Poslední dva články Květy Pohlhammer Lauterbachové se dotkly ožehavého tématu judaismu a sionismu. První článek se jmenoval Rok 1916 vedl ke zničení Německa a plán pokračuje (I.) a druhý vyšel pod názvem Sionismus není totéž co judaismus, vážení! Bohužel nemohu s řadou tvrzení souhlasit. Květa píše, že jí mj. inspiroval Paul Johnson a jeho kniha „Dějiny židovského národa“, s níž v některých ohledech souhlasila a v jiných ne. K dokreslení dilematu použila projev Benjamina Freedmana z roku 1961.
Proč nesouhlasím?
Vypadá to sice na standardní seriózní postup svobodné konfrontace názorů, leč podle mého názoru tomu něco schází či přebývá, prostě něco nesedí. Jak při čtení prvního článku Rok 1916 vedl ke zničení Německa a plán pokračuje tak druhého Sionismus není totéž co judaismus, vážení!, mě hned na první přečtení znepokojilo několik věcí. Tak popořádku.
- „Historika“ Paula Johnsona nepovažuji za žádného historika, nýbrž obyčejného propagandistu. Možná někdy historikem byl, ale ono to tolik nenese ani peněz ani popularity, a jako je asi lukrativnější psát do Blesku než do Kulturních novin, tak je výnosnější sypat jeden bulvární výklad pseudohistorie za druhým, než se věnovat badatelské a systematické práci historika.
- Benjamina H. Freedmana, kterého Květa obsáhle cituje, vůbec neznám, ale soudě podle jeho interpretace historie jde také o nějakého propagandistického podivína. Tento jde oproti Johnsonovi „proti proudu“, to ovšem ještě samo o sobě nezaručuje korektnost.
- Shodit první světovou válku nebo její prodloužené trvání na Židy považuji za skutečné eskamotérství. To bychom mohli také tvrdit, že Rakousko-Uhersko stálo na výhru, ale pak přišli Češi za Američany a řekli: když podpoříte vznik Československa, pomůžeme vám. Následovala zrada spáchaná na nejjasnějším mocnáři a jeho rodině hromadnými dezercemi z jeho c.&k. mocné armády a vznik legií...
- Papež marxista? Tak to jsem také ještě neslyšel…
- Je mně mnohem bližší výklad historie, jak jej v tomto případě prezentuje Michal Kesudis, než dva zmíněné články Květy.
Proč tedy na E-republice vůbec takové články vyšly? Myslím, že jsou velmi důležité jednak pro svobodu slova jako takovou, a jednak ukazují možný vývoj myšlení a tím i dalších událostí. Jak to myslím? Stát Izrael a židovská lobby po celém světě bude tak dlouho tlačit na pilu, až pod sebou tu větev konečně uříznou. Není ovšem vyloučeno, že se pak dočkáme společného Armageddonu, snu nejen mnoha židů, ale i křesťanů, zejména těch amerických, kteří vidí své milované Spojené státy jako zemi Nového Jeruzaléma sestupujícího z nebe. Vyvolené židy v jejich „křesťanském“ pojetí nahrazují vyvolení Američané. Další věcí je spojení vlivu peněz a politiky, které také nelze svést na jeden společný jmenovatel, byť by to byla židovská bankovní lobby.
Lidská blbost prostě nemá národní ani náboženské hranice. Michal Kesudis vidí podle mě svět střízlivěji jako konfrontaci chudých a bohatých. Vtipně také vystihuje konspirační teoretiky různých spiknutí v zednářských lóžích a jiných spolcích, když píše: „Kluby a lóže jsou tu pro vládnoucí buržoazii, nikoli buržoazie pro kluby a lóže“. Ano, s tím souhlasím. Myslím však, že podceňuje jinou stránku věci. Každý příslušník buržoazie a každá skupina buržoazie není stejně nebezpečná jak pro sebe tak pro své okolí. Článek Květy Lauterbachové poukazuje na velmi aktuální nebezpečí jedné konkrétní lobby, jedné vlivné skupiny pro celý svět. Ta používá nacionalismus (sionismus) jako svůj nástroj. Ovšem ne nacionalismus ledajaký. Používá nacionalismu výlučného, „vyvoleného“ národa. Odkud to jen známe? A nejen nacionalismus. Používá i náboženství ve své nebezpečné, výbušné a netolerantní podobě. Podle mého soudu je lékem na nacionalismus a zvlášť teorii „vyvoleného“ národa, kde se snoubí s prvkem náboženským, důsledné trvání na rovnosti ras a národů. Když Květa cituje manželku Mayera Amschela Rothschilda, která řekla:
Je třeba si uvědomit, že to platí o všech našich synech.
Národní věc, ať už židovská, nebo česká nestojí za válku. Stejně tak žádná náboženská věc nestojí za válku. Žádný národ a žádné náboženství nestojí ani za jeden lidský život. Pro národ a náboženství zabíjejí jen zločinci a jimi zneužití moulové. Život je možné obětovat, nikoliv brát. Můžeme se stát obětí vraždy, ale ne vrahy, aniž bychom pozbyli své lidství. Člověk může trpět, ale má-li zůstat člověkem, nemůže jinou bytost mučit. Vrazi a trýznitelé ztrácejí lidskost. Ať už to dělají přímo ve vězení, válce, nebo tlačítky řídícími vražedné drony.
Je třeba změnit lidské myšlení, změnit veřejné mínění. Lidské maso se nejí, byť se to někomu mohlo jevit jako užitečné. Stejně tak nemají muži bít ženy a vůbec silní slabé. Člověk je roven člověku, nikdo se nenarodil, aby panoval, a nikdo, aby sloužil, to jen v případech vzájemně výhodných lidé ustanovují hierarchický řád vztahů. Jsme si rovni nejen v narození a ve smrti, ale i v životě. Problémy lidstva jsou způsobeny nepochopením této pravdy a zločinným spolčením proti této pravdě. Někdo, zpravidla ten moula, se domnívá, že světovým lidským úkolem je vítězství - Židů, Němců či Američanů. Další se chce "mít jako prase v žitě" a pro takový krásný sen neváhá obětovat jakékoliv životy - ovšem samozřejmě mimo svého vlastního. Jiný touží po vítězství „psanců této země“, já se však domnívám, že našim vítězstvím bude jedině „naučit se spolu žít“. Jako lidstvo jsme odsouzeni ke spolupráci ..nebo k zániku. Psanci této země již nejednou zvítězili ...a z rabů se rychle stali drábi. To nebyl nějaký omyl, to byla zákonitost. Zvítězí-li totiž někdo, jiný je poražen. Má být po německu zlikvidován či po česku vylikvidován? Taková vítězství se skutečně mohou stát definitivními jen s definitivním zánikem všech lidí.
Mýlit se je lidské. Můžeme mít různé názory na příčiny a průběh 1. světové války, měnovou reformu či kulatost Země. Jsou věci, na kterých se však musíme shodnout, chceme-li jako lidé žít. Když už se nemilujeme, a „ty druhé“ už vůbec ne, musíme alespoň usilovat o respekt ke všem. Společnými nepřáteli lidstva nejsou popírači historické skutečnosti holokaustu, ale popírači rovnosti lidí, rovnosti národů.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!