Nedávno se na pultech knihkupectví v německy mluvících zemích objevila kniha rakouského profesora a bývalého významného manažera Heinricha Wohlmeyera „Pozdvižení v Evropě“ (Empörung in Europa). V první části výběru jsme uvedli některé myšlenky profesora Heinricha Wohlmeyera, který požaduje změnu, stejně jako řadu dalších nezávislých ekonomů a akademiků, kteří nejsou korumpováni v rámci stávajícího systému a kteří přicházejí s radikálními návrhy korektury ekonomického pořádku. V době, kdy politiku převzali do rukou korporace, je o to důležitější, aby bylo vzdělání nasměrováno ke kritickému myšlení a aby občané postupně přinutili politiky realizovat programy, které budou ve prospěch všech, nikoliv jenom 1%. Poněvadž jde, a cítíme to stále víc, o naši svobodu a o zachování podmínek pro důstojný život všech – i budoucích generací. Ve druhé části příspěvku se podívejme na konkrétní navrhované kroky. Už nelze pasivně přihlížet tomu, co se děje v současnosti, říká tento starý, zkušený a moudrý muž.
Finanční průmysl se vyvinul v parazita. Funkce a řízení oběhu peněz je potřeba vnímat nově.
Finanční průmysl“ se dostal od roku 1961, kdy byl OECD přijat Kodex liberalizace pohybu kapitálu postupně ze státní kontroly a vzdálil se od společenské prospěšnosti. Ovládl postupně politiku a začal štvát země proti sobě, což se zaobalilo do hezkých slov o „konkurenceschopnosti“.
Bavorský ministerský předseda H. Seehofer situaci vyjádřil trefně: Ti, kteří rozhodují, nejsou voleni, ti kteří jsou voleni, nemají do rozhodování co mluvit. Finanční sektor tedy místo aby sloužil, se vyvinul v úspěšného parazita. (G.Robol). Bude muset být celosvětovou „revolucí zdola“ přinucen k tomu, aby na sebe převzal povinnost sloužit v zájmu celospolečenské prosperity. To vše v konfrontaci s těmi, kteří chrání velké vlastníky kapitálu, tedy USA a jeho junior partnerem v Londýně. Tady musí být jasno v tom, že americký FED není žádnou národní bankou podle evropské představy, nýbrž se jedná o privilegovaný kartel velkobank, který se necítí být zavázán sloužit obecnému blahu. Analogicky platí totéž pro Londýnskou City.
Nejdůležitější konkrétní opatření
a) Dlouhodobý cíl
Dosažení dohody o fungování nového mezinárodního měnového systému, který by zabránil vzniku nerovnováh obchodních bilancí a systémem nastavených sankcí by vedl k vyrovnanosti platebních bilancí. Aby se nemohlo stát, že jedna země je neúnosně zadlužená (USA)a druhá vykazuje přebytky (Čína).
b) Odpuštění dluhů, zavedení „milostivého roku“, jako nezbytný předpoklad k udržení míru
Do té doby, než budou tyto cíle naplněny, se nabízejí podle Wohlmeyera tato rychle proveditelná opatření a Evropa je dost silná na to, aby tato opatření uskutečnila sama.
1. Daň z finančních transakcí ze spekulativních derivátových operací
Tady jde především o ABS (odvozené deriváty „assed backed securities“). Obchod s nimi činí denně 3,3 bilionu dolarů. Mimo burzu se obchoduje s deriváty OTC, to je 4 biliony dolarů denně. Tímto způsobem se nafukuje finanční bublina, a ti, kteří v kasinu prohrávají, chtějí peníze dnes po daňových poplatnících. Wohlmeyer spočítal, že by jenom pro Německo a Rakousko znamenalo zavedení této daně ve výši 0,1% 118 miliard ročně, což je víc jak dvojnásobek nákladů na dluhovou službu. Tím by se mohlo nastartovat oddlužování.
2. Všeobecná mezinárodní daň z obratu kapitálu ve výši 0,2 %
Jde o objem obchodů ve výši 600 bilionu dolarů. Podle propočtu by tato daň přinesla oběma státům 40 miliard euro ročně.
3. Daň z virtuálních peněz vytvořených „stínovou emisí“
Peníze plodí finančními ústavy mimo centrální banky, ty představují padesátinásobek peněz, které vydaly centrální banky. Navrhuje se daň ve výši 0,1 %.
4.Internetová daň
Obrovské množství spamů zaplavuje internet, jedná se o internetový odpad, šlo by o daň ve výši jedné miliontiny Centu pro 1 bit. Určitá část by byla osvobozena, hlavně by musela být vytvořena nezávislá komise, která by bděla nad svobodou internetu, aby tato daň nebyla důvodem k cenzuře. Přínos této daně by byl velmi vysoký a mohl by být částečně využit pro rozvoj komunikačních sítí ve třetím světě.
5. Zdanění finančního majetku
Ten který celosvětově přesahuje trojnásobek celosvětového HDP a je průměrně – měřeno celosvětově- úrokován 5 %. Pro všechny vysoce vydělávající by 50 % zdanění přineslo 318 miliard dolarů, zdanění všech obrovských majetků – myšleny majetky v hodnotě 350 miliard dolarů by přinesly další významné zdroje.
6. Udržitelnost finančního systému
Aby byl finanční systém trvale udržitelný, nevytvářely se peníze „ze vzduchu“ a neroztočilo se znovu kolo zadlužování, musí se nastavit systém 100% peněz, a tudíž pouze centrální banky budou moci emitovat měnu a pak pouštět „pravé peníze“do oběhu přes decentralizovaný bankovní systém. K tomu jsou v Evropě vytvořeny technické podmínky, chybí pouze politická vůle.
7. Funkční ECB
Evropská centrální banka může po vypršení splatnosti státních dluhopisů státy refinancovat bezúročnými penězi a tím přispět k oddlužení států, místo aby poskytovala bankám levné peníze, a ty je potom s vysokou přirážkou půjčují dál nebo je dokonce „zaparkují“ zpět u Evropské centrální banky k překlenutí rizikového období.
8. Kapitál je pro investice
Překonání dogmatu o prospěšnosti volného pohybu kapitálu. Kromě těchto opatření je potřeba mnoho dalších kroků, které vrátí peníze a finanční systém ke službě reálné ekonomice a obecné prospěšnosti a bude znovu uveden do souladu s ústavami většiny zemí. Ty nikde neobsahují klauzuli, že bankovní a peněžní systém slouží k přerozdělování majetku od 90 % obyvatel k 10 %, jak je prokázáno dnes mnoha studiemi. Kapitál musí mít společenskou odpovědnost k místu, kde vznikl. Proto uvedené kroky nejsou pochopitelně myslitelné bez opětovného zavedení kontroly pohybu kapitálu, aby se zamezilo úniku kapitálu. Velké pohyby kapitálu musí podléhat povolení vývozu, jako tomu bylo dříve. Volný pohyb kapitálu je omylem posledních dvou desetiletí a je mu i s ohledem na daňové úniky potřeba dát nové mantinely.
9. Reforma fungování WTO
Anonymní trhy odměňují dnes ty, kteří vykořisťují člověka a přírodu. Nám se to vrací pak v návalu nezvladatelné imigrace a ohrožení vlastní bezpečnosti. Pokud by došlo ke škrtnutí dluhů v poměru 1:10, Wohlmeyer tomu říká „finanční faktor 10“, musí se vyřešit ztráty penzijních fondů a jiných úspor na zabezpečení ve stáří. To je ovšem řešitelný problém, protože už budou k dispozici náhradní zdroje a může být zachován průběžný, solidární systém financování penzí.
Společenská solidarita a zajištění základní péče jsou součástí hodnot evropské civilizace, modelu, který je jedinečný a realizovatelný. To je právě to, co činí Evropu bezkonkurenční a záviděníhodnou. Těchto hodnot se nesmíme vzdát. Ekonomika tu je pro člověka, ne člověk pro ekonomiku. Tady nejde o žádnou ideologii. Jenom o to, nastavit férová pravidla a neumožnit nepřiměřený růst majetku podvody a loupežemi na úkor většiny obyvatel světa.