Obecně je posláním chráněné dílny zaměstnávat lidi s různými druhy zdravotního postižení. V evropské kultuře vnímáme chráněnou dílnu jako organizaci, která podporuje lidi s postižením, poskytuje jim práci, aby si mohli vydělat na živobytí a zároveň mít pocit užitečnosti a být právoplatným členem společnosti. Chráněná dílna je z etického pohledu morálně správná a tyto dílny je třeba podporovat. Možná že chráněná dílna, co se morálky týče, je vnímaná lépe a stojí i na vyšší úrovni než některé neziskové organizace.
Chráněné dílny jako obchodní korporace
Než se zamyslíme nad touto otázkou a sdělíme konkrétní příběh klienta z praxe, zastavme se nad příkladem uspořádání a fungování některých chráněných dílen v Liberci a poté nad pojmem obchodní korporace. V současné době jsou dvě možnosti, jak chráněnou dílnu v praxi provozovat. Buď je to občanské sdružení, dnes spolek (např. Sdružení Tulipán) anebo obchodní společnost, která poskytuje chráněné pracovní místa. Obchodní společností je kupříkladu Amulet s.r.o. Společnost na svých stránkách sděluje: „1.10.2012 Sloučení společností Amulet – chráněné dílny s.r.o. a Amulet logistic, a.s. Naše společnost převzala veškerá práva a povinnosti ze všech obchodních styků a pracovně právních vztahů společnosti Amulet – chráněné dílny. s.r.o. i její závazky“.
Tato změna byla legislativně nevyhnutná. Od 1. ledna 2012 dle zákona č. 435/2004 Sb. O zaměstnanosti již chráněné dílny jako takové přestaly existovat. Nově se definují jako institut chráněného pracovního místa. Proto společnost Amulet logistic, a.s. musela chráněnou dílnu podle zákona zrušit, převzít její práva pod sebe. V praxi chráněná dílna nezanikla. Existuje dál, ale pod společností Amulet, a.s., která poskytuje chráněné pracovní místa. Ta dostává od Úřadu práce příspěvek na zřízení chráněného pracovního místa.
Jiným příkladem je firma C+C Cimbál s.r.o., která se častuje chráněnou dílnou a zřizuje chráněné pracovní místa. Je však na diskuzi, zda je eticky nebo pracovně-právně správné propojování chráněných dílen s obchodními korporacemi. Jde o to, zda jakákoliv obchodní společnost dokáže zdravě rozlišit mezi nároky u pracovních výkonů na zdravé zaměstnance a zaměstnance s postižením. U lidí s různým zdravotním handicapem se má tak, že ne každý dokáže plnit jednotné požadavky zaměstnavatele, který potřebuje vydělávat. Různý handicap – různý výkon.
Pojem obchodní korporace
Obchodní korporace se definuje podle NOZ (Nového Občanského zákoníku) v § 20 jako právnická osoba, „organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost (subjektivitu), nebo jeho právní osobnost zákon uzná. Převedeno do slov korporačního práva, budeme se zde zabývat určitými strukturami, prostřednictvím kterých lidé fungují v podnikání a realizují svoji činnost.“ Základní přehled najdete třeba zde.
Propojení chráněné dílny a korporace – příběh z praxe
O spojení chráněné dílny s obchodní korporací mne inspiroval příklad z vlastní praxe sociální pracovnice. Ve městě Liberec je azylový dům pro lidi bez domova. V tom domě žijí po určitou dobu lidé, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou. Každý z těchto lidí má nějaké potíže, např. nezaměstnaný, nemocný nebo zdravotně postižený. Jeden z mých klientů si s sebou nese zdravotní handicap. Snaží si najít práci, ale ve svém stavu to zrovna lehké nemá. Normální práci nezvládá. Zkoušeli jsme tedy občanské sdružení nebo chráněné pracovní místa.
Jako sociální pracovnice jsem si řekla, že v chráněné dílně to určitě vyjde. Jsou určeny právě pro tyto občany. Klient pracovat umí, jeho postižení není mentální, ale fyzické. Bude to zvládat. Kontaktovali jsme v Liberci všechny instituce. Tu přišly první problémy. Dílen je málo a lidí je hodně. V jistých chráněných dílnách jsme ale štěstí měli a klient šel na pracovní pohovor, absolvoval i prohlídku pracoviště. Byla jsem si jista, že klient už má práci jistou a začne nový život. Vrátil se ale zklamaný a frustrovaný. „Co se děje?“ Zeptala jsem se. „Nemám šanci, nejsem mentálně postižen a nestíhám normu“. „Proč?“ Odpovědí je, že jelikož má klient fyzické postižení (má špatnou motoriku ruky), nestíhá plnit „výrobní normy“. Naopak, mentálně postižení lidé nebo i lidé s jiným handicapem nežli „špatnou rukou“, „výrobní normy“ lépe zvládají a udrží se.
Nejmenované instituce v Liberci se nezvratně přibližují k obchodním korporacím. Pro ně z praxe vyplývá, že důležitější nežli poskytnutí zaměstnání zdravotně postiženému občanovi, je zisk. A i když má podle Listiny základních práv a svobod tento občan právo na práci, nemá nárok, protože nestíhá vyrobit tolik výrobků, kolik potřebuje organizace pro svůj zisk. Co může tenhle klient dělat? Jednou z možností je postavit se na ulici a žebrat.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 400 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!