Od 11. září 2001 uběhla již dostatečně dlouhá doba na to, abychom se všichni podívali na tehdejší události střízlivě. Takový pohled jsem zaregistroval i ve vynikajícím Debatním klubu s Antonínem Baudyšem a Milanem Vidlákem ZDE a nadále musím trvat na větě, kterou jsem kdysi napsal:

„…soudný člověk nemůže oficiálnímu výkladu událostí 11. září 2001 v žádném případě věřit.“


Proč se tedy lež neprovalila v plné síle? Protože mnozí lidé raději sledují kurzy vaření než politiku. A možná dělají dobře. Pro ty však nepíšu. Píšu pro ty, kteří politiku sledují a veřejné dění je zajímá. Jsou-li mezi nimi nějací věřící ve výklad preferovaný G. Bushem mladším a jeho partou, a já vím, že jsou, žádám je, aby věnovali trochu svého času a podívali se na alternativní výklady. Ukazuje se totiž, že se bez kvalifikovaného pohledu neobejdeme. 11. září se stalo úhelným kamenem světové politiky začátku 21. století. Ve hře jsou totiž zejména dvě verze, jež se stávají čím dál, tím více nekompatibilními.

Verze první

Islámští radikálové napadli Spojené státy. Představitelé napadených USA v důsledku šoku a nutnosti „něco udělat“, jak o tom píše Tereza Spencerová ZDE, sáhli k neadekvátním prostředkům a rozhodli o válkách v Afghánistánu a Iráku. Z části šlo o odvetu, z části o prevenci, v každém případě šlo o válečný zločin, zločin proti míru a hlavní protagonisté patří před soud. Jak ti, co zosnovali 11. září, tak ti, co rozhodli o válkách proti Iráku a Afghánistánu. Nicméně jelikož svět není ideálním místem, nejsme v ráji, ale v reálné politice, musíme počítat s bojem muslimů proti naší civilizaci a naopak. Oni používají sebevražedné atentátníky, únosy, teror a pěstují 5. kolonu v zemích našeho kulturního křesťansko-židovského okruhu. My se bráníme, jak umíme. Překážkou jsou naši sluníčkáři a minimálně od dob osvícenství nám vlastní humánní ohledy. Stojíme před obtížným dilematem. Buď budeme trvat na našich hodnotách – a budeme převálcováni invazí islámských fundamentalistů, nebo naše hodnoty popřeme, a naší kulturu zachráníme. Ovšem jaksi bez těch hodnot solidarity, milosrdenství, svobody, rovnosti a bratrství.

Verze druhá

Nejde tu o USA. Ty jsou jen nástrojem. Možná proto, že Američané jsou tolik naivní a důvěřiví – a také pyšní. Události 11. září nespáchala žádná tlupa islámských radikálů, ale pragmatická mocenská skupina, jakási stínová vláda USA. Pro tuto verzi nesvědčí nějaké konspirační teorie, protože politika se provozuje jenom jako konspirace, takže pouhé údaje o nějaké konspiraci nemají žádnou váhu, ale svědčí o ní nevyšetřování a zamlžování událostí 11. září vládou, tajnými službami a médii USA.

Tato verze ukazuje, že nejsme vůbec v žádném konfliktu s islámem, ale s touto stínovou vládou sahající po světovládě. Smyslem její existence není nějaké vítězství určitého státu či národa, ale výhradně svých zájmů a své moci. Klidně bude podporovat islamisty, stejně jako judaisty. Tuto vládu nezajímá náboženství, nezajímá jí také žádný národ a zvláště ne ten americký. O lidi, o planetu, o víru, ideál či vlast jim rozhodně nejde. Nejde tu o to, že konspirují a scházejí se možná v Bilderbergu nebo někde jinde. Konspirují denodenně i politikové zcela viditelní a nám dobře známí.

Přece si snad nikdo nemyslí, že někdo dělá otevřenou politiku. To je jakoby někdo věřil, že dobrým boxerem může být člověk, který nikoho v ringu neuhodí. Stejně tak je nesmyslné se ptát, kdo do toho Bilderbegu nebo čeho patří. Jako bychom se ptali, kdo patří do klubu multimiliardářů. Patří tam prostě ten, který ty miliardy má, stejně tak patří k mocným tohoto světa ten, který má moc. Mezi mocnými, stejně jako mezi bohatými, což bývá téměř totéž, ale nemusí, stejně neplatí nějaká čest, solidarita nebo tak něco. Platí tam jistě nejvíce sobectví, takže uvažovat o odhalení složení nějaké takové skupiny je zcela zbytečné. Alespoň pro začátek. Podobně vědci dnes nepochybují o temné hmotě či energii, kterou poznávají z jejich působení. To je důležité. Přiznat, že existují temné politické síly zasahující do našich životů nám neznámým způsobem.

Kdo řídí tento svět

Z výše uvedeného snad vyplývá, že nevěřím na nějakou světovládu zednářů či jiných spolků. Přesto to upřesním. Věřím ve zlého ducha spojujícího zlé lidi celého světa. Rozhodli se upsat svou duši zlé moci a patří jim tento svět. Mohou-li něco zkazit, udělají to. Jejich bohem je mamon, zisk, moc, vláda nad tímto světem. Mezi ně se dostanou jen nemnozí, zlo moci a moc zla se předává z generace na generaci. O „běžné“ lidi jim samozřejmě vůbec nejde. Ty je podle jejich zájmů naopak třeba držet rozhádané, vystrašené a připravené položit život za předložené bajky o cti a slávě. Patetické lži o vlastenectví patří k základní výbavě každého rošťáka.

Není náhodou, že ti skutečně bohatí se válek zásadně nezúčastňují, zato je s klidem vyhlašují a posílají do nich jiné. Otroci ochotně pokládají životy za své otrokáře. Potom jim najaté loutky mocných hezky popláčou na hrobě či navštíví mrzáky za účasti kamer v nemocnici. Totéž zlo živí islámské fundamentalisty stejně jako americké vlastence. Financování mudžáhidů Usámy Bin Ládina a dalších extremistů nebylo nějakým omylem, ale vydařenou investicí. Nemá tedy smysl zabíjet jedny i druhé, nemá smysl ani vyhledávat špičky mocných, protože každý z nich bude hbitě nahrazen. Pyramida zla si na nedostatek lidí stěžovat jistě nemůže. Lump střídá lumpa, kmotr kmotra, ani si toho nevšimneme.

Lidé pokládali své životy za krále, císaře a cary a mysleli, že vědí proč. Stejně jako dnes, s tím rozdílem, že dnes ty své „císaře a jejich rodiny“ ani neznají. Svět pláče nad zavražděnou rodinou cara Mikuláše, ale zapomíná na oběť milionů Rusů, které on posílal do gulagů a nakonec i do naprosto nesmyslné války. Ztrácí se smysl pro proporce.

Podle koho se řídit

Našimi nepřáteli nejsou muslimové, katolíci, pravoslavní, Rusové, Ukrajinci, Američané či židé. Našimi nepřáteli jsou ponoukači k násilí, vrhači bomb na města s dětmi, hamižní otroci zla vyvolávající války po celém světě, strašáci vyvolávající nenávist k druhým, posílající naše chlapce za naše daně střílet po všech koutech světa. Primární otázkou není, zda máme nebo nemáme přijímat uprchlíky. Primární otázkou je, kdy se přestaneme podílet na zlu, které je produkuje. Kdy přestaneme podporovat stínovou darebáckou vládu zla pokoušející se řídit svět ze Spojených států. Kdy se přestaneme podílet na zločinech vojenského paktu NATO?

Chceme-li se zasadit o český národ, zasaďme se o větší rovnost lidí, aby se jeden necpal husou a na druhého nezbyly jen drobty chleba. Pěstujme sounáležitost a nikoliv rezidenční ghetta bohatých a ghetta brlohů těch nejchudších. Nepotřebujeme své pány, aby nám říkali, co máme a nemáme dělat. Každý má své svědomí a každý může znát morální poklad naší kultury. Hodnotám jako je solidarita, milosrdenství, svoboda, rovnost a bratrství může porozumět každý bez rozdílu vyznání a postavení. Postačí tedy odmítnout všechny rady, které jsou s tímto kodexem zděděným po předcích v rozporu.

Nakonec tu nejsme žádný z nás věčně, nic si z tohoto světa neodneseme, žádná dynastie také nepřečkala věky, ať šlo o faraony, krále, cary či císaře, takže lidství je to jediné, co si můžeme a máme předávat. Lidství je to, co nám nikdo nemůže vzít, jedině my sami, a také to, co jako jediné po nás našim potomkům zůstane.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!