Nová republika dne 31. 7. 2016 zveřejnila ZDE článek Darji Aslamovové o životě v Marseille, uprchlících a jiných věcech. Překladatelka článku ho nejprve nabídla nám, a protože jsme s jeho zveřejněním váhali, nabídla ho konkurenci, která jej zveřejnila okamžitě. Pokusíme se vysvětlit, co nám na článku z Komsomolské pravdy vadilo a proč jsme ho chtěli vydat až současně s níže uvedeným komentářem.

Na názorech prezentovaných v článku lze velmi dobře dokumentovat, kam až naše lidská společnost v 21. století v Evropě dospěla. V České republice je téma aktuální, přestože problém s uprchlíky u nás nedosahuje ani promile potíží, s nimiž se utkávají ve Francii, Německu či Velké Británii. Nacházíme se prostě mezi Paříží a Moskvou nejen geograficky, a podle toho to také u nás vypadá. Francouzské argumentační fauly použité v článku jsou typické nejen pro rostoucí část francouzské, ale i české veřejnosti. Pojďme se na ty podpásovky podívat podrobněji.

Velké množství těhotných arabských žen připomíná nejvýhodnější byznys ve Francii: Čtyři děti zabezpečují dobrý příjem od státu, bezplatné zdravotní pojištění, bezplatné vzdělání a množství dalších výhod.


I u nás známe dobře tento argument ve vztahu k rómské populaci. Jenže v těchto věcech nejde o byznys ani o sociální zabezpečení. Moje babička pocházela z pěti dětí, a prababička z deseti. Bylo to naprosto obvyklé, přestože o sociálním zabezpečení a „nejvýhodnějším byznysu“ za císaře pána nemohlo být ani řeči. Mnohočetné rodiny jsou výrazem životního stylu, názoru, postoje, kultury, vyspělosti a stavu společnosti. Domovy těchto mnohočetných rodin opravdu nevypadají jako domovy blahobytných milionářů. Tento „nejvýhodnější byznys“ asi tak výhodným zase nebude, jinak by se ho jistě chopila většina našinců, a dobří Čechové by tak rychle nevymírali. A navíc platí to, co platilo tisíce let. Máme se na stará kolena spolehnout na důchod od neoliberálního státu řízeného skrze miliardáře, zloděje a lháře, nebo na zajištění od vlastních dětí, které jsme slušně a s láskou vychovali? Češi věří tomu prvnímu, jak je vidět.

Nyní se tu nedostává vojáků, policistů i zbraní. Mají je pouze ti, kteří nemají právo je používat. Proto si policisté na služebně hrají hry na mobilním telefonu.


Prezentuje se názor, že naši bezpečnost zabezpečí více vojáků, více policistů a rozšíření jejich kompetencí na úkor demokracie. Jak by taková bezpečná společnost vypadala, to můžeme nahlédnout do zpětného zrcátka historie. Hitlerovo Německo, Stalinův Sovětský svaz, Frankovo Španělsko či Pinochetovo Chile ukazují, jaká cena je za takový „řád a pořádek“ zaplacena. Alternativou k takovému „řádu a pořádku“ je rozšíření střelných zbraní mezi obyvatelstvo. Takovému kroku samozřejmě tleská zbrojní lobby, jinak asi nikdo rozumný. Tam, kde je rozšířeno mnoho zbraní jako třeba v USA, nebývá bezpečno, nýbrž nebezpečno. To ukazuje statistika. Žádné dojmy a báchorky, kterak naše ozbrojené učitelky budou účinně likvidovat budoucí Breiviky.

Na otázku, zda se Francie nachází ve válečném stavu, odpovídá Ravier, že ano.
Nejedná se podle něho o válku občanskou, nýbrž o válku mezi Francouzi a "franko-quelque-chose", tedy s takzvanými Francouzi. Každý „ne úplně Francouz“ by měl ztratit státní občanství po spáchání trestného činu...


Rozdělování společnosti na ty pravé a nepravé Francouze (a Čechy) doprovázejí každý nacionalismus a fašismus. Jsou tu prostě ti praví dobří Češi (Francouzi etc.), kteří sem tam jedou rychle, sem tam zaplatí nižší daně, sem tam chodí za sousedovou ženou, sem tam se opijí, sem tam zalžou, na krku nosí kříže a doma jsou dva, nejvýše čtyři. A pak tu jsou ti druzí, kteří mají jinou barvu kůže, jejich rodiče přivandrovali bůhví odkud, na hlavě nosí šátky, na krku nenosí kříže, to tetování mají mizerně provedené, a doma jich je 5 až 10. Vypadá to, že je jasné, komu patří budoucnost. Buď je tedy vykážeme teď, nebo nás za chvíli přehlasují a budou se k nám v budoucnu chovat stejně jako my dnes k nim. Otázkou je, kam bychom je chtěli vykázat. Jejich země jsme pomáhali našimi bombami rozvrátit. Pošleme je snad na Mars? Jenže takovou otázkou se dobří Češi netrápí, podobně jako se jí kdysi netrápili dobří Němci. Za ně to zařídil Hitler v Osvětimi. Lidé se holedbají, že nevěří nábožným báchorkám. A přitom věří naprostým chimérám o tom, kterak bude dobře v Německu, až v něm budou žít jen árijští Němci. A v Čechách, když zde budou žít jen staří dobří Češi. A ve Francii, kde nebudou žít Francouzi takzvaní, neúplní, ale výhradně jen ti praví. Čím dál více pravých Evropanů nadšeně volá:

Multikulturalismus je mrtev, ať žije náboženská, nacionální, rasová a kulturní zášť!


Jak ukazuje historická zkušenost, s takovým postojem si maximálně připravíme peklo na zemi. Jistě se nám bude dařit dobře, až francouzská chudinská ghetta budou ryze francouzská a katolická; až budeme mít jen rasově čisté české nezaměstnané; až bezdomovci a vybydlené domy budou čistě bíle-české, spíše ateistické, nebo tak trochu křesťanské. Ano, sníme takový kolektivní sen Martina Luthera Kinga postavený na hlavu. Až chudí a nezaměstnaní nebudou cikáni a muslimové, ale výhradně čistí Češi a Francouzi, pak bude jistě dobře. Potom se prý bude tančit všude.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!