Rekonstrukce státu zaangažovala poslance a návrh zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 42 dne 4. 12. 2013. Start byl rychlý a byla deklarovaná poslanecká podpora napříč politickými stranami stvrzená podpisy pod poslaneckým návrhem. Byl to ideální začátek. Dílo, které bylo počato v prosinci, už by v srpnu mělo mít hmatatelný výsledek. Po devíti měsících máme uřvané mrně v kolébce u postele, ale zákon o registru smluv zatím není ani ve druhém čtení ve sněmovně.
Důvodů je několik, jako vždy. Ten první a základní je, že tento zákon z podstaty věci vadí všem zlodějům ze státního. Když smlouvu zveřejníte, tak si ji každý může přečíst; a když ji nezveřejníte, tak ani neplatí. Jak jednoduché, ODS s Klausem to mohla udělat už před dvaceti lety. Jenže jistě uznáte, že takto by se privátní kapitál z tunelování hromadil jen obtížně a dlouho. I zavedení mistři v oboru by v těchto podmínkách měli velmi zúžený prostor, na rozdíl od zhasnutého světla oněch blažených let české cesty k dnešní bídě všech. Ke zlodějnám by zbyly jen ty smlouvy, které se podle výjimek v zákoně zveřejnit nemusí. Obsahují citlivé osobní údaje, nebo obchodní tajemství, ale jsou i takové, které podléhají zvláštnímu bezpečnostnímu režimu.
Právní kutilství a spokojený sněmovní Mordor
Ten druhý i třetí důvod je pořád stejný: Je to složité. Skutečně to složité je a právníci nejsou se stávající předlohou moc spokojeni. Mimo jiné i proto, že do procesu úprav strká v dobré vůli packy kde kdo, a ne příliš úspěšně. Za všechny odborníky, kteří mají oprávněné kritické výhrady, zveřejňujeme jeden hlas.
Reformy jsou, bohužel, z povahy věci prosazovány lidmi, kteří více mluví, než poslouchají, více píšou, než čtou a pokud odraz svých politických představ nenaleznou v zákoně na první pohled, hned by reformovali a psali zákony nové - namísto hlubšího studia, jak a proč právo fungovalo dosud. Právo je však konzervativní fenomén, jeho podstatou je právní jistota, kterou neustálé revoluce ničí.
Nechci být zbytečně sarkastický, ale to, že chce Rekonstrukce mít „svůj“ zákon a ne „pouhé“ vylepšení toho stávajícího, není argument pro tvorbu duplicitní legislativy, zvlášť s ohledem na to, že po řemeslné stránce není zrovna „nejkrásnější“. Obecně mám z vážených mladých kolegů dojem, že kdyby se nejdřív pořádně naučili platné právo (včetně judikatury) než se pustí do nových, bylo by nám všem lépe. To platí jak pro iniciativy Rekonstrukce státu, tak bohužel i pro významné „reformní“ zákony minulého období, včetně zákonů o zdravotních službách nebo podstatných částí nového Občanského zákoníku. Judikaturu tím zničili, nadto nový zákon se bude muset pro technickou nedokonalost předělávat, s negativním dopadem pro právní jistotu a s vícenáklady pro aplikační praxi.
Takže právní kutilové všeho druhu, z Rekonstrukce státu a z jiných iniciativ, vesele vytvářejí duplicitní legislativu. Řekněme to na rovinu. Zákon o registru smluv je zbytečný, je to ukázka duplicitní legislativy. A jako každá duplicita, i tato znamená z právního hlediska zmatek a ničení.
Dejme příklad. Nemáme speciální zákon o registru vozidel, máme jen databázi s řízeným přístupem a údaje zaznamenávané na základě zákonů a vyhlášek. Citovaný právník má bohužel pravdu. Dva zákony, oba přijaté za účelem lepšího přístupu k informacím, mohou způsobit zhoršení stavu, a to vinou nepromyšlených a konfliktních ustanovení. Nic nového pod sluncem, viz naši polemiku s jinými návrhy Rekonstrukce státu, kterými chtěl Kalousek zničit NKÚ. Klika Mordoru ve Sněmovně rozhodně nepatří mezi amatérské kutily. Když něco chtějí zničit, tak mění pouze jednu větu v návrhu zákona a klidně se přitom opřou i o návrhy amatérských kutilů z Rekonstrukce státu (Rekonstrukce státu nemůže vystačit s dobrými úmysly).
Vinou právního kutilství Rekonstrukce státu a dalších poslaneckých návrhů nyní vzniká podobná situace zmatků jako v případě pokusu o zničení pravomocí NKÚ. Z nich perfektně těží společenství sněmovního Mordoru, němž píšeme celou dobu (Společenství Mordoru ve Sněmovně).
Co doopravdy potřebujeme, a co už mají Slováci
Kde je zakopaný pes? Co bylo podle zákona č. 106/1999 Sb.,(O svobodném přístupu k informacím) bez problémů zveřejněno, to může být podle nového Registru smluv klidně považováno za neveřejné. Smlouva, která nepodléhá zveřejnění, prostě nemůže být podle jiného zákona považována za veřejnou. Kutilství tedy ničí samu podstatu zákona, A to dost vadí rozumným právníkům, kteří v tichu pracují na rozumných návrzích zákonů. Pak musí vynakládat úsilí na to, aby odvrátili blbosti vnášené do Sněmovny v dobré víře. Mordor jásá, protože přesně takovou "rekonstrukci" potřeboval. Viz náš článek Nezadržitelný sestup hnutí Rekonstrukce státu.
Vraťme se k Registru smluv. V důvodové zprávě k zákonu by měl zákonodárce vzít jako primární hledisko Zákon o svobodném přístupu k informacím, tj. Zákon č. 106/1999 Sb. A zmíněný registr smluv stačí pojmout jako rozšíření tohoto základního práva na svobodný přístup k informacím. Slovenská právní praxe, která je považována za nejbližší českému právnímu prostředí, například nemá žádný speciální duplicitní zákon o registru. Má upravený, novelizovaný zákon č. 211/2000 O slobodnom prístupe k informáciám, Centrální registr, nebo veřejné registry např. zmluvy.egov.sk, nebo např. Úřední desku obce. Slovensko šlo cestou zřízení několika registrů a funguje jim to dobře. Když si chcete přečíst smlouvu na údržbu zeleně v Dubnici, najdete ji přesně tam, kde ji čekáte. Na stránkách města Dubnice, na úřední desce.
Český kočkopes je v tom, že se jedná o novelu zákona o Registru smluv a o změně zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Při české uhranutosti veřejnými zakázkami to nemohlo dopadnout jinak. Zákon 137/2006 Sb. už má více jak 30 novelizací a situaci nezlepšil. Snad kdyby ta smlouva byla k nalezení právě tam, kde ji člověk čeká, to by opravdu pomohlo. Jenže jsme jinde, v typicky české cestě nikam a všichni nadáváme všem. A sněmovní Mordor jásá. Za nějaký čas podobného kutilství bude vypadat jako ušlechtilý zachránce státu před destruktivním úsilím Rekonstrukce státu. A hnutí Rekonstrukce státu si třeba dá i na výplatní pásku, možná hned po výkonných zaměstnancích typu Kalouska. To je přece trochu trapné, hlavně pro tu nebohou a lidsky slušnou Rekonstrukci.
Na Slovensku se obec řídí Zákonem o slobodnom prístupe k informáciám 211/2000 a je povinna vést úřední desku. To úplně stačí. Smlouva je platná jen při zveřejnění na úřední desce, viz tento příklad z Dubnice. Ukázku jedené konkrétní smlouvy najdete na stejném místě. Je to detailní popis prací se všemi náležitostmi. Data chráněná zákonem se nezveřejňují. Slovenský příklad je pořád mimo český obzor.
Cíle na startu měli oba běžci stejné - jak český, tak slovenský. Bude snadné porovnat funkčnost obou pojetí. A to jen v případě, že český legislativní kočkopes do cíle vůbec doběhne.