Spřízněný web Nová republika zveřejnil můj článek Rozkradený a vytunelovaný český zájem a přiložil k tomu velmi hezké ilustrace. Takže redakci děkuji a přeji jim hodně užitečné a aktivistické práce pro res publica prováděné mimo zájem vládních chovanců. V debatě pod článkem byl jeden komentář, který mne jednak pochválil a jednak dal tři zajímavé dotazy.

Vláďa z Brna, 30. prosince 2016 14:48 wrote:

1. Naprosto jste mne zmátl svým tvrzením, že model řízeného korporátního fašismu prosazuje v USA nový prezident Donald Trump! Přitom předtím výstižně charakterizujete korporátní kapitalismus (na rozdíl od fašismu) jako systém, v němž korporace podléhají politické moci a jejich strategii spoluurčuje stát a má možnost dosáhnout i na jejich zisky.
A já zatím předpokládám, že právě o toto zřejmě bude Trump usilovat; takže se mi zatím příčí Trumpa považovat za korporativního fašistu. Sice se zatím můžeme spoléhat jenom na Trumpovy předvolební deklarace a nemáme z čeho jiného vycházet, ale zatím deklaroval především snahu o posílení státu. A když vyjdeme z tohoto, i když jistě nemůžeme očekávat, že by korporacím nějak ztěžoval pozice, pak bych očekával, že se přesto pokusí omezit aspoň jejich škodlivý vliv na stát a možná i posílit ten užitečný vliv (naivní představa?). A tohleto bych spíš hodnotil jako snahu o posun zpět směrem ke korporátnímu kapitalismu.(?) Americké vlády v posledních letech na toto téma příliš nemluvily, ale o to víc jednaly - ve prospěch korporací.
2. Dá se podle něčeho už vyhodnotit, jestli teprve směřujeme ke korporátnímu fašismu, nebo už v něm v podstatě jsme, možná dokonce až po uši? Pokud možno bez použití subjektivní míry na způsob sklenice z poloviny prázdné nebo z poloviny plné? (Podle mne už v něm jsme, vše tomu nasvědčuje).
3. Neuvažujete zpracovat na toto důležité téma něco jako sborník?


Odpovědi nejsou jednoduché, takže bude Vláďa možná zklamán. Ale pojďme na věc.

Korporátní fašismus Trumpa

Souhlasím v tom, že Trump půjde cestou Putina, kterého obdivuje, a že se bude snažit zlepšit osud střední třídy. To také jednoznačně dělá Putin tím, že distribuuje vytvořené bohatství pomocí zvyšování základních mezd ve státním sektoru, který je v Rusku relativně velký. Na mzdy v privátní sféře má Putin malý vliv, ty jsou smluvní jako všude jinde. Ale Putin nerozkradl ani důchody, ani neprivatizoval státem dotovanou kulturu, ani nezprivatizoval zdravotnictví. Takže jeho korporátní kapitalismus podporuje státní sféru a podržuje si dosavadní aktiva, která stát měl. Výborně je to vidět ve zbrojním průmyslu, na jeho kvalitě, výkonnosti a efektivitě i na vzestupu zemědělství po zavedení debilních EU-sankcí. Stát do tohoto privátního sektoru investoval 20 % z celkových investic a Rusko má větší příjem ze zemědělského exportu než z vývozu zbraní. Rusko dává na zbrojení stejně jako Velká Británie a jeho vojenská síla je přitom v obraně vlastní země zcela srovnatelná s možnostmi USA. To je také důvod, proč Trump asi zahájí odzbrojovací jednání, jako to udělal republikánský prezident Reagan.

Rozdíl mezi Ruskem a USA je v tom, co Trump bude dělat po uplynutí povinných 100 dní vládního hájení, kdy má začít realizovat nějaký politický program. Jistě zavede merkantilistickou ochranářskou politiku pro průmyslovou produkci v USA. To znamená, že zavede protekcionismus, státní subvence pro určité sektory a uvalí ochranná cla na dovozy, včetně dovozů amerických korporací. A to je důvod, proč na něj plivou korporátní noviny, které žijí z výroby v laciné cizině a drahém prodeji po světě a k tomu praktikují globální neplacení daní. O tom jsme mnohokrát psali, viz článek Apple platil ze zisku 36,8 miliard dolarů daň 1,9 %. Takže obchodní politika Trumpa asi s velkou pravděpodobností půjde směrem ke korporátnímu kapitalismu, řekněme "amerického typu". Jinak řečeno: Trump doma nasadí korporacím náhubek, ale nechá je volně řádit po světě a možná jim v tom i pomůže.

Horší je to s politickým směřováním Trumpa, které zatím vůbec není jasné. Jistě bude muset pro svou ochranářskou politiku získat hlasy napříč politickým spektrem, protože globální korporace si koupily většinu poslanců Demokratické i Republikánské strany. A v tomto bodu je velmi užitečné srovnání Trumpa a Babiše. Připomenu alespoň některé důležité články, které jsme psali, a moji analýzu nových partají typu Babišova ANO. Pavel Letko psal Konec politických dinosaurů. Politickým dinosaurům rozdělujícím společnost na pravici a levici pomalu odzvání. Lidi už toho mají dost a přicházejí noví politikové, kteří budou řídit stát jako firmu. I to už tu bylo, v Německu před 2. světovou válkou. Já jsem psal k výsledku voleb 2014 článek Aktivisté, milujte se (politicky) navzájem, a nebude tu fašismus, který ukázal vznik nového "systému Babiš".

Vznik nové korporátně-fašistické strany na příkladu Babišova ANO jsem popsal v článku Konec starých partajních časů psaném k aféře Šlachtagate. Kolektivním zametením výkonu vyšetřovací spravedlnosti pod stůl podle mne v Česku skončila hra na klasickou demokracii a nastal přechod ke korporátně-fašistickému systému. Klasické strany tvoří podle mne v Česku tzv. "partajní souručenství zlodějů". Jeho základem je krajský sekretariát napojený na centrální řídící struktury té či oné klasické partaje. Vlivová skupina v kraji reaguje na lobbistické nabídky buď normálních podnikatelů, nebo a hlavně pracuje pro naprosto bezcharakterní mafiány. Viz jednotlivé aféry s miliardovými podvody v Praze a jinde. Zařizují se EU-fondy, stavby, zakázky, posty a peníze se dostanou za tyto protislužby více méně legálně. A partaje jako celek provozují legální zlodějny přes systém, který jsme nazvali "koncesní stát" nebo "neo-neokolonialismus", viz obě hesla v klíčových slovech. A nyní k Babišově inovaci české politické strany, která tam byla v bodech.

  • Korporátní partaj není klasickým souručenstvím, ale politickou firmou vedenou neoliberálním podnikatelem. Strana-firma selhat nemůže, protože jde o blaho firmy, což je v neoliberalismu nejvyšší zákon. Proto se v nové partaji vyhazují jen jednotlivci, kteří tzv. "selhali".

  • Příživy a vyžírky dostanou v korporátní partaji klasické 1 % ze zisku a stranické benefity dané placeným místem ve státní správě a kšeftováním s vlivem odebraným klasickému souručenství zlodějů. Zbylých 99 % dotačního zisku si sebere zakladatel, jak jinak také. Je to přece jeho firma a partaj zřídil k tomu, aby pomohl své normální firmě ke zdrojům státu.

  • Nové politické příživy jsou de facto zaměstnanci partaje, ale pochopitelně nikoliv oficiálně. Pokud na kraji či jinde mlasknou přespříliš, jsou okamžitě vyhozeni a jsou nahrazeni nekonečnou frontou nových čekatelů. Na takový lukrativní post jich jsou přímo legie, jsme v Česku.

  • Centrální aparát a ministerstva zabrali lidé přímo z podniku daného oligarchy, protože "stát musí být řádně veden jako moje firma". To zajišťuje efektivní vedení státu v modelu korporátního fašismu, jak jsem o něm psal v článku o Německu. Třetí říše vznikla v momentu, kdy se spojili korporátní političtí fašisté typu Hitlera s korporátními bankéři typu Schrödera a s korporátními průmyslovými bossy typu von Papena. Jejich snažení zastavila až zimní bitva u Stalingradu. To je tam na východě, v Rusku, jak my starší dobře víme.

  • Do nové partaje naskakují jak do rozjetého vlaku všichni ctižádostiví lidé, kteří se nevešli do běžného souručenství klasických partajních zlodějů. Důvody nekompatibility mohou být velmi různé, dokonce i pozitivní.

  • Tato skupina "bezpartajních zaměstnanců" v dané oligarchické partaji představuje nárazník mezi vnější voličskou základnou a tvrdým podnikatelským jádrem řídícím ministerstva a stát. Navíc přináší cenné podněty z terénu. Navíc ani nemusí krást, protože nechce a nemusí. To je také velká konkurenční výhoda proti klasickému souručenství.

  • Tito technokraté zverbovaní do partaje nového typu chtějí moc a chtějí realizovat své dobré nebo špatné představy o tom, jak spravovat stát. Oligarchická partaj v systému korporátního fašismu jim k tomu dává nekonečně mnoho příležitostí.

  • Nový partajní podnik nemá žádnou ideologii, protože je úplně zbytečná, ba dokonce je zcela škodlivá. Pravicovou ideologii mít nemůže, protože ti borci rozkradli stát a pak se amnestovali skrze Klause. Tím modré straky a topka jako ideologické masové strany zanikly. Socani zase ve Šlachtagate zahynou na své zlodějny jako klasické souručenství partajních zlodějů.

  • Ideologické strany jsou zranitelné zejména tím, že mají politické ideje, klasické ideály z 19. a 20. století, a tím jsou vydíratelné. Ale lidem dnes stačí nákupní poukázka na slevy a zajištění základních parametrů sociálního státu na způsob Mussoliniho fašismu. Chod "demokracie" je tím zajištěn, netřeba vytunelovaných ideálů. A na demokracii beztak věří po 20 letech tunelování jen úplní idealisté. Pro ty budou nachystány převýchovné tábory, tak moc jich zase potřeba nebude.


Trump tuto stranu zatím v USA nebuduje, a nejspíš to v této bytostně demokratické a aktivistické zemi ani nepůjde. Občané jsou tam zvyklí na demokracii už dvě století, myslím tím jejich přímý vliv daný na místní samosprávné úrovni. Naši ovčané prodají zdejší už stejně vytunelovanou demokracii za kus chleba a za slevy v supermarketu. Babiš má před Trumpem pořádný náskok, protože tuto stranu nového typu už doopravdy má a jakž takž mu začíná fungovat. Klíčová je úplná de-ideologizace nové korporátně-fašistické partaje, což bohužel klasická souručenství zlodějů a zájmových politických skupin zatím nepochopila. Tím by snad byla odpovězena i druhá otázka, jestli teprve směřujeme ke korporátnímu fašismu, nebo už v něm v podstatě jsme, možná dokonce až po uši. Tvrdím z výše uvedených důvodů, že už jsme v korporátním fašistickém systému, který je mnohem více vyvinut než v USA. Ale nejsme v něm až po uši, protože Babiš zatím nemá vládní a poslaneckou většinu na úrovni Sněmovny a krajů. Až ji po dalších volbách dostane, pak teprve budeme v korporátním fašismu až po uši.

K poslednímu bodu jen krátce. Plánujeme setkání se čtenáři e-republiky, kde chceme představit naše plány ohledně menšího internetového nakladatelství. Ale to by znamenalo, že alespoň někteří z nás musí fungovat mimo obyčejnou neplacenou a aktivistickou redakční dřinu dělanou na tomto webu. A to se zatím moc nejeví jako možné.

Tož tak.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!