Máme evropského prezidenta, který je nadšeným příznivcem modelu budoucnosti pro lidstvo dle čínského receptu. Kvalitní život nás všech může být zajištěn jen v nahuštěných městských aglomeracích, podobně jako v Číně. Na zasedání Evropské rady 21. listopadu 2013 po ukončení společného fóra EU a Číny ke komunitnímu bydlení si prezident Van Rompuy pochvaloval čínský totalitní model. Celý text najdete zde.
Měli jsme velmi dobré setkání s premiérem Li-Keqiangem, věnované mnoha otázkám, v neposlední řadě ke ctižádostivým plánům urbanizace a osídlování měst. Přesídlení tak obrovského množství lidí z venkova do měst a jejich okolí je obrovskou výzvou. Tak bude uspořádaná společnost budoucnosti.
Čínsko–evropské partnerství, které bylo nastartováno před rokem, je důležitou etapou k přeměně životního způsobu směrem do měst a vůdčí ideou. Změní život milionů lidí. Vlastně uspořádá společnost úplně znovu. Není to jen záležitost pro experty na urbanismus a zástupce lokálních vlád v Evropě a Číně, nýbrž je nutné do tohoto projektu vtáhnou normální občany z Evropy a Číny.
Máme zde velký potenciál ke zlepšení naší spolupráce. V aktivitě Číny přemístit každý rok miliony občanů z venkova do měst lze vidět bezprecedentní výkon vzhledem k rychlosti a počtu obyvatel, které jsou tímto projektem zasaženy.
Tento trend by měl přinést pozitivní přínos k hospodářskému růstu a blahobytu. Jde o to, že se pak bude každému jednotlivci dařit lépe.
Proces urbanizace a odchod lidí z venkova je procesem, který už probíhá. Je to naše společné úsilí, cíl našeho partnerství.
Je to proces, který vytvoří rovnováhu mezi nutností zachovat životní prostředí, vytvořit opatření k jeho ochraně a zachovat přírodní zdroje.
Nezapomeňme, že proces vytváření městských aglomerací je rovněž silným motorem pro naše obchodní zájmy. Ve skutečnosti pracujeme na ctižádostivé, na budoucnost orientované agendě EU-Čína 2020.
Sny, o tom, jak bude lidstvo nasměrováno do koncentrovaných metropolí a další plány, si můžete přečíst v dokumentu „Důstojný život pro všechny“, který uveřejnila Evropská komise 27. února 2013. Vlastně povrchně hodnoceno, spousta věcí, o kterých se zde píše, vypadá jako rozumné řešení problémů. Koneckonců mám tady právě v místnosti na chalupě, kde článek píši, 15 stupňů a doma netopím víc jak na 18 stupňů Celsia. Na rozdíl od našich mladých a vnoučat, které jsou každou chvíli nemocné, my staří nemarodíme. A maso jíme také jenom jednou týdně, ačkoliv jsme výchovu k veganství neabsolvovali. Jedna věc je vlastní přesvědčení, druhá diktát. A tady přestává legrace. Tento dokument stojí za námahu si pročíst.
V programu pro evropskou komisi se uvádí, že „globální světová zelená vláda v rámci jednoho světového hospodářství“ převezme hlavní roli. Částečně už to naznačuje Agenda 21. Myslíte si, že komunismus se již nemůže vrátit, že musí existovat ještě nějaká jiná alternativa mezi tímto děsivým korporátním kapitalismem a komunismem v rámci jedné světové ekonomiky, který bude řízen jednoprocentní elitou? Jak je vidět, cesta k zářným zítřkům je již zřejmě dobře promyšlena. Posuďte sami z níže citovaného textu.
Ovšem jaké duchovní nemateriální hodnoty by to měly být, když je evropská společnost všechno, jen ne duchem křesťanská? Že by pro nás bylo připraveno těmito plánovači i jedno světové náboženství, kterému bychom se dobrovolně měli podrobit v rámci vzdělávání kádrů? Jako dřív byla večerní škola marxismu-leninismu? Opravdu vzniká v Bruselu plném lobbistů a korporací nové technokratické náboženství? Fantazie vůdců vyjednávajících tajně a bez vědomí občanů transatlantickou smlouvu korporací (Transatlantická a transpacifická smlouva připravuje novodobé otroctví) a utopické blouznění se podivně vyjímají na pozadí EU, která se doslova rozpadá před očima. Viz masové nepokoje v Itálii, Španělsku, Řecku a znepokojení nad eurem v Německu a Rakousku. Klikněte si na jednotlivé země, o všem jsme již psali.
Otázek je hodně a odpověď na ně přinese brzká budoucnost. Pokud se ani my nepřičiníme, abychom byli aktivní hybnou silou, která spoluutváří dějiny, a nezůstaneme pasívními, přihlížejícími ovcemi, nahnanými do jedné ohrady na porážku.