Duševní poruchy dětí deformují společnost

Dětská psychiatrická nemocnice Opařany ve spolupráci se Sekcí dětské a dorostové psychiatrie ČLS J. E. Purkyně a Asociací dětské a dorostové psychiatrie uspořádaly Opařanské dny – odbornou konferenci dětské a dorostové psychiatrie konající se 20.–21. 9. 2013.

Mezi odborné přednášky, a to hlavně z praxe, které proběhly na Opařanských dnech, se řadily například tyto:

• Proč být i dnes ambulantním dětským psychiatrem?
• Katamnéza pacientů hospitalizovaných po suicidálním pokusu.
• Emoce hnusu u mentální anorexie.
• Psychopatologický obraz duševních poruch v dětském věku a v dospělosti atd.

Celou prezentaci přednášek, workshopů, posterů Opařanských dní můžete shlédnout v odkazu zde. Konference se zabývala taktéž závažným problémem. Na jedné straně přibývá dětí s psychiatrickou diagnózou, na straně druhé vládne nedostatek ambulantních dětských psychiatrů. Mladí lékaři si vybírají jiné atraktivní profese a ti starší se blíží důchodovému věku. Přitom je ambulantní dětská a dorostová psychiatrie dynamicky se rozvíjejícím oborem. Tento lékařský obor pomáhající dětem a budující tvář naši společnosti, si zasluhuje skutečně velkou pozornost a společenskou významnost. Nejen tento medicínský obor, ale především rodiče by měli mít na paměti, jakým způsobem vychovají své budoucí pokolení.

Pracovní tempo se neustále zrychluje, psychická náročnost zvládání různých stresových situací stoupá. Následkem je ukrajování času v jiných oblastech, jako je například čas věnovaný rodiči svým dětem (obyčejné povídání si). Dítě se tak stává pouhým příjemcem informací. Omezuje své emocionální potřeby kvůli pracujícím rodičům, kteří nemají „čas“ na výchovu. Dítě není schopno zrychlenou moderní dobu zvládat bez následků – ztráty či omezení emocionální imunity.

Praktickým příkladem může být kupříkladu zapomnětlivost rodičů vychovávat své děti v reálném světě. Soukromí je na prvním místě, děti svůj čas tráví mezi čtyřmi stěnami před obrazovkou počítače nebo podobným zařízení. Dospíváním se však děti potřebují socializovat, vyjít ze své virtuality do reálného světa.

Vážným stávajícím problémem u dětí jsou duševní nemoci, vývojové poruchy (autismus, dyslexie), specifické poruchy chování – ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou označená psychiatři v 90. letech 20. století), ADD (porucha pozornosti), LMO (lehká mozková obrna). Počet těchto dětí stoupá, odhaduje se kolem 20% všech dětí. Samozřejmě lidé odborněji informovaní budou oponovat: poruchy typu ADHD nejsou klasifikovány jako nemoci, protože viditelný nález na rentgenovém snímku mozku žádný není. Děti s těmito specifickými vývojovými poruchami chování jsou místo odborné péče léčeny psychofarmaky a přeřazovány taktéž do speciálních škol, jelikož nejsou vychovatelné. Odborná veřejnost by se měla tímto fenoménem zabývat mnohem hlouběji a podat takové vědecké poznatky, aby nepokračoval trend vyrůstající generace nemocné společnosti. A co je nejdůležitější? Samotní rodiče jsou hlavně odpovědní za duševní a emoční vývoj svého dítěte. Že vyrůstá nemocná společnost, dokazuje i přednáška z Opařan – „Kazuistiky komorbidního ADHD dospělých a poruch příjmu potravy“, která toto tvrzení podložila současnými studiemi. Cituji:

Podobnou situaci prožívá i sousední Německo, kde již čtyři milióny dětí a mládeže trpí psychickými nemocemi, což se rovná 20 % počtu dětí. Gerd Lehmkul, předseda výboru nadace pro psychické zdraví dětí říká:

Kay Funke-Kaiser ze Spolkové komory psychoterapeutů dodává.

V roce 2010 byla v České republice vydána Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků prostřednictvím mezinárodního výzkumu v rámci mezinárodního projektu Health Behaviour in School-aged Children: WHO Collaborative Cross-National study (HBSC). Celá neutěšená zpráva je zde . Je bohužel známo, že mládež České republiky v Evropě nejvíce kraluje a drží „prvenství“ v užívání marihuany, alkoholu, drog.

Národní zpráva říká:

• 8% chlapců a 11% dívek ve věku 11 let hodnotilo svůj zdravotní stav jako „ne moc dobrý“ nebo „špatný“;
• výskyt častějších zdravotních potíží dívek stoupá s věkem až na polovinu vzorku;
• přibližně 33% 11letých dětí odpovídalo, že se u nich vyskytují dva anebo více symptomů (bolesti hlavy, žaludku, pocity skleslosti, závratě, strach, únava, potíže při usínání), a to alespoň dva krát týdně; *ještě vyšší procento v rozmezí 37-42 % uváděli školáci ve věkových skupinách 13 a 15 let.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) vydal publikaci – Hospitalizovaní v nemocnicích ČR 2011. Z této publikace vycházejí jasná čísla u poruch duševních a poruch chování.

Rozdíl hospitalizovanosti mužů, žen a dětí celkem

Počet případů hospitalizace dětí celkem za rok 2011

Počet hospitalizovaných chlapců za rok 2011

Počet hospitalizovaných dívek za rok 2011

Zdravotnická ročenka České republiky 2012 informuje (s. 48):

Lidstvo by se ke své budoucí generaci nemělo stavět lehkovážně a nezodpovědně. Jedním z faktů k zamyšlení se nad těmito dětmi je ten, že se jedná o nemoci, které se podílejí na tom, že děti nezvládají plnit své dlouhodobé cíle, plánovat tedy svoji budoucnost, omezit své fyzické potřeby před učením se novým dovednostem, zručností a šikovností. Znemožňuje se tak budoucí duchovní růst člověka jako dospělé, vyrovnané lidské bytosti schopné tvořit budoucí morální hodnoty (v našem prostředí), vlastní identitu a jedinečnost sebe jako člověka s jedinečnou tváří.