Vzpomínáte si na nedávný potlesk vedení Evropské centrální banky, když oznamovala, že Irsko už nepotřebuje žádný záchranný deštník a že je na dobré cestě?
Záchrana irských bank pomocí peněz hrdých irských daňových poplatníků vedla ve skutečnosti pouze k tomu, že země už nemá vůbec žádný vlastní bankovní sektor a všechny důležité obchody probíhají přes stínové banky, které patří mezinárodním velkobankám a které nepodléhají žádné regulaci. Irsko se stalo kolonií bank, píše se zde.
Oběh peněz v zemi je zcela odpojen od vlivu na reálnou ekonomiku. Přes 70 % obchodů probíhá přes stínovou bankovní mafii. Dublin se stal mezinárodním rájem spekulantů, hedge fondů, správců majetku a investičních bank, jejichž operace jsou netransparentní a nepodléhají kontrole jako normální banky. EU s regulací těchto legálních loupěžníků počítá až za 3 roky. Je na místě ptát se, proč čeká tak dlouho.
Irské banky v minulosti spekulovaly a způsobily nafouknutí nemovitostní bubliny. Ta pochopitelně praskla a dohnala zemi na pokraj bankrotu. Kvůli záchraně bank, zejména peněz jejich anglosaských a německých bankovních domů, musel stát pod evropský „záchranný deštník“. V důsledku toho exponenciálně narostlo zadlužení země. A nebylo to tím, že by stát, respektive jeho občané, nevěděli co roupama a žili si nad poměry, jak se u nás rádo pokalouskovsky omílá.
Stínové banky, kterým se ve statistice říká „nebankovní sektor“, to jsou zejména hedgové fondy a fondy peněžního trhu. Ty jsou zase propleteny vzájemně s investičními fondy a pojišťovacími společnostmi. Prostě něco, co s reálnou ekonomikou nemá nic společného. Obchodují Tzv. “mimo přepážku“, Over the Counter (OTC). Deriváty, pojišťovací obři a stínové banky jsou obtížně zvládnutelným problémem nejen pro politiky, ale i pro centrální banky. Objem peněz, které se denně obchodují a činí pouhý zlomek penz, kterých by bylo potřeba ke krytí operací v reálné ekonomice, vidíte na tomto grafu.
No ale proč by banky mohutně dále nespekulovaly, když jim politika ECB v čele s Mariem Draghim (bývalý Goldman Sachs) upřímně přeje? V případě, že v kasinu prohrají, nastoupí v šiku daňoví poplatníci a škody jim zaplatí ze svých hubených prostředků. Protože posvátná kráva, tzv. „systémově relevantní“ instituce není možné nechat padnout. To se stalo novým náboženstvím 21. století. Banky a fondy tedy spekulují dál a chystají další letadla, píše FAZ.
Ekonomice země to nijak nepomohlo, ve 4. čtvrtletí 2013 HDP vykázal pokles o další 2,3 %. Ale to jsme přece všechno psali v článku polemizující s placenou či neplacenou reklamou Respektu na irský "úspěch" (Draghi slaví úspěch, pane Macháčku?)
A co pro nás vaří v hrnečku ČNB?
Rozmach stínového nebankovního sektoru je nebezpečný. Stačí se podívat na české lichvářské finanční společnosti, které nezdravě nafukují objem peněz v české ekonomice přes spotřební úvěry. Přesto proti nim ČNB nic nezmůže, jejich „podnikání“ je legální. Přitom každý normální zdravě myslící ekonom ví, že ekonomickou rovnováhu a rozkvět zemi nepřinese rozsáhlý sektor spotřebního úvěrování, notabene většinou zboží z dovozu. K Irsku máme sice daleko a finanční trhy nás považují za „nerozvinuté“ z hlediska „finančního průmyslu“. Nicméně obezřetná zaostalost je v tomto směru vzhledem k tomu, co se děje za humny, projevem zbytku zdravého rozumu.
Otázkou je, jak dlouho budeme moci ještě odolávat, jelikož tlak na náš urychlený vstup do krachující eurozóny je evidentně na politiky z Bruselu vyvíjen o to silněji, čím více problémů euro má. Nastoupit dobrovolně do lodi plné děr odporuje zdravému rozumu.