Tak to jsem nečekal. Nová ministryně spravedlnosti Helena Válková prakticky okamžitě po nástupu do funkce vzala zpět stížnost pro porušení zákona ve věci CS fondů Pavla Tykače, kterou podala Marie Benešová, její předchůdkyně a nynější poslankyně zvolená za ČSSD. O tom, kterak si z nás bývalá ministryně Benešová v této věci dělala blázny, jsme psali v článku Spravedlnost na prodej. Doufejme, že se tímto krokem Benešová napříště naprosto znemožnila pro jakoukoliv možnou politickou funkci a najde své uplatnění spíše jako dobře placená obhájkyně nespravedlivě stíhaných miliardářů.

Je to totiž nešvar dnešní doby, že se lidé tváří být tím, čím nejsou. A tak v některých procesech máme samé státní zástupce a žádné soudce, v jiných vystupují samí obhájci a soudce se státním zástupcem zcela chybějí. Věřme, že jsme na začátku dlouhé cesty, kterou jsme se bohužel měli vydat už před dvaceti lety. Dnes je jen naléhavější než dříve vykročit hledat spravedlnost, a nikoliv ospravedlňovat loupeže státu, jako to nepřímo dělala právě Benešová svým pro-tykačským rozhodnutím.

Státní dluh roste a jenom úroky nás stojí desítky miliard korun ročně. Desítky miliard, které pak chybějí jak v sociální oblasti, tak na investicích, prostě všude, kam se podíváš. Nikdo není rád, že lídr hnutí Ano a současný ministr financí je podezřelý ze spolupráce s STB, ale těžko mu můžeme přisoudit odpovědnost za tristní stav české justice a rozkradení státu v posledních dvaceti letech. Stát rozložily soupeřící justiční, politické a policejní mafie.

Vkládáme-li naděje do rukou týmu lidí sestavenému Andrejem Babišem, Bohuslavem Sobotkou a Pavlem Bělobrádkem, je to výrazem našeho zoufalství. Jeden je obviněn ze spolupráce, druhý šéfuje rozložené straně, kde se „přátelé“ navzájem nenávidí a třetí je předsedou strany, která spolehlivě rozložila každou vládu. Ale co nám zbývá? Vždyť k současnému astronomickému dluhu nás nepřivedli komunisté, ale nezodpovědní Kalouskové a Klausové. Tito kouzelníci prodali a rozkradli celý stát a ještě se jim podařilo vytvořit jeden bilion a šest set miliard dluhu. Jeden by čekal, že ze zisků z prodeje se budou platit ještě desítky let investice do vzdělání a infrastruktury - a my místo toho naopak platíme každoročně desítky miliard jenom na úrocích. O splácení samotného dluhu není ani řeč.

Z této kolosální nezodpovědnosti, šlendriánu, a zločinu ovšem tito lidé neobviní sebe. Jako správní zločinci, kteří zapírají a zapírají, a když je usvědčí, zapírají dál, obviňují všechny ostatní - nejraději však komunisty. Jejich příznivci, a že je jich pořád dost, melou stále to samé, pořád dokola. A tak se v neděli Václav Moravec zase jednou Babiše zeptal, zda-li neuposlechne výzvu ODS, aby kvůli soudu ohledně spolupráce s STB, odstoupil. Nu, co říci na takový originální dotaz? Dokud se ODS nepřetvoří ze společnosti s ručením omezením, tedy ze společnosti založené a provozované za účelem zisku, ve standardní politickou stranu, není důvěryhodným partnerem pro jakýkoliv dialog. I v tomto smyslu Babiš Moravcovi odpověděl.

Druhý originální dotaz se týkal konfliktu zájmů, kdy Moravec přečetl úryvek zákona, ovšem zcela mimo kontext debaty. Zatímco jím citovaná část zákona se týkala konfliktů zájmů při hlasování v komisích, radách atd., náš „nejlepší“ moderátor veřejnoprávní televize jej aplikoval na samotný post ministra financí. Podle Moravce a jeho inovativního výkladu konfliktu zájmů by tu českou politiku mohl dělat jen nějaký marťan – a vševěd. Samozřejmě ještě v úvahu připadá Kalousek a jeho tým. Ten je v čele s Kalouskovým maskotem, miliardářem Schwarzenbergem, nezávislým až hrůza. Jenže my jsme jen takoví blbí a zbabělí potomci jeho nevolníků, že to nechápeme. Dosavadní týmy, které vedly tuto republiku, v konfliktu zájmů nikdy nebyly, to až teď socani s agentem STB. V dosavadních týmech totiž každý vždycky uplatňoval jen a pouze svůj zájem. Tak jakýpak konflikt.

Aniž bychom tedy čekali s kritikou 100 dní od jmenování vlády, můžeme říci, že ministryně z hnutí Ano paní Helena Válková si připsala kladné body za rychlost, přesnost a odvahu. Nedosti na tom, podle všeho je kompetentním ministrem vnitra, zatím alespoň podle jeho vystupování, Milan Chovanec. V nedělní debatě převyšoval bývalého ministra vnitra Johna přinejmenším o hlavu. Co teprve kdyby byli přítomni Kubice s Langerem, jejichž největší starostí bylo vyrábění denunciačních materiálů – tu na Paroubka, tu na Lessyho. Šikovní hoši, tihle bývalí ministři, jistě prosperují. V nastávajícím boji proti Válkové, Chovancovi a celé Sobotkově vládě bude jejich služeb třeba, zahálet tedy nebudou, na to se můžeme spolehnout.