Pamatuji si, jak jeden z mých bývalých kolegů z let vysokoškolských studií a disentu vyprávěl s nadšením, jak promyšlenou logistiku mají naši noví spojenci v případě postupu na Východ. Kde všude si vybudují sklady pohonných hmot a kde všude bůhvíco dalšího. Trochu mně šel mráz po zádech, když mi vyprávěl o zbrani, která funguje na principu, že se rozstříká hořlavina nad prostorem nepřítele, a po zapálení hořlavina "spálí" všechen kyslík, čímž je vyhráno.
Podobnou husí kůži jsem měl později, když jsem viděl vynálezce z Izraele, který vymyslel, jak střílet za roh. Ilustrací článku byl obrázek staršího pána čtoucího noviny na lavičce, na nějž zpoza rohu míří hrdinný odstřelovač. Pro zvídavé prozradím, že kulka nešla za roh jako ve známé knížce Vlastimila Rady Bohatýrská trilogie, ale hledí a hlaveň se daly nastavit v potřebném úhlu k pažbě a optickému zaměřovači v ruce vojáka. Tak trochu jsem vynálezci záviděl, protože myšlenka je celkem jasná, technologie dostupná a lidi se chtějí zabíjet, tak proč jim to neumožnit.
Můj problém je nejspíš v tom, že moje oblíbená kniha je Čapkův Krakatit, kde po všech peripetiích lásky a násilí přichází moudrý stařec a říká: "Proč raději neudělat něco prospěšného, něco co spíš dělá pšch pšch, a ne bum bum." A tato filosofická pozice mne neopustila, takže víc závidím vynálezci mísy na čůrání bez splachování než vynálezcům všech možných forem zbraní a mučících nástrojů. Asi proto jsem zůstal relativně chudý a mohu v noci klidně spát.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 350 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!