Evropský parlament minulý týden zrušil sám sebe. Stará odcházející garda EP postupovala klasickým "klausovským" způsobem jím schválených zlodějen a následné amnestie zlodějů státu. I poslanci EP na jednom ze svých posledních zasedání tiše provedli poslední prasárnu a hodlají zmizet ze scény. EP schválil klíčovou část dohody TTIP, totiž tzv. "speciální ochranu" korporátních vlastnických práv.

Koncerny nyní dostanou tzv. "Sonderrechte" čili výsostná práva nad jednotlivými státy EU. Co znamená německy "stanné právo", to zná dobře nejstarší generace. A nová generace by si měla přečíst článek Transatlantický trh je hrozba pro EU se současným demokratickým deficitem. Korporátní fašismus v praxi bude znamenat, že všechny jedovaté produkty povolené v jedné zemi (hlavně v USA) budou volně kolovat v celém prostoru EU. Poslanci EP právě povolili, že arbitráže bude provádět tzv. "nezávislé" arbitrážní soudy, kam si korporace najmenují vlastní poskoky. EP tedy vzdal boj za demokracii v EU. Zbývá poslední linie obrany, a to jsou národní státy. Občanům tyto dohody zničí zdravé potraviny a vlastní průmysl. V Česku je to každému jedno, ale ve Španělku, Německu a Francii už nikoliv. Náš list dokládá na bankovních příkladech už celý rok, že na určitých úrovních už v EU neexistuje demokracie, pouze korporátní diktatura.

Proměny korporací na konci 20. století

Jeremy Rifkin je známý americký esejista a za chvíli se o něm bude mluvit stejně jako o T. Pikettymu. Jen připomínáme, že e-republika jeho klíčovou knihu o kapitálu a předešlé studie komentovala již před rokem (Piketty aneb Zhroucení zakládajícího mýtu kapitalismu). Rifkin nyní vydal knihu The Zero Marginal Cost Society. The Internet of Things, the Collaborative Commons, and the Eclipse of Capitalism.
riffkin.jpg
Kniha rozebírá nové ekonomické paradigma, o němž korporátní tisk v Česku oficiálně mluví stejně intenzivně jako o úniku nakradených peněz do daňových rájů a o předání nakradeného bohatství další generaci mladých tunelářů. Klíčový termín Rifkina se jmenuje “the Collaborative Commons”. Fakticky to znamená nové ekonomické paradigma. Pro e-republiku až tak nové není, protože o něm trvale píšeme poslední dva roky celkem soustavným způsobem. Z jiných zdrojů doporučujeme časopis Sedmá generace, který se stejnému tématu sdílené ekonomiky věnuje hlavně z hlediska životního stylu a životního prostředí. Viz naše hlavní tematická ISSN čísla věnovaná těmto tématům nového ekonomického paradigmatu:

Pro celkový obraz tam pochopitelně patří také čísla o zamlčených tématech voleb (zde). A hlavně závěrečné číslo z loňského roku, které shrnuje základní globální trendy v politice a v ekonomice (Co vzal rok 2013).

Riffkin tvrdí, že sebevražedný hon kvůli "produkci za facku" (zero marginal cost production) naši společnost zničí. Korporace si pojistily kontrolu technologického vývoje tím, že zastavily přerozdělování bohatství směrem k 99 procentům. Ekonomika se přestala dělat pro lidi. Naopak se dělá pouze v zájmu jedno procenta planetárně vládnoucích korporací. Změna moci šla udělat jednoduše, skrze monopolizaci planetárních zdrojů produkce, surovin a politiky. Ale planetární trend v ekonomice směřuje úplně na druhou stranu, do tzv. "internetu statků" (internet of things). Tuto myšlenku nemá jen Riffikin.

Sdílená ekonomie proti korporátnímu fašismu

Další zajímavý autor je sociolog Michel Bauwens. Viz jeho připravovanou knihu Networked Society and Future Scenarios for Collaborative Economy. Podle jeho představy, kterou v podstatě sdílí i Riffkin, existují dva makromodely produkce: tzv. "Cognitive Capitalism” a “Peer Production”. Kognitivní kapitalismus můžeme chápat jako vědecko-technické zdroje, které si ovšem pro svou potřebu nyní uchvátilo jedno procento. Viz náš článek Kam mizí bohatství vytvořené vyšší produktivitou práce? Ovšem díky stejnému technologickému pokroku a proměně vědomí občanů jako držitelů demokratické moci je možné zavést sítě sdílení a produkce stejně jako to děláme při stahování dat z webu na tzv. torrentech.

Tato "peer production" už reálně existuje. Viz například práce aktivistů sdružených v organizaci TED a náš článek Alastair Parvin: Architektura od lidí a pro lidi nebo článek I práce může bavit a přitom jen tak mimochodem zachráníte svět. Tyto modely sdílené práce a vytvořeného bohatství jsou asi poslední šancí, jak zachránit svět před korporátním fašismem a před válečným stavem. Pro ty čtenáře, které nezajímají "fakta o Sýrii" doporučujeme, aby se dobře podívali na sousední Ukrajinu.