Čas od času se stane, že se člověku zvedne žaludek a nemůže už strávit to, co od něho jeho nadřízení vyžadují. To, k čemu přistoupil dobrovolně jako zaměstnanec, voják nebo jako občan, se postupně či náhle stane morálně neúnosné.

Člověk tak stojí na křižovatce a cesta, kterou se vydá, výrazně mění jeho osud. Jak píše Václav Umlauf: "...podstata disidentské volby ... není primárně v protestu vůči politicky neúnosným poměrům, jak se dnes mylně vykládá. Disidentům všude na světě jde v první řadě o to, aby volili takovou existenci, která je orientovaná na to, co je pravdivé doopravdy, a ne jen zdánlivě."

Označení „disident“ je nyní užíváno téměř pouze v kontextu odmítání totalitního režimu, pro hledání jiné cesty života je nyní pojem občanský aktivista ve slušném pojetí a ekoterorista na druhé straně spektra. Ne každý však může být občanský aktivista.

Když v roce 2007 vojenský specialista Bradley Manning viděl videozáznam z irácké války, jak helikoptéry americké armády kosí velkorážným kulometem novináře pracující pro tiskovou agenturu Reuters, rozhodl se vyjmout záznam z utajených informací a poskytnout ho veřejnosti. Nevím, jestli tušil, že útok na novináře je záměrem, a nikoliv omylem. Avšak ve smyslu pozdějšího vývoje je tento útok začátkem útoků na novináře, vydavatele, občanské aktivisty a všechny ty, kteří hledají alternativy.

Manning se jako voják nemohl stát občanským aktivistou a tak není divu, že použil Wikileaks založené v roce 2006 Julianem Assangem. Jak dopadl/a Manning/ová po jistě naprosto svobodné změně pohlaví a sedmi letech samotky ve vojenském vězení? Je znovu ve vězení za to, že odmítla vypovídat k Assangemu a údajné dohodě o předávání utajených materiálů. Evidentní snaha o jeden veliký, nádherný proces, America the First, něco jako ten náš, urválkovský, s Miladou Horákovou.

Donald Trump jen pokračuje v post-9/11-politice Spojených států. Daniel Everett Hale, 31letý zpravodajský důstojník, byl americkým prokurátorem pro východní okrsek státu Virginie při odhalení Obamova programu atentátů pomocí dronů obžalován z vícenásobného porušování zákona o špionáži, včetně nezákonného získávání tajných amerických vládních dokumentů a jejich předávání novinářům. V obžalobě nebyl jmenován žádný reportér ani zpravodajská organizace. Důležité detaily však ukazují, že oním novinářem je Jeremy Scahill a vydavatelem je The Intercept.

V říjnu 2015 vydala tato vskutku investigativní organizace osmidílný sériál článků The Drone Papers založený na svazku špičkových prezentací snímků poskytnutých anonymním zdrojem. Mezi podrobnostmi odhalenými v uniklých dokumentech bylo, že 90 % lidí zabitých kárnými útoky dronů nebylo těmi, kteří měli být jejich cílem. Dokumenty také odhalily postup krok za krokem - s vývojovými diagramy, grafy a výsečovými grafy - podle kterých byli jednotlivci identifikováni jako cíle pro zabití a pak procházeli procesem nazývaným „zabijácký řetězec“, v němž tito jednotlivci byli na závěr umístěni do „zaměřovacího cyklu“, což je dvouměsíční okno, ve kterém má americká armáda „povolení“ k provedení atentátu.

Lidem jako jsou Manning, Hale a mnozí další se nyní dává nálepka práskač (whistleblower). Google to překládá pojmem oznamovatel. Ze seznamu "práskačů" vidíme, že v minulosti mohli kontaktovat novináře z New York Times, jako byl Daniel Ellsberg, a předat jim dokumenty o válce ve Vietnamu. Případ Mordechaje Vanunu jako jednoho z mála neameričanů v tomto přehledu, mluví za všechny, když nechal zveřejnit údaje o izraelských atomových zbraních.

Před pomstou zakrývačů skutkových podstat nelze uniknout. Jistě si toho byl vědom i David Kelly, expert na chemické zbraně, když byl označen jako zdroj uniklého spisu z doby irácké války. I když hledači konspirací nevěří, poměrně pochopitelně, povídce o sebevraždě, sama skutečnost úmrtí vypovídá sama za sebe, tak jako v případě Jana Masaryka.

Miliony lidí tehdy vyšly do ulic a pokusily se odvrátit nesmyslnou podporu Británie ve válce USA proti Iráku. Přesto Blair šel do války na základě podvržených dokumentů, zřetelných lží, protože, jak řekl: „Je správná věc to udělat, řekl mi to Bůh“.

Pro práskače jistý trest, pro pachatele beztrestnost a mnoho peněz. V boji za informovanost občanů jsou cíle práskačů a novinářů závislé na možnosti zveřejnit skutkové podstaty. Wikileaks umožnily anebo se alespoň snaží umožnit všem oznamovatelům či novinářům publikovat s minimalizovaným nebezpečím odhalení zdroje.

Ve výčtu vydavatelů je i Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Nejsou z nejchudších a tak mohou rozdávat. Například pro Hnutí DUHA – Sedmá generace – Jak zachovat úrodnou půdu (145 460 Kč), nebo pro Evropské hodnoty 200 000 Kč. Ve výši příspěvku se zobrazuje jasná priorita, Jen si nejsem jistý, jestli by uveřejnili nebo podpořili skutečné manipulace mocných proti přírodě a lidem.

My všichni si můžeme vybrat, třeba podpořit zveřejňování údělu žen ve válkách, jejich utrpení, zatímco mužové si hrají na vojáčky. Ale my všichni bychom měli mít na zřeteli, že se blížíme rapidně nejen k ekologické katastrofě, ale i komplexní manipulaci občanů. Jak říká Slavoj Žižek, člen politického hnutí Diem25: “Wikileaks není o Assangeovi, je to o nás. Jestli Assange potřebuje nás, v jiné rovině my potřebujeme jeho.“

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!