Pozoruje-li filosof politiku a finanční trhy, nestačí se divit vpádu iracionální mentality. Mrkněme se například na současnou krizi hypoték. Dolar je laciný a já chci přesto vydělat. I poskytnu černochovi výhodný úvěr na jeho rozpadávající se domek; protože jsem placen za počet poskytnutých úvěrů a nikoliv za jejich kvalitu, pak jednám racionálně; nekvalitní hypotéky vezme burza, na níž se soustřeďuje výkvět chorobně racionálních mozků; spekulanti plus absolventi matematicko-fyzikálních fakult vezmou brakové úvěry a vytvoří z nich propírkou přes tzv. „strukturované investiční nástroje“ (<A href="http://en.wikipedia.org/wiki/Structured_investment_vehicle">structured investment vehicle</A>) úvěry s přívlastkem „kvalitní“. S tímto ctihodným brakem obchodují všichni hlupáci tak dlouho, až někdo položí onu zcela normální otázku: Ta chaloupka strýčka Toma – jakou že má vlastně cenu? Podobné tázání se ve filosofii jmenuje „úsudek“, neboli forma myšlení založená na zřetězení jednoduchých soudů. Viz horní série. Vykolejená racionalita bankéřů a finančních trhů je založena nelogicky, tedy na hrabivosti a pýše. Filosoficky viděno, funguje na čistě iracionálních motivech, navíc morálně problematických. A výsledek? Iracionální chování miliónového stáda hráčů s majetkem. Ožebračili sebe, což je v pořádku, jde o standardní cenu za blbost. Horší je, že se s nimi svezly nevinné oběti a navíc spekulanti přivedli mnohé ekonomiky na hranici katastrofy. A to před čtyřmi roky skončila tzv. „dot com“ bublina, kdy se bezuzdně spekulovalo na vzestup a pak na pád internetových podniků. Iracionální jednání postavené mimo normální sylogistický úsudek je nepoučitelné, protože se holt trvale ocitlo mimo zdravý rozum. Důkaz? Maximální finanční odměny ředitelů bank s maximálními prodělky. <BR><BR>Podobnou lekci můžeme sledovat na krachu neokonzervativní politiky v USA. Základní devízou Bushovy vlády bylo jednoduché heslo: snižme daně, nechme bohaté nahrabat a všichni si tím pomůžeme. Jenže iracionální jednání lidí, hlavně těch bohatých, stojí na prostém faktu: chtějí hrabat čím dál více. Já bych možná postupoval stejně, ale naštěstí nemám tu možnost. A navíc bych musel přestat myslet, což pro mne představuje příliš vysokou cenu za nerozum. Závěr: bohatí hrabali a zařídili si burzu na finanční deriváty, hedge fondy atd. Prostě nastavili finanční systém tak, aby umožnili ožebračit ostatní ve velkém a sebe obohatit v malém, ale zato astronomicky. Jinak by totiž nenahrabali tolik, to dá rozum. A jsme tam, kde jsme nechtěli být, v iracionálním systému globálních hráčů s virtuálními penězi. Obojí, peníze i ty jejich oživené vehikly, ovládá zpupnost a hrabivost. Samozřejmě, ne všichni bankéři a aktéři na finančních trzích jsou iracionální. Zůstala spousta bank, které vykazují zisky jen proto, že jejich šéfové spoléhali na zdravý úsudek. Finanční logos vtipně shrnul jeden německý bankéř: Dělám jen takové kšefty, abych mohl v noci klidně spát.<BR><BR>Pro nás, voliče partají založených na logice větrných mlýnů, pozor. Vezměte rozum do hrsti, pokud vám někdo slibuje autoregulaci čehokoliv na základě lidské hrabivosti. Zlodějna je ve své podstatě iracionální a nemorální – čili neregulovatelná racionálním úsudkem a principy. Spoléhání na ideologické plácaly typu současné ODS nebo pana profesora by vám (a bohužel i mně) vyneslo pouze oči pro pláč. Nebo například zdravotní systém po vzoru USA, kde občané platí pojištění zhruba 10 % z platu a zato se jim dostává péče na průměrné úrovni rozvojové země. Pokud tomu nevěříte, běžte se podívat na film <A href="http://www.csfd.cz/film/226756-sicko/">Sicko </A>(Michael Moore, 2007). Jistěže je to propaganda naruby. Ale pokud umožníte pár lidem, aby systematicky ukájeli neomezenou hrabivost na vašem porouchaném zdraví, pak se nesmíte divit extrémním příkladům, které Moore dokládá. Lidé odcházející z mnichovského kina jen nevěřícně kroutili hlavou a byli úplně zděšeni. V Evropě jsou totiž státní nemocnice obecně prospěšné společnosti. Na rozdíl od Julínkovy zamýšlené reformy, která z nich chce udělat akciovky, aby se mohlo neomezeně kšeftovat s vašim i mým zdravím. Veřejná (tj. nikoliv privátní) zdravotní péče v západní Evropě zavazuje manažery k tomu, aby veškerý zisk z veřejně prospěšných nemocnic investovali zpět do nemocnice. Zato normální akciovka je založena proto, aby vyvezla zisk i kamkoliv jinam. Zájem o obecné dobro v západní Evropě správně usuzuje, že bezohlednost a hrabivost žádné meze nemá. Vaši i mou smrt či touhu po nesmrtelném pozemském životě prostě zakalkuluje do možného zisku. Lékařská péče je téměř absolutní pozemské dobro, protože všichni máme zájem neumřít hned. Proto musí hrabivost na tomto poli dostat přísné meze zvnějšku, skrze veřejný zákon. Tomu se říká racionální politika. Česky: veřejně prospěšný náhubek pro prasata. Osobně je mi celkem jedno, jestli náhubek připravuje pravice nebo levice. Lidi volí jednou ty a podruhé ony, podle zdravého rozumu. A slavný výrok „Když už žerou, ať aspoň nemlaskají“, údajně pochází od pravicového agrárníka Švehly, životního realisty a tudíž i dobrého politika.<BR><BR>