Neviditelná ruka měla daňové prázdniny, tak seděla doma a roupama nevěděla, co dělat. I potkala na golfovém hřišti v ostrovním Pacifiku jinou neviditelnou ruku podobně usilovně zaměstnanou. Slovo dalo slovo a vznikl evropský obchod s koninou.
Začněme ve Velké Británii, zemi neomezených neoliberálních možností. Právě se zde provalily různé skandály. Firma Starbucks zde neplatila prakticky žádné daně (článek zde), což se ukazuje v řadě dalších případů. Dosti odporný je příklad britského koncernu British Foods (vlastní značky Silver Spoon Sugar, Twinings Tea, Kingsmill Bread), který nechal sídlo svého koncernu u pobočky v Zambii, kde lidé umírají hlady. To proto, aby v Británii nemusel platit daně. O celé taktice jsme psali v nedávném článku Jak se krade ve velkém aneb Daňová optimalizace koncernů. Pro naše čtenáře-fajnšmekry ještě přidáváme starší studii o zakládání off-shore společnostech, oblíbeném triku českých mafiánů podnikajících se státními či veřejnými penězi (Nastrčení ředitelé a tajemné daňové ráje). A nyní k té EU-konině, masu chudých.
Podnikáte v Anglii a vedete zdejší porážku koní, jejichž maso je navíc zamořené léčivem zvaným Fenylbutazon. Lidskému zdraví je tato látka nebezpečná z jednoduchého důvodu: silné dávky tohoto protizánětlivého léčiva zabijí nakonec i toho koně, protože mu selžou ledviny. Ale pohání vás ona neviditelná ruka trhu a slabost státu, který gratuluje k vašemu úspěšnému podnikání. Takže nakažené maso nespálíte v kafilérce, protože máte certifikát od britské vládní Food Standards Agency. Kryti bumážkou toto svinstvo vyvezete jinam, řekněme třeba do Rumunska. A tato vskutku chudá země slouží podobně jako Polsko (viz náš článek o tiché česko-polské válce) za pračku potravin, které přicházejí touto cestou do EU buď z Ukrajiny jako v případě Polska, nebo jednoduše z celého světa jako v případě Rumunska.
A zde se potká ona neviditelná ruka trhu exportující otrávenou koninu z Anglie s jinou neviditelnou rukou trhu, řekněme takového řetězce jako je Comigel, Findus, Spangero a jiní evropští potravinoví giganti. I ti jsou hnáni onou neviditelnou rukou, jak jinak. Vaši otrávenou koninu koupí se ziskem cca 300 tis. euro (viz tento článek v Le Mondu zde) a namíchají toto svinstvo do svých potravinových produktů, které se stejným ziskem distribuují do evropských supermarketů. Vše je košer, dokonce superkošer, protože zamořená konina pochází ze zemí EU. A pochopitelně ji vyvezou do celé Evropy. Tím se dostane i zpět do staré dobré Anglie, kam konec konců svým původem i patří.
Celý systém bije do očí svou nesmyslností, kriminálním propojením koncernů, slabostí národních států a potažmo celé EU. Absurdní je skutečnost, že tyto koncerny občas otráví evropské zákazníky; jiné Evropany-producenty kvalitních potravin ničí tím, že od nich neberou; navíc neplatí v EU zemích ze svého podnikání téměř žádné daně. Je třeba si uvědomit, že EU jako celek není schopna (a nikdy nebude) on-line kontrolovat obchody tohoto rozsahu. Na koninu se musely dělat testy DNA, což bylo pro nás, daňové poplatníky, pořádně mastné. A to nepočítám vyšetřování v celé EU, do něhož je zapojený i Interpol. Nezapomeňme na ty off-shore společnosti a daňové ráje.
Proč vlastně toto všechno, když můj soused a farmář nemůže prodat do obchodních řetězců kvalitní maso? A my o něm navíc ani nevíme. O takové věci se přece žádný bodrý Tesco-Čech nezajímá, neb mu o tom veřejno-právní telka a komerční weby nic rozumného a konzistentního do ouška nepošeptají. Od těchto travičských firem by totiž nedostaly přímou a skrytou reklamu, která je ekonomicky živí.
U nás je jasné po skandálu s chlastem, že bychom otrávenou koninu jedli celý život, protože by na to asi nikdy nikdo nepřišel. Viz týdenní číslo z minulého roku nazvané Pančovaná demokracie. Nečasova vláda ruší nebo omezuje z neoliberálních důvodů všechny instituty veřejné ochrany zdraví, které nás chránily ještě za komunistů. Nezapomeňme, že je státně rozkradeno a nyní i amnestijně vymalováno.
Závěr je jasný. Vlastní hloupostí jsme nechali zhavarovat stát, který jediný může efektivně hájit naše obecní zájmy. Péči o svůj život jsme přenechali nadnárodním společnostem, které zajímáme asi tak jako firmu British Foods zajímá občan Zambie umírající hladem na ulici Lusaky. A co je ještě horší: takto "vydělané" krvavé peníze běhají po planetě a ničí ji znovu a znovu, v nekonečných kruzích virtuálního kapitálu, iracionální chamtivosti a neoliberálního sobectví.