Právě před 120 lety se narodil nejvýznamnější architekt československé meziválečné avantgardy. Moravský architekt Bohuslav Fuchs (1895-1972) stál u zrodu moderní československé architektury a patřil k velkým postavám architektury a urbanismu 20. století. Bohuslav Fuchs se narodil 24. března 1895 na náměstí ve Všechovicích. Toto městečko bylo stejně jako blízká Bystřice pod Hostýnem charakteristické výrobou slavných Thonetových židlí. Fuchs absolvoval znamenitou střední stavební školu v Brně, jejíž německou větev již před ním absolvovali jiní slavní architekti Evropy: Josef Hoffmann, Adolf Loos a Josef Maria Olbrich. Studoval a absolvoval školu architektury Jana Kotěry na pražské Akademii. Stal se i jeho spolupracovníkem a asistentem dříve, než vykročil na svou vlastní tvůrčí dráhu, která vlivem a významem tu mistrovu ještě překonala. Význam podtrhuje těsné přátelství obou architektů.

Dílo Bohuslava Fuchse je neobvykle rozsáhlé a prakticky rovným dílem do sebe zahrnuje urbanismus i architekturu. I v tom je Fuchs výjimečný, včetně výjimečnosti jeho díla co se týče základních principů díla, kvality a kvantity. Patří ke tvůrcům moderní architektury od samých jejich začátků. Síla jeho talentu a odhodlání dala vzniknout vlivným, charakterním a krásným dílům. Ta měla značný vliv jak na generace dalších tvůrců, tak i na obecnou veřejnost. To platí zejména v případě Brna. Není jiný architekt, který by tak výrazně zasáhl do formace veřejného prostoru, jako se o to přičinil Bohuslav Fuchs.


Serlich
Jeho první díla, která se mu podařilo realizovat ještě jako 25letému mladíkovi, mířila nikoliv do měst, ale na vrcholy hor. Masarykova chata na Šerlichu (viz obrázek) a Klostermanova chata v Modravě znamenaly vyvrcholení dnes již „neviditelného“ česko-německého zápolení o ovládnutí horského panoramatu. Tehdejší jazykové a národnostní střety probíhaly i v horském prostředí a „Češi“ dobyli po skončení 1. světové války i tyto kóty. Pro architekturu je to svědectví, jak flexibilní byl Fuchsův repertoár.


Ač v Praze v podstatě skoro nic nepostavil, je velkou škodou, že se realizace nedočkala úprava Klárova, kterou usilovně připravoval se svým přítelem a kolegou Josefem Štěpánkem po vítězství v soutěži. Rozvoj silného talentu nastal až s příležitostí velkých úkolů bouřlivě se rozvíjejícího Brna po roce 1923.


Brno


Jasné moderní rysy dostala již díla z této doby ředitelství firmy na košile v Bystřici pod Hostýnem a Zemanova kavárna v Brně. Pak následovala obřadní síň na brněnském ústředním hřbitově (tak zvaná výkropní kaple), která do dnešních dnů „nezestárla ani o hodinu“. Dodejme, že ani esteticky, ani morálně, dokonce ani fyzicky. Stavba se rozkročila v pravém slova smyslu nad všemi dobami, a tím i dobře rezonuje s eschatologickým úkolem, který má plnit.


Luh
Světovou proslulost Fuchsovi přinesl o krátký čas později pavilon města Brna na výstavě soudobé kultury, viz horní obrázek. Dále to byl legendární brněnský hotel Avion, lázně Zábrdovice, penziony v Luhačovicích (viz obrázek) a Masarykův studentský domov. Fuchs se cítil být více urbanistou než architektem. V tomto směru byl velmi motivovaný a pracoval s plným nasazením. V roli brněnského hlavního architekta připravoval soutěže a měl kolem sebe i tým na jejich vyhodnocení a zpracování. Aby se mohl posléze zúčastnit největší z nich, tak z tohoto postu odešel. Později zvítězil ve velké soutěži na regulační plán Brna s legendárním návrhem Tangenta spolu s F. Sklenářem. V této souvislosti, která se týká polohy nádraží v Brně, je na místě zmínka, že nebyl původcem myšlenky jeho odsunu. V citovaném návrhu zpracoval se svým kolegou obě varianty se stejnou propracovaností.


Pro Prahu je velkou škodou, že nebyl realizován jeho vítězný návrh z velké soutěže na počátku 60. let na dostavbu a „Novou scénu“ Národního divadla v Národní ulici. Tato část Prahy mohla dnes vypadat zcela jinak a získat rysy mezinárodně hodnotné architektury.