Vláda schválila návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Podrobnosti si můžete prostudovat ZDE.
O co v kostce jde? Najdou-li se dobrodruzi, kteří se zaregistrují, ohlásí a řádně odůvodní příslušným úřadům znění otázky, kterou by rádi položili svým spoluobčanům, pořídí si desítky tisíc předepsaných formulářů a seberou do šesti měsíců nejméně 250 tisíc podpisů, mohou změnit svět. Vlastně spíše jen Českou republiku. Tedy pokud nebude protestovat nevelká skupina senátorů či poslanců, Ministerstvo vnitra, prezident a v konečné instanci Ústavní soud. Pak tu máme ovšem ještě řadu omezení, o kterých se hlasovat nemůže, jako například o mezinárodních smlouvách. Navíc, i když navrhovatel tvrdí, že výsledek referenda má sílu zákona, poslance nikdo nemůže donutit výsledek referenda respektovat. Jinými slovy, pokud den před výsledkem referenda bude schválen parlamentem zákon, proti němuž se referendum vyslovilo, tak tento zákon nebude vymahatelné zrušit. Poslanci jen nebudou moci přijímat rozhodnutí proti výsledkům referenda, kterého se zúčastnilo více jak 25 % oprávněných voličů a z nichž rozhodla nadpoloviční většina. Podíváme-li se však na výsledek nedávného referenda v Řecku a na jeho praktické naplnění, vidíme, že vlastně o nic nejde.
Moc skutečně nepatří lidu. Ani v Řecku ani v Česku. To už je snad nad slunce jasnější. Soběstačnost, svobodu a nezávislost jsme znovu nezískali v roce 1989, ale jen jsme ji odevzdali jiným pánům. Tentokrát dokonce oč anonymnějším, o to nebezpečnějším a krutějším. Celý návrh zákona o celostátním referendu tak vychází ze starého osvědčeného rčení, aby se „vlk legislativy nažral a koza moci zůstala celá“.
Zdroj: Návrh ústavního zákona o celostátním referendu vládní návrh
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 250 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!