Americký president Barack Obama provozuje politickou strategii destabilizace, dokonce bombových útoků a jiných vojenských operací v Libyi, Sýrii, na Ukrajině a v dalších zemích na periferii a okrajích Evropy. To má za následek tisíce uprchlíků z těchto periferních oblastí, kteří míří do Evropy, čímž přilévají olej do ohně krajně pravicového odmítání přistěhovalců a způsobují politickou destabilizaci napříč Evropou, tedy nikoli jen na její periferii, ale dokonce až v severní Evropě.
3. srpna 2015 Shamus Cooke v článku na webu Off-Guardian pod titulkem Obamovy ‘bezpečnostní zóny’ v Sýrii mají vytvořit novou Libyi (Obama’s ‘Safe Zone’ in Syria Intended to Turn It into New Libya) uvádí, že Obama schválil americkou leteckou podporu pro dříve nevymahatelné turecké bezletové zóny nad Sýrií. Spojené státy teď sestřelí všechna Asadova letadla, která budou útočit na islamistické skupiny, včetně Islámského státu, které obsadily oblasti na syrském území.
27. července 2015 The New York Times informovaly, že "plán vyzývá relativně umírněné syrské povstalce, aby obsadili toto území s pomocí americké a možná i turecké letecké podpory". Timesy však, když stenograficky (jako obvykle) papouškují ze svých zdrojů v americké vládě a v jejich zájmu, nedefinovaly "relativně umírněné". Všichni z této skupiny "relativně umírněných" povstaleckých skupin v Sýrii totiž spolupracují s ISIS a pomáhají jim nalézt a podřezat, případně požadovat výkupné od všech nemuslimů, kteří se tam nacházejí. Sýrie pod Asadem je sekulární stát se svobodou vyznání, což celá syrská protiasadovská opozice odmítá. Spojené státy se tím stávají mnohem zřetelněji protiasadovské a proislamistické.
17. dubna 2014 publikoval Seymour Hersh v London Review of Books zprávu, že libyjská letecká kampaň Obamovy vlády v roce 2011 byla součástí širšího programu, jak dostat sarin z Libye Frontě al-Nusra v Sýrii, čímž se jí mělo umožnit provést plynový útok na civilisty, z nějž by poté americká vláda obvinila Asada, čímž by získala záminku k bombardování, stejně jako se to Obamovi už podařilo uskutečnit v Libyi. Oba diktátoři, Kaddáfí i Asad, byli spojenci Ruska, a Asad byl pro Rusko obzvláště důležitý, chtěli, aby přes Sýrii šla tranzitní cesta ruského, nikoli katarského plynu - Katar je největší potenciální hrozba pro postavení Ruska jako hlavního dodavatele plynu do Evropy.
Hlavním cílem Obamovy zahraniční a tím i vojenské strategie je porazit Rusko, vynutit si změny režimu, které zařídí, aby Rusko již nadále nebylo hlavní zemí, která odolává nadvládě Washingtonu, ale součástí amerického impéria.
Libye byla až do amerického bombardování v roce 2011 pokojná a prosperující země. Podle MMF bylo v roce 2010 HDP na obyvatele 12 358 USD, v roce 2011, v roce, kdy jsme tuto zemi rozbombardovali a zničili, však pokleslo na pouhých 5 840 USD (ta pověstná scéna po zabití Kaddáfího, v níž Hillary Clintonová jásá: "Přišli jsme, viděli jsme, zabili jsme!"). Na rozdíl od spojence USA Saúdské Arábie bylo navíc toto HDP pozoruhodně rovnoměrně rozděleno, vzdělání a zdravotní péče byla státní a přístupná každému, dokonce i chudým.
Nedávno, 15. února 2015, reportérka Leila Fadel z NPR v článku S ropnými poli, o která se bojuje, vypadá budoucnost Libye bledě (With Oil Fields Under Attack, Libya’s Economic Future Looks Bleak) napsala: "Zodpovědný muž se dívá na produkci a ví, že budoucnost vyhlíží bídně. 'Nemůžeme těžit. Ztratili jsme 80 % naší produkce,' říká Mustafa Sanalláh, šéf Libyjské národní ropné společnosti." MMF podle instrukcí Washingtonu po roce 2011 neohlásil skutečné údaje o libyjském HDP, ale místo toho oznámil, že věci se okamžitě vrátily do normálu (dokonce více než to - HDP na osobu 13 581 USD) už v roce 2012, ale všichni vědí, že to není pravda, dokonce NPR oznamuje, že tak to skutečně není. CIA odhaduje, že HDP na osobu v Libyi byl v roce 2012 neuvěřitelných 23 900 USD (za rok předtím neposkytla žádné údaje) a říká, že až poté lehce poklesl. Žádný z oficiálních odhadů nebyl důvěryhodný, ačkoli se Atlantická rada (Atlantic Council) přinejmenším pokusila vysvětlit celou věc čestně, když 23 ledna 2014 opatřila svoji poslední systematickou zprávu o libyjské ekonomice titulkem Libye v roce 2014 čelí ekonomickému zhroucení (Libya: Facing Economic Collapse in 2014).
Libye se pro Evropu stala ohromným problémem. Miliony Libyjců prchají před tamním chaosem. Někteří z nich prchají přes Středozemní moře a končí v uprchlických táborech v jižní Itálie. Jiní prchají do jiných částí Evropy.
A Sýrie je teď další země, kterou ničí proto, aby dobyli Rusko. Dokonce i tak spolehliví propagandisté jako New York Times ve své nové reportáži uznávají, že "jak Turci, tak syrští povstalci vnímají porážku syrského prezidenta Bašára al-Asada jako svoji nejvyšší prioritu." Takže americké bombardéry budou vynucovat bezletovou zónu nad částmi Sýrie, aby svrhly ruského spojence Bašára al-Assada a nahradily jeho sekulární vládu islamistickou - a celá ta "anti-ISIS věc" je jenom divadlo, PR, propaganda. Veřejnost má daleko větší zájem na porážce ISIS než na porážce Ruska, ale americká aristokracie na to má jiný pohled. Jejich zájmem je rozšiřování americké říše - rozšiřování jejich vlastní říše.
Podobným způsobem Obama svrhl neutrální vládu Viktora Janukovyče na Ukrajině v únoru 2014, ale stalo se tak pod falešným krytím demonstrací za "demokracii", nikoli pod falešným krytím "boje proti islámskému terorismu" či nějakého jiného hesla, které americká vláda používá na oblbování hlupáků při nastolování a podpoře zuřivě protiruské, rasisticko-fašistické a nacistické vlády na prahu Ruska, na Ukrajině. A stejně jako byla pokojná Libye, než do ní vtrhly Spojené státy a zničily ji, stejně jako byla pokojná Sýrie předtím, než tam vpadly Spojené státy a Turecko a zničily ji, byla pokojná i Ukrajina předtím, než tam Spojené státy spáchaly svůj převrat, pomohly k moci nacistům a zahájení etnické čistky a zničily ji také.
Svržení Kaddáfího v Libyi, současná snaha o svržení Asada i úspěšný pokus o svržení demokraticky zvoleného ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, to vše má za cíl porážku Ruska.
Skutečnost, že všichni v Evropě podléhají devastaci, kterou Obama a ostatní američtí konzervativci-imperialisté způsobují, působí jen malé či spíše žádné obavy mocným ve Washingtonu, pokud je to však nějak zajímá, tak spíše jako další zajímavý prvek jejich širší operace: Oslabením evropských zemí, nejen těch na Středním východě se Obamova válka proti Rusku stává prostředkem ustanovení Spojených států jako "posledního na řadě" v chaosu a destrukci, které způsobují.
A důsledkem je například, že v podmínkách zahraniční strategie USA není na skutečnosti, že ekonomické sankce proti Rusko významně poškozují hospodářství evropských zemí, nic špatného.
V každé hře jsou dva způsoby, jak vyhrát: První spočívá ve zlepšení svého vlastního výkonu. Ten druhý v oslabení výkonnosti všech soupeřů. Spojené státy právě teď téměř úplně spoléhají na ten druhý.
Eric Zuesse je investigativní historik, jeho posledním dílem je They’re Not Even Close: The Democratic vs. Republican Economic Records, 1910-2010, a CHRIST’S VENTRILOQUISTS: The Event that Created Christianity.
Zdroj: Strategic Culture Foundation
Překlad: Stan
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!