Ve starším článku Planetární hrnce zlata se daly do pohybu jsme psali o rozhodnutí Bundesbanky. Ta oznámila v lednu 2013, že bude reagovat na znepokojení občanů ohledně uskladnění zlatých zásob mimo německé území. Repatriace zlata z USA, Francie a Londýna bude rozložena do 7 let a skončí v roce 2020. Zlaté rezervy byly uloženy v zahraničí z obav možného útoku východního bloku na západní Německo. Občané dnes nedůvěřují cizím bankám a donutili vládu, aby rezervy dostala domů.
Jak se nyní ukazuje, podezření německých občanů bylo oprávněné. Německé zlato uskladněné v USA je asi pryč a než je US Central Bank opět dá celé dohromady, bude se psát letopočet 2020. A je velkou otázkou zda Banque de France a Bank of England nešly cestou pilných Američanů. Německý nezávislý finanční novinář Lars Schall se začal nahlas ptát, kdeže to zlato vlastně je, pokud vůbec je. Bundesbanka mu na přesně mířené dotazy dala nicneříkající vyhýbavou odpověď, kterou najdete zde. Totéž v USA potvrdil Paul Craig Roberts, bývalý zástupce ministra financí. Jasně napsal, že centrální americká banka vůbec žádné zlato nemá (They Do Not Have Any More Gold).
Důvod je naprosto jednoduchý, viz nadpis článku o planetárních hrncech zlata, které se daly do pohybu. Světová měna je devalvována tištěním inflačních "peněz z ničeno" (fiat money) do takové míry, že se jí přestává věřit. Pak je jasné, že cena zlata a jiných cenných komodit musí na trhu stále stoupat. Peněz si FED nebo ECB natiskne kolik chce, a dokonce to dnes dělají státy jako Itálie téměř načerno. Viz článek Italská centrální banka tiskne nepovolená eura. V zájmu krátkodobé spekulační vlny se centrální banka v USA rozhodla prodat zásoby zlata, aby uměle snížila jeho cenu. Nejspíš velkoryse vydala i to zlato, které Američanům právně nepatřilo. Viz článek Paula Craiga Why is the Federal Reserve Tapering the Gold Market. Tak se stalo, že dne 30 ledna 2014 klesla cena zlata o 17 dolarů za unci během 30 minut. Pravděpodobné prošustrování německého zlata ukazuje tento graf burzy Comex.
Manipulace se zlatem pochopitelně směřovala k tomu, aby je drobní držitelé prodali a aby je mohly koupit velké banky, které celou spekulační vlnu spustily. Tak se také stalo a Němci musí na své zlato nějakou dobu čekat.
Připomeňme z předchozího článku, že Česká republika podobné starosti nemá. Pod moudrým vedením předsedy ČNB bankéře Josefa Tošovského (ODS) prodala zásoby 56 tun v letech 1997-1998 v době nejnižších cen a koupila za ně dnes vcelku bezcenné "cenné" papíry v hodnotě virtuálního finančního šrotu. Vláda dostala za prodej 16,4 miliardy korun a hned nato začala cena zlata stoupat. Dnes by za ně utržila minimálně o 30 miliard více. Tento dosud netrestaný finanční génius ČR byl za svůj výkon patřičně odměněn. Od 1. prosince 2000 působí ve funkci předsedy Institutu pro finanční stabilitu (Financial Stability Institute, FSI), který je částí Banky pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS) se sídlem v Basileji.