Jaké jsou příčiny odchodu Velké Británie z Evropské unie? O tom lze jistě s úspěchem napsat kupu knih. Ty také budou napsány, aby tak přehlušily důvody podstatné a skutečné. Propaganda má své metody, ať slouží tomu či onomu.

Masaryk kdysi řekl:

"Státy se udržují těmi ideály, z nichž vzešly."

Je-li tomu tak, pak je jistě na místě ptát se, z jakých ideálů vyrostla Evropská unie, z níž Velká Británie právě vystupuje? Podle hodnověrných zdrojů to vypadá, že jedním z hlavních motivů evropské integrace bylo úsilí o Evropu bez válek. O Evropu, kde místo války jako „pokračování politiky jinými prostředky“ zavládne spolupráce. ZDE, ZDE a ZDE

Opouštění politiky spolupráce, a naopak budování nepřátelství povede nevyhnutně ke smutnému konci evropské integrace.

Za brexitem Majdan

Podpora ukrajinského převratu nejen Spojenými státy, ale i Evropskou unií s následujícími sankcemi proti Rusku stojí za současným dezintegračními silami hrozícími celý evropský projekt rozbít. Nejde tu jenom o samotné „proruské“ politiky prosazujícími v jednotlivých evropských zemích obdobu brexitu, jde tu o podstatu procesu. Nejde tu tedy jen o Marine Le Pen, nýbrž buď bude budován mír a přátelské vztahy, nebo tomu bude naopak. Žádný stát, žádné manželství, žádné přátelství, žádný vztah nejsou pouhým dekretem ustanoveny jako cosi věčného, neměnného. Každá smlouva je jen počátkem vztahu, v němž se každým okamžikem naplňuje nebo popírá. Evropská unie podporou rozvratu Ukrajiny a vyhlášením nepřátelství Rusku podpořila proces vlastního zániku. Kdo se domnívá, že je to nesmysl, ať pohlédne na čísla, na počty voličů, kde výsledky proběhlého brexitu i těch dalších budou velmi těsné. Pro Evropu nepřátelskou Rusku, tak nebudou hlasovat nejen příznivci Ruska, ale také přátelé míru. Proč hlasovat pro útvar, který podpořil bombardování Srbů a hlásající nenávist proti Rusům? Opravdu si někdo myslí, že může myšlenku integrace, přátelského vztahu národů v Evropě, nahradit byrokratické opatření o pojmenování másla?

Rusko je v Evropě

Rusko patří do Evropy už stovky let. Jak tedy někdo může očekávat mír v Evropě a současně válčit s Ruskem? Nejde tu jen o samotné harašení států NATO na ruských hranicích, jde opět o podstatu procesu. Kdo si uvědomuje, že i podle mezinárodního práva i zdravého rozumu je politika sankcí v podstatě vyhlášením války? Říkalo se jí studená, ale ta může být zatraceně brzo horká. Představme si stát, který je odříznut od zdrojů, stát v němž lidé strádají jen pro naše nepřátelská opatření. Zde jde jen shodou okolností o více méně soběstačné Rusko, ale jinak jde v podstatě o zahájení války.

Bylo tomu tak i v japonsko-amerických vztazích předcházejících válce, tak i v historii evropských konfliktů. Ostatně i historie Ruska je historií ekonomických blokád včerejších spojenců. Tato politika sankcí sama o sobě války nezpůsobila, ale postoje, které k těmto sankcím vedly, nepochybně za hrůznými válkami stály, včetně té nejstrašnější, druhé světové. Rusko bylo politikou sankcí trestáno hladomorem, vylučováním z mezinárodní spolupráce, označováno za Ďábla východu, až z toho vznikla válka s desítkami milionu mrtvých, na jejímž konci ovšem nenastal ráj svobody a prosperity, ale otroctví totality. Diktaturám totiž nic nesvědčí tak, jako vnější nepřátelství, proti kterému je třeba se bránit. Proto uprostřed zbídačeného Německa tak snadno vyrostl Adolf Hitler a uprostřed napadeného Ruska Stalin. S touto kartou „nepřítele“ ostatně pracují i politici z tzv. demokratických zemích. Od Churchilla po Trumpa.

Hřebíček do rakve Evropy

Poslední kapkou před úplným rozpadem se stává problematika uprchlíků. Takzvaní proevropští politici je více či méně vítají, kdo nevítá, není humanista. Jenže on je obrovský rozdíl mezi politikem schvalujícím bombardování Iráku, rozvrácení Libye, Ukrajiny a dalších států a humanistou. Divíme se, že někdo může použít nákladní automobil jako zbraň, když my máme k dispozici úžasné chytré bomby. Někdo podomácku kutí bomby z kuličkovýc ložisek, když my používáme bomby s ochuzeným uranem. Ten zaručuje tvrdost, kterou kuličky z ložisek prostě nemají. Trump střílí na lidi suverénního státu rakety s plochou dráhou letu a přes noc se stává miláčkem echt proevropské pražské kavárny i evropských elit. Samozřejmě podmíněně. Dokud létají bomby. Možná je v tom kus psychologie a nikoliv jen propaganda a zisk výrobců zbraní. Raději se identifikujeme s vrahy vraždícími pokynem ruky nevinné lidi, označované za "vedlejší ztráty", než s jejich oběťmi. Následovat bude imigrační vlna, imigranty nutně potřebujeme, máme několik set tisíc nezaměstnaných a málo otroků na otrockou práci. Ti Ukrajinci řízení mafií už na na poptávku nestačí. Kdo jiný by pracoval bez jakýchkoliv sociálních jistot za něž naši předci bojovali staletí? Jsou tu vlastně v horším postavení než otroci. Kdykoliv je můžeme vyexpedovat pryč. Jejich práva se rovnají nule. Naši i američtí humanisté jsou proti zdi (samozřejmě mezi USA a Mexikem. Naopak ta izraelská je vzorem pro naší i světovou demokracii), nelegální přistěhovalci jim tolik nevadí. Vždyť tak pěkně čistí jejich kanály a další užitečné věci za podmínek za něž by slušný Američan a slušný Čech už nepracovali.
Svět se nepoučil, lidé se nepoučili a od dob křížových výprav nejsme dál. Svatá válka proti muslimům a dalším nepřátelům opět klepe na naše dveře a do mnohých křesťanských, židovských i ateistických srdcí vstupuje bůh války radostně vítán. Opět překujeme své radlice v pušky a vinařské nože v rakety. Bůh pokoje je totiž v našich chrámech pevně přikován na kříž.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!