Článek Energetická soběstačnost a politická svoboda dostal zajímavé pokračování v návaznosti na námi trvale kritizovanou smlouvu TTIP. K ní poslední článek Smlouva TTIP jako příklad toxického spiknutí korporací. A tady je jeden konkrétní příklad.
Švédská firma Vattenfall žaluje u mezinárodní arbitráže Německo za to, že se rozhodlo vystoupit z programu využívání atomových elektráren. Sigmar Gabriel, který je německým ministrem pro hospodářství uvedl v parlamentním výboru Bundestagu částku 4,7 miliard dolarů. Vattenfall žaluje Spolkovou republiku Německo u mezinárodní arbitráže ve Washingtonu a na rozdíl od E.ONu a RWE může žalovat v USA, poněvadž má sídlo v zahraničí. Koncerny E.ON a RWE usilují o náhradu ztrát ve výši 10 miliard dolarů. Německá vláda po katastrofě ve Fukušimě, o jejíž důsledcích hlavní média mlčí, zastavila v roce 2011 provoz v 17 německých atomových elektrárnách a ostatní mají být odpojeny ze sítě do roku 2022.
Oprávněnost kritiky plánované smlouvy mezi EU a USA o zóně volného obchodu TTIP je tímto potvrzena. Atomovou lobby absolutně nezajímají náklady na likvidaci jaderného odpadu a důsledky a rizika vyplývající ze skladování jaderného odpadu. To všechno dopadne na budoucí generace, kdežto korporace bojují o momentální krátkodobý zisk. Dlouhodobě je třeba vykrást a zadlužit celé státy. Viz tento hezký příklad.