Rybák dlouhoocasý (Sterna paradisaea) hnízdí v arktickém pásmu Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zimuje až v pobřežních vodách Antarktidy, přičemž každoročně absolvuje jednu z nejdelších tahových cest mezi ptáky. Rybák dlouhoocasý je mezi ptáky šampionem v dálkových přeletech. Trasa jeho migrační cesty vede od severního pólu k jižnímu a naopak.

Vědci v Maine (USA) letos napočítali rekordní pokles kolonií tohoto ptáka ze 4,224 párů v roce 2008 k dnešním 2,467 párům. Tento druh se asi stane první obětí globálního oteplování, přinejmenším jeho hejna migrující na trase mezi severním a jižním pólem. Průmyslové rybářství totiž zničilo přirozené zdroje potravy, hlavně sledě, které žerou mláďata rybáka. Rodiče jim musí nosit jiné druhy ryb, které mláďata nemohou pozřít, tak umírají hladem. Oteplování oceánů nutí ryby, aby migrovaly do studenějších vod, což způsobuje další potravinový problém. Na severních ostrovech Machias Seal Island kolonie rybáků nevyvedla žádné mladé pro nedostatek potravy již od roku 2007.


knot.jpg
Navíc při přeletu jsou mnohé druhy migrujících ptáků závislé na přesném načasování potravy. Příkladem je Jespák rezavý (Calidris canutus), který je velký přibližně jako kos. Dorůstá 23 - 26 cm, váží 100 - 200 g, v rozpětí křídel měří 47 - 53 cm a je známý dlouhými migracemi, při kterých ze svých vysoko položených hnízdišť v Arktidě přeletuje až na Nový Zéland či Ohňovou zemi (viz mapka vlevo). Každým rokem tak může zdolat vzdálenost až 30 000 km. Tento pták vylétá z Ohňové země u jižního pólu. Kritické místo nachází v úseku 15.000 km mezi Brazílií a Kanadou, než dorazí na své hnízdiště v Arktidě. Má asi týden na to, aby včas dorazil od severní Brazílie na Delaware Bay, kde se nažere krabích vajec, aby mohl pokračovat v cestě na polární ostrovy Nunavut. V zálivu Delaware totiž v tuto dobu vylézají krabi z hlubin oceánu a kladou svá vejce na plážích. Kladení vajec probíhá zhruba v jednom jediném týdnu. Krabi byli ovšem průmyslově vyloveni a navíc se posunul vinou globálního oteplování i cyklus migrace ptáků. Výsledkem je fakt, že ptáci nestihnou v Delaware Bay sezónu nakladených vajec a umírají hlady, protože zde musí po přeletu z Brazílie zdvojnásobit svou váhu, aby doletěli až na Arktidu. V roce 2000 klesla populace jespáků ze 100,000 na 44,000 kusů.


O tragických osudech ptáků v době globálního oteplování se dočtete v knize Shifting Skies: Migratory Birds in a Warming World.