Minulé rozhlédnutí po politickém snažení technokratů s napakovanou peněženkou si vzalo na paškál demagogii Andreje Babiše, který si platí už celou mediální stáj původně nezávislých webů. Nyní se podívejme na dalšího aktéra, jehož není tak snadné zařadit. Množitel virtuálních peněz Karel Janeček bude možná první velkou obětí připravované Tobinovy daně, která se v zájmu celého lidstva snaží bránit podobným nemorálním transakcím. Vlivný miliardář sebevědomě vystupuje na české veřejné scéně, a to v několika převlecích.

První převlek je veskrze pozitivní, boj proti korupci. Předseda Nadačního fondu proti korupci se jasně vyslovil proti "zlojedům" všeho druhu. Navíc odměnil občany za příkladnou statečnost v situaci, kdy pod nátlakem odmítli podepsat zlodějny, a nadto na korupci veřejně upozornili pasivní státní orgány. Nejspíš i díky tomuto fondu máme slušného senátora Libora Michálka, bývalého ředitele Státního fondu životního prostředí (nestraník za Piráty, KDU a SZ v Praze). Fond je mi sympatický i tím, že si vzal za svou i kauzu tunelování nemocnice Na Homolce, viz neúspěšně podané trestní oznámení Ludvíka Hovorky, které jsme podporovali jako občanští aktivisté. Analýzu jedné části zlodějen ve zdravotnictví podobné Homolce najdete zde. Nyní se konečně zdá, že se s touto kauzou bude něco dít, po odchodu modrých zametačů z pražského státního zastupitelství.

Karel Janeček není čistý demagog jako Andrej Babiš, protože aktivně podporuje občanskou společnost minimálně v jedné klíčové otázce obecného zájmu. Škarohlíd mého typu by si položil otázku, proč mu to trvalo tak dlouho. Ale on by jistě odpověděl, že problémy virtuálního světa financí jej zaměstnávaly přespříliš. O společný zájem se začal starat až v okamžiku, kdy zjistil, že pražští zlojedi jako Rittig a spol přímo defraudují jeho vlastní daně. To by naštvalo i leckterého normálního milionáře, nejen miliardáře.

Jiná věc jsou Janečkovy politické vize, které svým virtuálnem připomínají způsob, jímž vydělává peníze. Boj za většinový volební systém pod vládou jím pověřených či zbuntovaných ajťáků má smysl jako občanská iniciativa, ale neobstál při veřejné diskuzi. Viz příklad z Ústí nad Labem, kde apoštol "pozitivní evoluce" marně přesvědčoval vcelku početné obecenstvo. Nikoliv virtuální miliardář zapřísahal posluchače, že jeho program pomůže vytvořit volební systém, v němž by se dobří lidé nutně a nevyhnutelně dostali k moci. Rád bych do tohoto vybraného klubu patřil, ale to bych asi musel psát jiné články.

Technokratická utopie se tentokrát projevuje ve skálopevném přesvědčení, že ajťáci všeho druhu napojení na pupeční šňůru virtuálních financí představují politické mágy, kterou mávnutím kouzelného proutku udělají z Augiášova chléva české politiky úhledný německý podnik. Podívejte se na blog Hynka Tippelta, který věcným způsobem komentuje průběh Janečkova vystoupení v Ústí nad Labem. Další svědectví z tohoto vystoupení najdete třeba zde. Popis schůze se nese v podobně skeptickém duchu.

Technokratická řešení charakterizují české politické kutilství nadaných brouků Pytlíků, kteří si opatřili společenský vliv a k němu si zakoupili fungl nový kufřík s pochromovaným vercajkem. Zkušenost z předlistopadové a především té polistopadové politiky ukazuje na něco jiného než na zázračná řešení formálního charakteru. Politika představuje trvalou starost o veřejný prostor. A to ve spolupráci s lidmi, které vůbec nemusím považovat za své osobní kamarády. Zato skutečnou mocenskou politiku musí dělat parta lidí, kteří si věří a kteří o sobě vědí, že se nedali koupit, protože to už na ně někdo předtím neúspěšně zkusil. Janečkova technokratická řešení osobně odmítám, ale rozhodně ho neřadím do stejné sorty politických demagogů jako Babiše. Uvidíme, k čemu se tento pilný miliardář ještě dopracuje.

Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Z domova" najdete zde.