Jiří Dienstbier je nejmladším kandidátem na úřad prezidenta. V květnu mu bude 44 let. Tedy přesně tolik, kolik bylo J. F. Kennedymu, když se stal v roce 1961 prezidentem Spojených států. První černošský prezident Ameriky byl v době svého prvního zvolení o tři roky starší. Theodorovi Rooseveltovi bylo v době zvolení dokonce 42 let!

Dienstbierův věk je totiž předmětem mnoha polemik. Prý má reformovat sociální demokracii, stát se ministrem či premiérem. A teprve za dvacet let kandidovat na prezidenta. Máme zvláštní představu o tatíčkovi na Hradě. Jiří je příliš mladý, Karel příliš starý. Promarníme šanci nečekat, až i Jiří Dienstbier bude příliš „starý“?

Zajímavé je, že věk a nutnost reformovat sociální demokracii před nástupem na Hrad používají jako hlavní argument proti Dienstbierovi spíše voliči pravice. Jakoby jim záleželo na zvelebení strany, kterou nikdy nevolili a volit nebudou. Uvědomují si totiž, že pokud se dostane do druhého kola jiný kandidát než Zeman a Fischer, mohl by to být právě Dienstbier, a ne jejich favorit Schwarzeneberg.

Proč tedy volit Dienstbiera? Není spjat s tím, co většině občanů oprávněně vadí. Nebyl součástí polistopadového establishmentu. Zřejmě není obecně známo, že do politiky vstoupil už v červnu roku 1990, kdy byl jako studentský vůdce zvolen do Federálního shromáždění. Jistě mohl pokračovat v této dráze, jako třeba jeho spolužák z průmyslovky Marek Benda. Jiří se rozhodl vybudovat vlastní, na politice nezávislou kariéru. Začal studovat práva, posléze se stal úspěšným advokátem. Zájem o politiku ho přesto zcela neopustil. V minulých osmi letech byl zastupitelem na radnici Prahy 2, kde bydlí. V březnu 2011 se stal senátorem. Zřejmě se najdou lidé tvrdící, že tento post má po otci, díky jménu. Nikdo nikoho někam nezvolí kvůli jménu. Debaty s voliči v senátní kampani ukázaly, že Jiří získal hlasy nejenom proto, že se jmenuje Dienstbier.

Ještě před zvolením senátorem sociální demokracie postavila Dienstbiera do čela své pražské kandidátky, coby kandidáta na primátora hlavního města. Jiří obstál, ovšem odmítl jít do předem za jeho zády domluvené koalice s ODS. Odmítl podpořit spojení kmotrů. Právě v té době se stal poprvé nejpopulárnějším českým politikem, kterým je dodnes. Nejpopulárnější politik přesto nemá v prezidentské volbě jasné ani druhé kolo.

Jiří Dienstbier požádal o podporu komunistické voliče. Vedení KSČM mu ovšem tuto podporu nevyslovilo. Přestože komunistických voličů je v této zemi 20 procent, je tento Dienstbierův krok považován za nechutný a mnozí lidé ho jen kvůli tomu odmítají volit. Někteří ho odmítají volit i proto, že nebude odpůrcem vlády s komunisty. Odpůrcem takové vlády není ani Karel Schwarzenberg. A to z prostého důvodu. Chce-li prezident ctít ústavu, měl by jmenovat premiérem představitele vítězné strany. Kdo hodlá volit Karla Schwarzenberga, měl by zvážit, zda jeho setrvání v prokorupční vládě není větším morálním selháním, než se 23 let po pádu komunistického režimu obrátit na komunistické voliče. Jiří Dienstbier se od svých poslaneckých kolegů v čele s Petrem Hulinským, kteří jsou spojeni s korupcí, distancoval zcela jednoznačně. Udělal to již dávno. Karel Schwarzenberg to mohl dávno udělat také.

Na závěr něco ze životopisu.

Jiří Dienstbier se narodil v Americe. Jeho otec tam v éře kolem roku 1968 působil jako zpravodaj Českého rozhlasu. Jiří Dienstbier senior později podepsal Chartu 77. Jiří mladší se stal ostrakizovaným dítětem. Byť humanitně založený, mohl studovat pouze střední průmyslovou školu. Posléze byl rád, že mohl studovat i školu vysokou, ovšem pouze strojní fakultu. V listopadových dnech se stal přirozeným vůdcem studentů. Podílel si i na organizaci studentského pochodu z Albertova, který spustil následné události, končící ustavením Václava Havla prezidentem Československa. Ještě coby mladému studentovi se mu v roce 1993 narodil syn Jiří. S jeho maminkou žije už dvacet let ve společné domácnosti, aniž by uzavřeli manželský svazek. Mnohým vadí, že kandidát na prezidenta není ženatý. Je to bláhová úvaha. Dvacet let spolčeného vztahu, výchovy syna, je snad natolik přesvědčivé, že manželství není to nejpodstatnější.

Politická dráha Jiřího Dienstbiera je popsána výše. Sami zvažte, zda a proč jej volit.