Předvolební klání prezidentských kandidátů je v plném proudu. Z každého koutku internetu na nás vyskakuje nějaká kalkulačka, ze skříně zase různí kostlivci. Jeden ví to, a druhý zase ono... Čert aby se v těch informacích vyznal. Dát tu mozaiku dohromady znamená pořádnou fušku. Tentokráte se zdá, že má každý volič šanci si vybrat podle svého gusta, i když nikdo nemůže splňovat všechna naše očekávání. I média musela tentokrát dát prostor všem, bez ohledu na finanční zázemí jednotlivých kandidátů. Vcelku vypovídající anketu připravilo Aktuálně.cz, kde pokud se člověk nad odpověďmi kandidátů zamyslí, získá slušný obrázek o motivaci a názorech každého kandidáta (kandidátky).
Po 23 letech, kdy Česká země rozhodně nevzkvétá, a kdy bývalý prezident Václav Havel ukončil svou životní pouť s povzdechem: "...a peníze zase zvítězily...", je na čase, abychom ještě neztratili poslední zbytky pudu sebezáchovy a probudili se z letargie, která umožnila dostat na špici společnosti nikoliv elity, ale póvl, jak naznačuje profesorka Dvořáková. Blaničtí rytíři ještě nevyjeli, prozatím je to na nás.
Přímá prezidentská volba nám dává první příležitost, proč nesedět doma. Jak se ale rozhodnout? Rozumem? Srdcem? Pro hodnocení kandidátů jsem si sestavila vlastní klíč, postavený na hodnotách, o kterých se domnívám, že by se měly prosadit nejen v našem osobním životě, ale i v ekonomice. Proč by měly platit pro jednu oblast hodnoty jedny a pro druhou oblast jiné? Sobectví, závist, chamtivost, která nezná mezí, nepřejícnost, podrazáctví, nepřátelství, neochota obětovat něco ve prospěch celku... to přece škodí vždy a všude.
Jsou hodnoty, které jinak jako lidé ctíme a uznáváme, když jde o naši rodinu, o naše přátele. Proč by neměly platit i pro oblast ekonomiky, která by měla být prostředkem uspokojování materiálních lidských potřeb a ničím víc. A proč by neměly platit i pro celkové uspořádání lidské společnosti. Je snad konkurenceschopnost za každou cenu nějakou pozitivní hodnotou?
Jaké hodnoty považuji tedy za důležité?
1) Respektování důstojnost člověka(a to bez jakýchkoliv "ale").
Týká se jednoznačně posunu myšlení, kdy člověk nesmí být prostředkem pro dosahování něčích cílů. Smyslem naplnění osudu člověka je, aby uplatnil své vlohy dané mu shůry, aby měl šanci projevit svou kreativitu. Úcta ke každému jednotlivému životu jako základní morální předpoklad kandidátů na úřad prezidenta.
2) Důvěra, důvěryhodnost kandidáta
Je základním předpokladem fungování ekonomiky, důvěra v obchodního partnera, důvěra v právo i instituce. Čeští politici důvěru ztratili a vrátit důvěru lidem může pouze kandidát s pevným charakterem, za kterým nestojí žádné mocenské lobby a peníze. Zde vyhrávají ženy na plné čáře. Lze bez problémů vyloučit kandidáty, kteří nedisponují jasnou mravní integritou a svědomím. Jsou to všichni, kteří byli za minulého režimu v KSČ a nyní by byli ochotni porušit i Ústavu a nepřipustit nástupnickou KSČM do vlády, i kdyby tak voliči rozhodli.
3) Vztah k penězům a finančnímu sektoru obecně
Kandidáti se značnými finančními prostředky sponzorů jsou nebezpečím pro demokracii. Týká se to i partajních kandidátů. Lokajský postoj k bankovnímu sektoru, nepochopení úlohy peněz pro fungování reálné ekonomiky a nedocenění nebezpečí ze strany mezinárodního finančního kapitálu je příčinou, proč se česká ekonomika nemůže zvednout ze země a zásluhu na této situaci mají i někteří kandidáti na prezidenta, kteří v politice už působili. K palčivým otázkám v tomto směru se vyjádřila pouze jedna kandidátka.
4) Schopnost spolupráce a vlivu na znovusjednocení národa, úloha ČR v EU
Česká republika už nepotřebuje dva arogantní kohouty na smetišti, kteří se budou předvádět a rozeštvávat národ, nýbrž duchovní osobnost, která bude chápat svět ve své komplexitě a laskavým přístupem k lidem napomůže k nastolení spolupráce, bratrství a ochotě k solidaritě mezi lidmi. To se týká i naší mezinárodní pozice a úlohy v EU, ve které je nutné odstranit stávající deficit demokracie a očistit ji od vlivu nadnárodního finančního kapitálu a vytvořit nové aliance s cílem reformování fungování Evropské unie a celého evropského společenství v duchu zachování míru a spolupráce.
5) Postoj vůči násilí a moci
Jsme členy aliance NATO, do které jsme vstoupili bez referenda a tato aliance se stala aliancí útočnou, místo obrannou, jak nám bylo slibováno. Pojem "humanitární bombardování" se stal traumatem většiny inteligentně smýšlejících českých lidí, stejně jako účast v našich misích v Afghánistánu a jinde. Kdo z prezidentských kandidátů je ochoten toto palčivé téma otevřít?
6) Chápání ekonomické teorie, fungování ekonomiky a vize spravedlivého hospodářského řádu do budoucna
Vyhodnocení názorů kandidátů na roli ekonomiky při zachování rovnováhy mezi člověkem a přírodou a zachování humánního rozměru lidské civilizace. Do jaké míry si kandidáti na českého prezidenta uvědomují, že záchrana lidské civilizace je možná pouze prostřednictvím hluboké společenské transformace a systémové změny, nikoliv malými dílčími opatřeními v rámci současného fungujícího finančního kapitalismu?
7) Osobní a charakterové vlastnosti uchazeče, schopnost empatie a způsob zvládání sociálních interakcí
Sociopatických osobností je v české politice většina, zvolit si další osobnost podobného typu by bylo pro český národ neštěstím.
Po zvážení všech mně dostupných informací o jednotlivých kandidátech jsou pro mne nepřijatelní zejména:
1. Jan Fišer: Pragmatická osobnost bez vizí a čistého morálního štítu. Silná vazba na peníze a vlastní prospěch. "Slušný člověk odvedle", který sice nemluví sprostě, umí matematiku, ale také kouzla se statistickými údaji, která popírají existenci chudoby v České republice. Stojí za ním silné finanční lobby. Nechápe souvislosti způsobu fungování současné ekonomiky a zániku naší západní civilizace.
2. Miloš Zeman: Chytrý, státnicky se prezentující, avšak arogantní, lidmi opovrhující. "Sociální demokrat" bez sociálního cítění, individualista, pomstychtivý a ješitný člověk. Přezíravý vztah k ženám. Doufejme, že tandem Klaus a Zeman zůstane pouhou fikcí a neobjeví se na české politické scéně po vzoru tandemu Putin-Medveděv. Jeho privatizaci bank po česku mu nelze prominout. Stejně jako nasměrování země na montovny. Jedná se o pravicového kandidáta, ač ho podporuje levice.
3. Přemysl Sobotka: Arogantní, hloupý, neorientující se v základních ekonomických pojmech, týkajících se rovnováhy národního hsopodářství. Jednoduché floskule, opakování frází z partajních mítinků. Nedovzdělanec bez sociálního cítění, empatie a humánních hodnot. Sociopatické rysy. Mrazí z něho.
4. Karel Schwarzenberg: Silná touha po moci, nekritičnost vůči sobě samému. Pod maskou lidovosti silný elitář, napojený na Bilderberg a jeho cíle v Evropě. Chybí mu duch šlechtického osvícence, odpovědného za celek. Snadno manipulovatelný. Podporovatel agresívní politiky a válečných dobrodružství. Naprostá ztráta soudnosti.
5. Vladimír Franz: Bezesporu zajímavá osobnost, schopná oslovit mladé voliče. Inteligentní, v oblasti dodržování práva by byl jistě přínosem. Bohužel mu chybí vize, jak z českého národa udělat národ hrdý a kulturní. V oblasti ekonomiky tápající, přeceňuje význam ČNB a nevidí hluboké kořeny problémů ve finančním světovém systému a v principu rakovinného bujení peněz, na které centrální banky nemají vliv. Antikomunistická rétorika je v jeho případě zbytečná, má-li v úmyslu ctít Ústavu.
6. Jana Bobošíková: Příliš populistická a silně nacionalistická rétorika, kritika vůči EU sice oprávněná, ovšem nekonstruktivní. Chybí vize, kudy by se měla lidská společnost (nejen česká), ubírat. Považuje pojem "sociální spravedlnost" za bezobsažný a nechápe, že bez sociální spravedlnosti neexistuje rovněž svoboda. Zvláštní, že ji podporovali komunisté.
7. Zuzana Roithová: Prezident musí buď ctít ústavu, nebo iniciovat práce na její změně, pokud si myslí, že není Ústava v pořádku. Silná antikomunistická rétorika jí uškodila. Zachovala se však čestně a prohlásila, že by odstoupila, kdyby jako prezidentka měla podepsat vládu za účasti komunistů. Poctivost a pracovitost, vynikající vystupování jsou sice velkým pozitivem kandidátky, chybí jí však vize a mínusem je značná nekritičnost vůči české katolické církvi a institucím Evropské unie a obhajování našeho setrvávání v NATO, která vede války na všech stranách. K problémům a starostem obyvatel České republiky se nevyjadřovala. Zejména ne k vykrádání českého zdravotnictví, kde by se to od ní očekávalo, stejně jako k nezaměstnanosti, a jak ji řešit.
8. Jiří Dienstbier: V ekonomické oblasti by se měl obklopit lidmi z občanských aktivit a a napomoci vytvořit ekonomický model pro sociální demokracii 21. století. Stavět blahobyt země jenom na exportu je na pováženou, když všichni v Evropě chtějí totéž. Jeho slova: "Chci změnit stav už jenom proto, aby naše republika dokázala uspět v mezinárodní zostřené konkurenci," jsou slova nikoliv socialisty, ale sociálního demokrata blairovského typu. Nechápe zřejmě, že současný kapitalismus a globalizace není to pravé ořechové, co by mělo mít podporu sociálního demokrata. Sociální demokracie ve většině zemí není levice. Na levici zůstala pachuť prázdnoty. Díky jeho charakterovým plusům, sociálnímu cítění a i názoru, že bude prosazovat Evropskou unii pro obyčejné lidi, je z mužských kandidátů nejsolidnější. Měl by však ještě nabrat zkušenosti v praktické politice, srovnat sociální demokraty a vrátit je do pozice obránců zájmů většiny pracujících a vrstvy malých a středních podnikatelů.
9. Táňa Fischerová: Mimozemšťan. Určitá naivita a nekritičnost vzhledem k úloze Václava Havla. V oblasti ekonomiky sice ovlivněna silně názory Nadi Johanisové, nicméně ještě poněkud tápe v chápání celé šíře problémů, které je potřeba vyřešit, poněvadž jenom družstevnictví naši ekonomiku nespasí. Nicméně by byla iniciátorkou společenské rozpravy o možných dalších cestách, kudy by se společnost měla vydat, aby zůstala humánní a dala šanci budoucím generacím. Člověk pevných morálních zásad, který se neustále učí a je schopen přiznat vlastní chyby. Duchovně charismatická a moudrá osobnost, která ví, co je to důstojnost člověka, váží si daru života a ví, co je pro život důležité. Renesanční člověk.
Má-li se naplnit proroctví našeho zesnulého předního českého filozofa Milana Machovce - že lidstvo mohou zachránit už jenom ženy, pak velí můj pud sebezáchovy, abych zvedla ruku pro Táňu Fischerovou, která je pro mne přesvědčivá nejen svým charakterem, ale odvahou mluvit o naší budoucnosti, přesahující jedno volební období prezidenta, i odvahou přijít s novými pohledy a vizemi. Těch pár žen, které se ve vrcholné české politice objevily, nebyly pro tuto zemi žádným přínosem. Neztělesňovaly ideál ženy, tak jak ho profesor Machovec vytvořil a věřím, že Táňa Fischerová je tomuto ideálu blízko.