Stále urychlující se tempo našeho života, ovlivněné digitální technikou, která reaguje mnohem rychleji než umožňují schopnosti člověka se přizpůsobit, z nás – a zejména mladé generace, činí digitální analfabety. I vysokoškolsky vzdělaní mladí lidé nemají často trpělivost číst více než jednu či dvě stránky textu z displeje obrazovky. A číst dnes rozsáhlé úvahy filosofa? Z toho musí přece bolet hlava…

Globalizace nás lidi na zeměkouli spojuje. Je naším společným osudem, povídala na přednášce v hornorakouském Kaltenbergu šéfredaktorka časopisu pro ženy Welt der Frau, verbující pro otevřenost k uprchlíkům a migrantům a plédující pro zrušení jakýchkoliv hranic jako přežitku minulosti. Prý jsme jedna globální vesnice. Jenže přitom svém kázání zapomněla dodat, komu tato globalizace slouží. Že se obětí zájmů nadnárodního, zcela svobodného kapitálu, hledající po zeměkouli každou skulinku, jak zvýšit své zisky, stává nejenom většina světové populace, nýbrž i naše životní prostředí. Tedy že jsou to především nadnárodní korporace, které ničí základní podmínky pro přežití biologického druhu, který se tak rád nazývá homo sapiens. Ale příroda si s námi jistě poradí.

Duch doby si nežádá filosofy. Vystačí si s ekonomy, bankéři a politiky, kteří brání jejich zájmy. Globalizace a „techné“ (slovy prof. Milana Machovce) umožnily získat nadnárodnímu kapitálu moc nepředstavitelných rozměrů a dovést lidstvo díky „predátorskému paradigmatu“, které popisuje profesor Josef Šmajs ve své přednášce a v připojeném textu, na okraj sebezničení.

Protože kde jinde, než v samotném srdci západního hospodářského systému - ve finančním a peněžním systému - byl princip predátorského principu doveden do absurdní dokonalosti a stojí tudíž za to, vyslechnout si na konferenci věnované penězům a novým pohledům na ně i názor filosofa. A jeho pohled na šance, které lidstvo ještě má. A vyhlídky to věru, nejsou právě růžové.

Vadná konstrukce, vhodnější by bylo říci podvodná a lživá konstrukce finančního systému, však není jenom příčinou stále narůstající sociální nespravedlnosti na zeměkouli. Svým tlakem na růst hospodářského růstu (růst Růstu: prof. Bělohradský) ohrožuje základní podmínky pro zachování nejenom lidského druhu na zeměkouli, ale i jiných biologických druhů.

Růst ekonomiky hnaný úrokem neumožňuje zdravý, biofilní způsob života. Nemůžeme očekávat, že podpis smluv o volném obchodu mezi EU, Kanadou, USA, Afrikou atd… bude krokem, který posune naše vědomí z úrovně predátorského parazita na planetě na vyšší duchovní úroveň. Nemůžeme očekávat, že liberální ekonomové a zkorumpovaní politici placení korporacemi budou mít pochopení pro myšlenky, formulované profesorem Josefem Šmajsem v jeho Ústavě Země. Více zde.

Protože nakonec se nabízí otázka: Mají-li korporace právní subjektivitu, proč by ji nemohla mít i naše planeta? Že by požadavky zde formulované měly být vlajkovou lodí politického programu strany Zelených, který by neměl nabízet pouze stávající model kapitalismu, ale přicházet s novými modely hospodářského uspořádání společnosti? Modely, které budou příznivé nejen životnímu prostředí, ale i sociálně spravedlivé? Znáte nějakou takovou politickou stranu v Evropě?

Ve vyjádření některých osobností ke konceptu Ústava Země mne zaujal text Mgr. Zuzany Škorpíkové,PhD.: „Stojíme vůbec za záchranu“? Autorka zde ve své úvaze konstatuje, jak velký kontrast je mezi nutností biofilního obratu kultury (civilizace) a skutečnou nemožností takový obrat provést.

Jak bychom mohli takový obrat provést? Museli bychom s ním přece začít, teď hned, pokud není pozdě. Ale jak bychom mohli, jestliže právě teď – například – mají držitelé moci plné ruce práce s rozpoutáváním nové světové války (válčení je jejich druhou nejoblíbenější prací hned po finančních spekulacích)?


A dále:

Šmajsovo odmítnutí antropocentrismu se zdá úplné. Šmajs žádá uznání absolutní nadřazenosti Země nad člověkem a kulturou. Což je jen uznání faktického stavu. Závisíme na přírodě, a pokud ji neustoupíme, zahyneme. Zbývá však ještě otázka, kterou Šmajs výslovně neklade, přestože na ni vlastně také odpovídá. Totiž: Stojíme vůbec za záchranu? Odpověď je ve smyslu evoluční ontologie nasnadě: Nestojíme.“


Co dodat k uvedení příspěvku profesora Josefa Šmajse, který s jeho svolením uveřejňujeme.

Josef Šmajs wrote:
Antropocentrismus jako filosofická koncepce přivedl člověka na cestu jeho vlastní záhuby.


To je nepopiratelná pravda. Může se ovšem stát, že právě tato pravda, kterou prezentuje pan Josef Šmajs svou celoživotní prací a bádáním, může být snadno zneužita k vytvoření nové totalitní ideologie těmi, kteří disponují globální mocí. Nebylo by to poprvé v historii.

Je potřeba si uvědomit, že přechod na biofilní způsob naší existence musí projít cestou naší vlastní, hluboké duchovní proměny. A té může napomoci kromě jiného změna vzdělávacího systému, nově nadefinované chápání hodnot i pro ekonomický systém a naše vzájemné vztahy, ale také aktivní účast občanů při spravování věcí veřejných a prohloubení demokratické kontroly řídících procesů.

Nelze ale čekat, až začnou dělat něco ti druzí. Každý z nás může přispět, aby byl tento svět malinko lepší. I když se tento názor může zdát v českých poměrech naivní, je lepší začít i s málem, než nedělat vůbec nic.

Tady a teď hned.

Článek bude součástí příštího tematického čísla a byl financován díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek E-republiky.