O ekonomii rozumné, politické a zpolitizované: Rozhovor s Josefem Mrázkem (II. část)

Pokračujme v rozhovoru O ekonomii rozumné, politické a zpolitizované: Rozhovor s Josefem Mrázkem (I. část).

Od vytunelování OF jsem se dostali ke zlaté době české privatizace a mafiánského kapitalismu, kterému tehdy kralovala ODS a Klausova parta. Jak to vlastně všechno začalo?
Vrcholila doba, kdy aktivní složky společnosti zaujímaly nové pozice. Komunističtí funkcionáři dokončovali výměnu politické moci za moc hospodářskou a byli při tom docela úspěšní. I s principem vedoucí strany vstoupili do ODS. Přesvědčení socialisté byli zatlačeni do role viníků a jako obětní berani zbaveni mnohých práv. Chamtivci a asociálové se účelně spolčovali. Produkující občané se marně rozhlíželi, kdo by se zastal sociálních práv, již i jen slovo “sociální” bylo na indexu, všechno správné mělo být “pravé”. Probíhal proces transformace české ekonomiky na tržní variantu, bohužel s chybami. Ochranu společného vlastnictví vystřídalo adorování priviligovaného soukromého vlastnictví rychle množeného divokou i soustavnou privatizací a sprostým kradením. V té době byli za ekonomy pokládáni i ti, kteří neměli potřebné schopnosti. Mezi nimi byl, bohužel, i dnešní prezident Zeman, který ovšem je vynikající jako prezident. Pokud ovšem není třeba zakročit proti zvůli ČNB. To nikdo jiný než prezident nemůže udělat. V ekonomických kruzích je neschopných či zlovolných aktérů většina a tak ty dobré přehlasují. To je osudné, zvláště když dojde na problémy národohospodářské. V dosavadních vládních ideologicko-politických bandách se zatím nikdo neprosadil jako skutečný národohospodář.

Takže Zemanova ekonomická politika vám nesedí?
Zemana jsem volil za prezidenta, protože nevidím nikoho, kdo by byl v této roli prospěšnější pro stát. To si někteří neuvědomují a říkají, že sprostě mluví. A myslí si, že to je moc důležité, ale není, i když se to někomu nemusí líbit. Je to ale nebezpečné tím, že na základě této záminky někteří budou volit Drahoše. Nechválím Zemanův styl, ale je to mnohem lepší, než hladká falešná slova. Udělal ekonomické chyby, ale z kandidátů na prezidentství je nejlepší.

A nebylo vytunelování bank a jejich prodej na Západ spíše vinou Klausova bankovního socialismu? Banky byly přece nuceny dávat úvěry, u kterých se od začátku vědělo, že je nikdo nezaplatí.
Tento smutný příběh má dvě fáze. První z nich je vytunelování bank, o kterém se zmiňujete. Potom ovšem mělo následovat vsazení účastníků první etapy za mříže, sanace a pokračování státního vlastnictví s novým vedením poučeným těmi mřížemi. Místo toho následovala kardinální chyba. Každý soudný člověk by měl vědět, že předáním i jen částečně sanované a nebo dokonce zcela solventní banky cizině prakticky zadarmo vznikne ztráta, která se nedá ničím omluvit. Sanaci bank se nedalo vyhnout, ale neměly se stát nástrojem trvalého vysávání státu. Jejich zisk není patřičně regulován a plyne jen do ciziny, je to posttunel, i když prý je legální.

Jenže oni asi Klausovi řekli, že když ty banky zkrachují, tak velké fabriky, tedy těch pár, co v té době ještě bylo, nebudou mít na financování provozu, platů a důchodů. Lidé by přišli o úspory a Klause by svrhla další sametová revoluce.
Banky bylo nutné ozdravit, ale ne odevzdat je do ciziny. A připomeňme, že v té době centrální banku ještě neřídili neoliberální banksteři jako je to dnes. Stačí se podívat, co dnes ČNB provedla devalvací koruny, to je pseudolegální krádež století. Ale vidíme na tom, jaké možnosti být naopak užitečná centrální banka má, ale bohužel je v cizích službách.Vraťme se do minulosti. Centrální banka mohla úvěrovat a dozorovat poškozené či insolventní komerční banky, ale neudělala to. V roce 1995 vycházel prominentní časopis na křídovém papíře, který se jmenoval Parlamentní zpravodaj. Byl to měsíčník a vycházel pro potřebu poslanců a senátorů. To bylo jejich periodikum, tam měla být stanoviska a analýzy pro jejich potřeby. Podařilo se mi do tohoto časopisu dostat jeden článek v dubnu 1995. Analyzoval jsem tehdejší a dodnes trvající katastrofální přístup k měnové politice. Od samého začátku byl Zeman zastáncem toho, že se máme orientovat na export. Já jsem psal, že nebylo dobré vzdát se soběstačnosti v situaci, kdy jsme byli schopni skoro všechno vyrobit a vypěstovat sami. Podívejme se na Rusko, které dnes touto politikou poráží takzvaný Západ. Byli jsme schopni existence téměř nezávisle na okolí a za lepších podmínek, než mělo a má Rusko. Vzdát se vnitřního trhu? Všechno orientovat na vývoz při tak katastrofálním směnném kurzu v porovnání s kurzem kupní síly? To je zásadně špatně. V tomto bludu Zeman ještě setrvává. Ale jeho konkurenti už ani nevědí, že tento problém existuje.

Já bych se Zemana zastal, protože on dneska tvrdí to, že bychom měli vyvážet věci s vysokou přidanou hodnotou a nechce, abychom byli jen montovna. Ale socdem i za jeho vlády prováděla cílenou politiku znevýhodňování domácích výrobců oproti zahraničním. Dnes sklízíme důsledky.
To řekl, ale museli bychom nejdříve zboží vyrobit, což nemůžeme z důvodu ztráty závodů a jejich programů při špatně provedené transformaci. To je jedna ze tří hlavních příčin, proč je naše průměrná mzda o tolik nižší, než třeba v Německu nebo v Rakousku. Ale těmi příčinami se nikdo nezabývá. Já jsem to sice ve dvou či třech článcích rozebral. Ale kdo dnes čte ekonomické analýzy uveřejněné na nezávislých webech? Ti politicko-ekonomičtí lidé zlé vůle nemají zájem to číst a ostatní z kategorie hodných a neznalých nevědí, že to mají číst. Takže to nečte vlastně nikdo, kdo by se poučil.

Teď ale děláme rozhovor pro e-republiku. A tu čte přece jenom jiná, i když celkem malá sorta přemýšlivých lidí...
Tak ty příčiny ještě stručně probereme:

• Hrubý domácí produkt (HDP) připadající na jednoho občana klesl vlivem špatně provedené transformace národního hospodářství po roce 1989 a zločinné privatizace asi na 70 procent původní hodnoty. HDP je dosahován činnostmi s přidanou hodnotou v průměru o dost menší. Není to tedy leností nebo neschopností pracovníků, ale větším zastoupením méně placené práce. To je objektivně existující důvod pro průměrnou mzdu ve výši 70 % průměrné mzdy ve státech jinak srovnatelné úrovně (Německo, Rakousko)

• Ani tyto v průměru nižší mzdy však nejsou vypláceny v plné výši, protože zaměstnavatelé zneužívají velmi nízké nominální ceny práce před rokem 1989. Za komunistů o mzdách a platech totiž rozhodoval stát, a ten z té části HDP, která připadá na odměnu za práci, vyplácel na mzdách jen asi dvě třetiny. Zbylou třetinu používal na benefity, kterých mohl využívat každý občan. Takže to byl v podstatě nepodmíněný základní příjem, o kterém se teď občas mluví. Tento zisk nebyl vyplácen, ale poskytován jako levná doprava a bydlení, bezplatné školství a zdravotnictví, dotace na kulturu a sport, podnikové rekreace, levné potraviny, voda, energie, oblečení, péče o děti atd. Tyto benefity po roce 1989 zanikly a tuto ztrátu ještě zvýšilo zdražení obsahu těchto benefitů během privatizace o zisk poskytovatelů příslušných služeb.

• Přesto nedošlo v nově vzniklém kapitalismu ke kompenzaci odpovídajícím zvýšením platů a mezd. Zaměstnavatelé v nově vzniklém soukromém sektoru se chopili příležitosti zneužívat nízkou nominální cenu práce a bylo to snadné, protože odbory nefungovaly, byl dostatek nezaměstnaných a hlavně, ani ve sféře státního vlivu se nic nekompenzovalo. Výsledek je ten, že místo na zmíněných 70 % německé či rakouské mzdy se dostáváme na 42 %. Nevyplacená část mezd zůstává zaměstnavatelům jako bezdůvodný zisk navíc.

• Ovšem, pojednáváme o platech a mzdách v korunách, a když chceme srovnat jejich kupní sílu po vyměnění za eura, musíme použít kurz stejné kupní síly a ne směnný. V roce 2013, ještě před zničujícími intervencemi ČNB byl podle OECD poměr obou kurzů 17,6 ku 25,5, tedy 0,69, takže kupní síla průměrné české mzdy utracené v Německu byla 0,42 krát 0,69, tj. 0,29 kupní síly průměrné německé mzdy, tedy 3,45krát menší. Ovšem utracena doma, bez kurzové ztráty, měla kupní sílu “jen” 2,4krát menší. Intervence proti koruně a podobné manipulace s eurem tyto poměry ještě zhoršily a jejich následky i po skončení intervencí přetrvávají. Nekalé plány tunelářů tedy vycházejí.

Takže Západ doženeme v české verzi zločinného kapitalismu tak za tisíc let. A to jsme měli v 60. letech zhruba stejnou životní úroveň jako v Rakousku.
Nízké mzdy jsou údajně ekonomicky zdůvodněny, ale nejsou. Viděl jste snad, že by se naši takzvaní ekonomové zmohli aspoň na takové vysvětlení, jaké je uvedeno ve výše uvedených třech bodech? A to je jen část problému. Velká většina podniků působících v ČR má zahraniční vlastníky. Nejen obvyklý zisk, ale také bezdůvodný zisk z nevyplacených mezd odchází do zahraničí, aniž by byl přiměřeně zdaněn. Ten bezdůvodný zisk by měl být zatížen zvláště vysokou daňovou sazbou. A nejen to. Jsou-li vypláceny jen dvě třetiny mezd, také odvody na zdravotní a sociální pojištění jsou jen dvoutřetinové. Měly by být o 50 % větší, než jsou. Potom by bylo dost peněz na solidární zdravotnictví, ne 7 %, ale kolem 10 % HDP, lepší důchody a dávky. Naši asociálové dovedou vymýšlet spoluúčasti, poplatky, jak neopravovat zuby, jak omezit maminky a děti a krátit důchody- Ale nevšímají si, že každý rok stovky miliard korun neprávem opouštějí naše hranice, aby usedly na konta těch chytráků. A jim napospas nás skoro zadarmo vydali hlupáci, které už málem třicet let volíme jako své elity.

Jak ale by se dala zvýšit úroveň mezd a platů, když je tolik soukromých zaměstnavatelů, kterým se to nedá nařídit?
Chybí k tomu pouze odhodlání vlády a chápavost parlamentu. Malé ale nedostatečné kroky se už udělaly. Spočívají v cíleném zvyšování platů a mezd ve sféře státního vlivu. Peníze pro úvěrování energického rozjezdu této akce by mohla obstarat ČNB, místo znehodnocování české koruny, které prospívá jen cizině. Nebylo by to trvalé zatížení státního rozpočtu, protože by zároveň s vydáním vzrostl také výběr daní a odvodů z příjmů obyvatelstva, daně z přidané hodnoty následkem zvýšené spotřeby. Totéž platí pro odvody z platů a mezd v soukromém sektoru, který by byl nucen přizpůsobit se zvýšené ceně práce. Ovšem s tím rozdílem, že toto zvýšení mezd a platů by neplatil stát, ale hradilo by se z bezdůvodných zisků odcházejících do ciziny. Premiér s hlavou Babiše by to asi byl schopen pochopit a realizovat, kdyby došel k závěru, že jako podnikatel už má dost, a pokud by utlumil by svůj střet zájmů. Tak by se to dalo realizovat.

Naznačil jste, že intervence ČNB nebyly v zájmu České republiky. Vždyť ale HDP rok po začátku intervencí vzrostlo o 4,7%?
Podvodníci a celá ta banda v televizi a jinde cpe lidem do podvědomí, že ekonomika se zlepšila, protože je větší HDP. Starou belu, nezlepšilo se nic. Intervencemi jsme znehodnotili korunu asi o deset procent proti euru a tím jsme při skoro nezměněných korunových cenách poskytli v zahraničním obchodu významnou slevu. A tak i ten, co nic moc nepotřebuje, něco koupí. Poptávka po českém zboží trochu stoupla, protože ceny byly dumpingové. To nám umožnilo, abychom vyráběli již po roce asi o 5 % více. To se chválilo jako růst HDP. Ovšem nikdo neuvádí, že jestli se poskytne sleva 10 % a vyveze se toho o 5 % víc, tak za těch 105 % se dostane míň, než za těch původních 100 %. Takže úspěch, který je uváděn, spočívá v tom, že se více vyrábí a méně se za to dostane. Což je absurdní, ale je to smutný fakt. A když se má více vyrábět, tak bychom potřebovali nějaké přivezené ekonomické otroky, abychom měli více lidí na ztrátovou výrobu. Tak to dopadá, když se úspěšnost ekonomiky měří jen objemem výroby, a ne spotřebou obyvatelstva. Ani tato spotřeba neříká všechno, ale nejvíce se řídí vývojem reálné hodnoty mezd. Růst této hodnoty je dost dobrým důvodem pro to, abychom mluvili o úspěchu.

Jako hlavní cíl intervencí se uvádělo odvrácení hrozící deflace. Růst inflace až ve čtvrtém roce po začátku intervencí nenasvědčuje tomu, že by ty intervence dělaly, co se tvrdilo.
Snad bych měl nejprve podotknout, že deflace neohrožovala občany, a jestli vůbec někoho, tak zisky bank. Domnívám se, že skutečným cílem intervencí nebyla inflace 2 %, ale opětovné a dostatečně trvalé zhoršení poměru kurzu stejné kupní síly a kurzu směnného. To je nástroj, pomocí kterého kolonizátoři těží z republiky v průměru asi bilion Kč ročně. V roce 2013 hrozilo, že se kořist bude již výrazněji zmenšovat, a tak bylo rozhodnuto zasáhnout. A tento zlý čin se našim škůdcům povedl.

Děkuji za rozhovor a těším se na další setkání.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 750 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!