Hladinu českých politických vod v poslední době opět rozčeřil Václav Klaus. Vlastně hned dva Klausové. Jednak ten starší, exprezident, a pak taky ten mladší, exředitel soukromého gymnázia sponzorovaného polostátním ČEZem.

Náš populární exprezident měl hrát nějakou úlohu v poradním orgánu ministra školství, v Národní radě pro vzdělávání. Jakou, to se přesně neví, ale už je to celkem jedno, pro bouřlivé reakce současný ministr školství, Marcel Chládek, raději odvolal, co slíbil. Jeho pozice v současné době totiž není příliš pevná - zatímco v minulých senátních volbách se ziskem více než 70 procenty hlasů převálcoval soupeře z ODS, letos nestačil na Zdeňku Hamousovou z hnutí ANO. Chládek se tedy rozhodl zcela pragmaticky a Klaus starší bude muset hledat jiný způsob, kterak uplatnit své bohaté zkušenosti ze všech oborů, na které si vzpomenete. Tato odpískaná funkce jen mohla mít tu výhodu, že by se třeba hodila Klausovi mladšímu při nákupu středních škol pro britského investora.

Někdo by řekl, že by mohl hrozit nějaký střet zájmů, nebo tak něco. To by ale v případě Klausovic rodiny muselo být střetem zájmů všechno. Syn Jan v ČEZu, syn Václav nejmladším ředitelem soukromého gymnázia sponzorovaného stovkami milionů generálním ředitelem ČEZu Martinem Romanem. Manželka Livia členka dozorčích rad ČEZu a České spořitelny, a přitom všem, táta Klaus předseda vlády a prezident. Ostatně, i kdyby... Václav Klaus jen důsledně dodržuje to, co vždycky kázal. Tedy vždycky od listopadu 1989.

Solidaritu, bratrství, internacionalismus a podobné hlouposti je třeba nahradit sobectvím. Každý ať se stará sám o sebe a pak se bude všem dařit dobře. Proti levici je nutné mobilizovat, aby mohl být podepsán korupční pakt zvaný „opoziční smlouva“ o rozdělení korýtek a koryt. Je třeba zvyšovat daňové zatížení všech, aby mohlo být snižováno danění bohatých. Proto je třeba zavádět poplatky nemocným a platit školné. Ti, co na to nemají, musí přibrat druhé a třetí zaměstnání, nebo přijmout výhodnou půjčku bez rizika nebo mají smůlu, prokázali, že patří mezi neschopné. My jsme totiž po listopadu 1989 nastoupili jinou cestu, cestu Klausovu. Třetí cesty prý není. Buď s komunisty, nebo s Klausem.

Tento profesor ekonomie totiž objevil zcela nový neotřelý vztah mezi prodávajícím a kupujícím, na který nepřišel ani Jára Cimrman. Díky Klausově reformě jsme mohli sledovat nové postupy, při nichž kupující za věci movité i nemovité platit nemusí, naopak prodávající často kupujícímu ještě něco přidá od cesty. To samozřejmě platí pouze, když prodávajícím je stát, tedy my všichni. A když stát nemá, klidně se i zadluží, hlavně aby byl kupující vyznavač „štíhlého státu“ spokojen. Jen tak se nám mohlo v čele s Klausem povést prodat stát a přitom vytvořit téměř dvoubiliónový státní dluh. Kupující dostávali celé podniky se staletou tradicí a navíc půjčky od bank, které ovšem musíme zaplatit my všichni, kteří jsme obdrželi pověstnou Kalouskovu složenku. Dnes ovšem tyto podniky tedy nemáme, ale zato máme banány, toaletní papír, pěknou nezaměstnanost a zadlužení, aby lidé nevlčili a přemýšleli správným směrem. To znamená, nenáviděli Putina, komunisty, islám, Rusko, Severní Koreu a Čínu. Pořadí je proměnlivé.

Milovat lid nemusí, ani Spojené státy ne. Stačí, když budou naše loutky poslouchat jejich loutkovodiče, velvyslance USA. Lásky netřeba, úplně stačí poslušnost. Jsme tedy u cíle, nemuseli jsme čekat několik generací, než zmizí neblahé komunistické dědictví. Již dnes, poté co chvíli jdeme vpravo a chvíli vlevo, vidíme, že jsme se ještě neodlepili z místa. A tak to má být. Noviny před Listopadem dštily síru a oheň na USA, dnes na Rusko, jiného pokroku netřeba, někdo musí vysypávat popelnice a někdo čistit kanály. Mocným se žije celkem fajn, neměnili by. A divíte se jim?

Články
Dnes poslední tečka Václava Klause
Amnestie před Ústavní soud
Zamotaný Kalousek
Rukověť politika v Čechách (text 2006)