Propagandistické trouby hučely ze všech stran, po odmítnutí tzv. EU-Ukraine Association Agreement. Ironicky udělali Ukrajinci pravý opak toho, co EU v případě TTP, o níž pravidelně referujeme. Viz poslední článek (Wikileaks zveřejnily utajované znění Transatlantické dohody EU-USA). V případě TTP hraje chudého příbuzného EU, v případě smlouvy s Ukrajinou by to bylo opačně. Je jasné, že v tomto sporu mezi velmocenskými bloky a zájmy se nelze dobrat čisté pravdy, ale pár faktů konstatovat lze. Zejména, pokud reprezentujeme Evropu občanů, a ne EU koncernů a bank.

1. Farizejství Barossa a spol

Stejně jako v případě TTP diktovaly smlouvu s Ukrajinou zájmy multinacionál. Je to země zaslíbená, černozem jako půl Evropy, neuvěřitelná korupce a k tomu neuvěřitelně nízké platy těch občanů, kteří zde ještě živoří a neutekli na Západ nebo do Ruska. A navíc tu lze půdu, vodu a vzduch zamořovat fakticky neomezeně a beztrestně. Do takového ráje na zemi se s chutí nastěhuje každá multinacionála: Polskem počínaje a USA skrze Polsko a EU konče.

Problém ovšem byl v tom, že tyto mezinárodní výdělečné spolky nejsou charita a své zisky chtějí fakticky zadarmo. A protože multinacionály řídí byrokraty v Bruselu, podle toho také nová smlouva vypadala. Dejme slovo ukrajinskému premiérovi. Nikolaj Azarov sice slouží ruským zájmům, ale jeho nedělní prohlášení citující důvody odmítnutí smlouvy stojí za citaci. EU prý neslíbilo Ukrajině fakticky nic, kromě per huba daného slova o pomoci jedné miliardy dolarů v rozmezí 7 let. Azarov prohlásil, že adaptace země na EU poměry by přišla nejméně na 165 miliard euro během následných deseti let. Do toho započítal i ztráty plynoucí z omezení obchodů s Ruskem, které je pochopitelně hlavní ukrajinský partner. Čísla jsou asi vycucaná z prstu. Ale prohlášení svědčí o tom, že Ukrajinci začali počítat, kolik by je kolonizace EU vlastně stála.

Proč EU nepomohlo občanské a demokratické Ukrajině? Dělat z Julie Tymošenkové politickou oběť je pro Ukrajince směšné. O této dámě se proslýchá, že má ve švýcarských bankách konta o desítkách miliónů dolarů. Proč se EU nestará o děsivou korupci, o sociální stát, o spolupráci s univerzitami, výzkum a podobné věci? Ukrajina představuje pro současnou EU, kde prohrává demokracie, pouze kolonizační prostor evropských firem. A kde by skončilo domácí evropské zemědělství při kolonizaci Ukrajiny, to je snad všem jasné.

2. Prozápadní síly byly zkorumpované, EU mlčela

Rozdělení země na západní proevropskou část a východní proruskou část je známá věc. A prozápadní vůdci tzv. Oranžové revoluce (2004) prohráli normální demokratické volby s Viktorem Janukovyčem (2010). Je to politik ukrajinského formátu, alespoň podle Wikipedie. V roce 1967 byl odsouzen na tři roky odnětí svobody za krádeže, po roce ho však propustili v rámci amnestie. V roce 1970 byl opět odsouzen, na dva roky za těžké ublížení na zdraví. Pak se dal na inženýrská studia a dokončil studium zahraničního obchodu (2001). Od roku 1996-2002 byl gubernátorem Doněcké oblasti a pak až do svého vítězství působil jako předseda Strany regionů.

Bývalý hrdina prozápadní revoluce Viktor Juščenko skončil stejně jako Tymošenková v politickém propadlišti, vinou ohromné korupce. A EU mlčela, to jí nevadilo. Kriminalita politiků sice začala už před vůdci Oranžové revoluce. Bývalý vice premiér a pak premiér Pavlo Lazarenko byl v roce 2006 odsouzen v USA za praní špinavých peněz. Z milované vlasti Ukrajiny vykradl během svého úřadování 1995-1997 celkem 200 miliónů dolarů. A vůdci Oranžové revoluce v této korupci vesele pokračovali. Není divu, že takové "prozápadní vlády" měli Ukrajinci dost. Navíc většina z nich musela ze země kvůli hladu odejít, protože stát a ekonomika přestaly pod západními vůdci fungovat. Ale to EU v této kritické době také příliš nezajímalo.

3. Ruská karta na Ukrajině

Rusové zvolili jinou taktiku. Putin zastavil po Jelcinovi ekonomický propad země a okamžitě začal jednat s Ukrajinou o pásmu volného obchodu. Velká část těžkého průmyslu bývalého Sojuzu byla na Ukrajině a celá struktura ekonomiky byla za půl století společného soužití naprosto provázaná. Jistěže i proruské síly mají na svém kontě úctyhodné korupční záznamy, podívejte se třeba na tento ukrajinský blog o zdejším sověkistánu. Jenže místo planých slibů a následné kolonizaci EU-multinacionál pomohli Rusové zemi tím, že ekonomicky pomohli sami sobě.

Putin varoval Ukrajinu, že okamžitě zastaví zónu volného obchodu, pokud se smlouva s EU podepíše. Důvod není jen mocenský a geopolitický, ale i čistě ekonomický. Rusko nemá na to, aby v současné době odolalo tlaku evropských výrobců, kteří by přes Ukrajinu zaplavili ruský trh a tak by zničili domácí ekonomiku. Ta je nyní chráněná a má určitý čas na přechod. Stejně to udělala po roce 1989 komunistická Čína, která odmítla tzv. Washingtonský konsensus, který přijalo Klausovo neoliberální Česko. A nyní si ožebračenou zemi kupují opět Rusové, stejně jako Ukrajinu.

4. Závěr pro EU: nebýt velmocenský a zamést si na vlastním dvorku

Mnozí komentátoři správně poznamenali, že EU by se konečně měla více zabývat vlastními problémy a méně řešit koloniální expanzi někam na Východ. Evropa v zajetí zpupných koncernů a fungující jako rukojmí velkobank není Evropou občanů. O tom píšeme pořád. Barosso a spol. by měli konečně přijít k rozumu. Smlouvy typu TTP nebo tažení na Ukrajinu nejsou na místě v době, kdy se EU rozpadá zevnitř. A jestli to úředníci v Bruselu nechtějí vidět, je nejvyšší čas, aby odešli z politické scény. Zatím mají jen průměrnou ostudu politicky neschopných vůdců bez idejí a bez elánu. V prázdné době, jako je ta naše, to představuje běžnou politickou výbavu. Jenže smlouvy typu TTP a kolonizace Ukrajiny by Evropu občanů naprosto zničily.