Tabulka naznačuje, že doby, kdy obě strany politického spektra měly svého jasného hegemona, skončily. Pojďme si nejprve připomenout, co letošním volbám do poslanecké sněmovny předcházelo:
Rok 1996
Vyhrála ODS, vládu sestavoval Václav Klaus s KDU-ČSL a ODA, v počtu mandátů levice a pravice 99:101, vzhledem k účasti radikálních republikánů a neochotě ČSSD vstoupit do vlády s "extremistickými" stranami, bez nichž nebylo možné uzavřít ani pravicovou, ani levicovou vládu, došlo k dohodě Václava Klause a Miloše Zemana, na jejímž základě ČSSD tolerovala pravicovou vládu výměnou za funkci předsedy Poslanecké sněmovny pro Miloše Zemana. Klausova vláda v průběhu jednání o rozpočtu na rok 1997 "přetáhla" na svoji stranu poslance ČSSD Josefa Wagnera a Tomáše Teplíka. Vláda předčasně skončila v důsledku skandálu s fiktivními sponzory ODS.
Rok 1998
Vyhrála ČSSD, ODS mírný propad, KSČM na svých. Menšinovou vládu sestavil Miloš Zeman, přestože pravicové strany měly v poslanecké sněmovně většinu 102 hlasů. Pravicové strany se nebyly ochotny dohodnout, oboustranná nedůvěra po pádu předchozí vlády Václava Klause byla příliš veliká. Miloš Zeman a Václav Klaus poté uzavřeli tzv. Toleranční patent (opoziční smlouvu) a "vyměnili" si své funkce. Celá éra této vlády byla poznamenána mocenským kartelem dvou nejsilnějších stran, což se nejvýrazněji projevilo při stávce v České televizi. Za vlády Miloše Zemana vstoupila ČR do NATO a udělala významné kroky pro náš vstup do EU, pro nějž tehdy existovala všeobecná politická shoda.
Rok 2002
Vyhrála ČSSD, i když s menším náskokem než v roce 1996 (není divu, vládla), ODS opět mírný propad, ale hleďme na KSČM! Levice měla v parlamentu pohodlnou většinu 111 hlasů, přesto ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly uzavřela koaliční dohodu s KDU-ČSL a US-DEU, pozůstatku tzv. čtyřkoalice, která předtím velmi úspěšně kandidovala v senátních volbách. V srpnu 2004, po katastrofálním neúspěchu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu, nahradil Vladimíra Špidlu ve funkci premiéra 34letý Stanislav Gross. Ten po roce vlády odstoupil kvůli aféře s financováním bytu a na jeho místo nastoupil Jiří Paroubek. Po celou dobu této vlády docházelo ke snižování daňové zátěže, především daně z příjmu právnických osob.
Rok 2006
ČSSD mírný nárůst (přesto, že vládla, ale vytáhl ji ke konci Paroubek, naopak ji pravděpodobně poškodila tzv. Kubiceho zpráva), ODS mobilizuje, KSČM opět na svých. Poměr hlasů levice a pravice skončil 100:100 a vláda byla sestavena až poté, co se podařilo vládní koalici „nakoupit” poslance Melčáka, Pohanku a Wolfa (v současnosti odsouzený a na útěku). Po jmenování Topolánkovy vlády následovalo přijetí reformního balíku, který mimo jiné zavedl tzv. rovnou daň pro fyzické osoby, dále snížil daně právnickým osobám, zvýšil sazby nepřímých daní, naopak snížil platby SZP pro zaměstnavatele, zavedl stropy na platby SZP pro vysokopříjmové poplatníky a také zdravotnické poplatky. Pro reformu nehlasoval lidovecký poslanec Ludvík Hovorka, naopak pro ni zvedli ruku poslanci Melčák a Pohanka, zvolení za sociální demokracii. Schválená reforma společně s krizí, která propukla v roce 2008, vedla k rekordním schodkům státního rozpočtu v letech 2009 a 2010. Topolánkova vláda po sérii skandálů padla v březnu 2009 a byla nahrazena „úřednickým” kabinetem Jana Fischera. Během volebního období se rozštěpila KDU-ČSL a vznikl nový projekt TOP 09, do nějž přešli někteří její poslanci a někteří poslanci ODS. Současně vznikl „podnikatelský projekt Věci Veřejné Víta Bárty, který se distancoval od politiky vládní koalice a sliboval, že zatočí s „dinosaury” v politice.
Rok 2010
Volby, které se měly původně konat již na podzim roku 2009, a které do „původního termínu” odložilo kontroverzní rozhodnutí Ústavního soudu, skončily překvapivým propadem ČSSD (úbytek 18 mandátů) fiaskem ODS (přišla o 28 mandátů). KSČM zůstala na svých 26 mandátech. Poměr levice:pravice se změnil na 82:118, především kvůli tomu, že část voličů ČSSD svojí protikorupční a protisystémovou rétorikou přetáhla strana Věci Veřejné. Z parlamentu vypadli Zelení a lidovci, jejichž voliči masově přešli k „novým stranám” TOP 09 a VV. „Vykroužkováno” je několik nepopulárních politiků typu Ivana Langera. Po volbách rezignuje předseda ČSSD Jiří Paroubek a na jeho místo je zvolen Bohuslav Sobotka. Oslabená ODS uzavírá s TOP 09 a VV vládní koalici, která pod vedením Petra Nečase a Miroslava Kalouska pokračuje v antisociálních a neoliberálních „deformách”. Příběh konce Nečasovy a nastolení Rusnokovy vlády je ještě v čerstvé paměti, stejně jako způsob, jakým se volebním stratégům pravice geniálně podařilo podruhé zopakovat stejnou fintu letos na podzim. Není radost vládnout takovým voličům, jako jsou ti čeští?
Pár slov k volební účasti
Volební účast od roku 1996 pravidelně klesala, pravidelnost narušuje pouze výpadek roku 2002. Vysvětlením může být nejen „zklamání ze svobody”, ale i to, že od roku 1996 volíme i do Senátu, od roku 2000 přibyly volby do krajských zastupitelstev a od roku 2004 volby do Evropského parlamentu. Ve všech těchto volbách je přitom vidět jasný trend poklesu volební účasti. Takže spíše to vypadá na „únavu z voleb”.
Závěry
- Jsme svědky postupného a trvalého úpadku tradičních stran na levici i pravici. Tyto strany se pevně neukotvily ve společnosti, klesá jejich členská základna i voličský potenciál. Tyto strany až na výjimky nedokázaly najít spojence v oblasti občanských iniciativ, nezvou výrazné osobnosti na své kandidátky, členové je totiž vnímají jako nevítanou konkurenci.
- Pětiprocentní limit pro vstup do poslanecké sněmovny společně s metodicky špatně prováděnými či přímo cinklými předvolebními průzkumy účinně brání tomu, aby do sněmovny vstoupily nové strany na občanském principu. Pokud se do PSP ČR dostane nová strana či hnutí, je to zpravidla jen za cenu stamilionů vydaných na volební kampaň, příp. na nákup sdělovacích prostředků.
- Roste počet voličů, kteří rezignovali na své právo volit. Tato masa nevoličů je z velké části velmi radikální a může se stát, že pokud se objeví charismatický vůdce s programem likvidace naší těžce pošramocené demokracie, ochotně mu odevzdají svůj hlas.
- K tomu, aby mohla vzniknout levicová, či levostředová vláda, je nutné, aby součet mandátů ČSSD a KSČM byl alespoň 100. Vzhledem ke slábnoucím volebním ziskům sociální demokracie a stagnujícím výsledkům komunistů to bude pro levici stále těžší. Přímé spolupráci obou stran brání na jedné straně Bohumínské usnesení, na druhé neochota komunistů se jasně oddělit od totalitní éry.
- Pravice přes svou dominanci ve sdělovacích prostředcích není schopna udržet moc jinak, než pomocí nově vzniklých stran a hnutí, která v předvolební kampani vystupují protisystémově a kriticky, aby pak neústupně hájily status quo. V osobě Andreje Babiše hrozí české politice "berlusconizace" se všemi jejími negativními dopady.
Námět: Aram