Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc. mluví nejen o kůrovci, ale i o celkovém směřování EU a uvádí příklad: “Velká většina úspor CO2, které Nizozemsko vykazuje, že ušetřilo nespálením uhlí nebo nafty, však vzniká tak, že kupují ve velkém dřevo ze Sibiře a pálí jej. Nahrazování spalování fosilních paliv drancováním lesů je pro planetu daleko ničivější. V konečném důsledku zhoršuje klima.”
Jak to vypadá, my dáváme kůrovcem napadené dřevo do Číny, Číňané to vozí na Sibiř a tam to prodávají Nizozemcům se ziskem...
Ale teď vážně. Kam peníze, tam plášť, to je postoj všech politiků. Nevím, jestli bych byl jiný. Snažím se být zelený, ale jsem spíš zelenáč. Mám zahrádku, abych byl v zeleni, poslouchal ptactvo a zmenšil svoji uhlíkovou stopu. Marný boj s plísněmi, dřepčíky, občas mandelinkou mě neirituje a rád hrudky suchem ztvrdlého jílu drtím mezi dlaněmi. A tak vidím, jak úžasně pracné je vydolovat stroužek česneku, bramborovou hlízu nebo rajské jablíčko.
Vzpomínám na svého pantátu, který měl své jediné peníze z prodeje býka, za což platil vstávání před ranním kuropěním a letmo spočítané měl tenkrát asi 0,05 Kčs/hod. Nedávno jsem viděl dokument z Mongolska, kde žena lepila rukama trus na zeď na vyschnutí, jako topivo na zimu. A nejistě si přála lepší život pro svoji dceru, jak říkala, třeba někde v kanceláři, když se bude dobře učit.
I já jsem jí to přál, protože nám z města se zdá romantické dokonce i lepit hovna na zeď, jen když je to v přírodě. Ale když se do ní dostaneme, začneme každou sobotu holit trávník sekačkou. Pak jedeme do prodejny mezinárodního potravinového řetězce a hledáme slevu. Nakupujeme hezky česky v Penny marketu. A když už máme tu zahradu, po nějakém čase jí rozpůlíme a synek nebo dcera si tam může postavit, a tak staré vesnice bobtnají parcelkami kolem, čím dál tím menšími, pak už jenom tak stěží na dům. Bobtnají města, bobtnají silnice, bobtnají parkoviště. My samozřejmě také bobtnáme.
Satelity nám ukazují Evropu, jejíž světelnost také bobtná a lidé nevidí hvězdy, místo toho uvidí jen satelity pana Muska nebo někoho jiného, protože ke hvězdám se již dávno nedíváme. Nemůžeme. Jak říká klasik: ”My nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi.” Žijeme na dluh, jak finanční, tak morální a hlavně na dluh naší Země. Jako člen tohoto hnutí stojím za zeleným programem Diem25 (GND), ale vidím, že konfrontace s počasím má šanci, jen když bude globální tak, jako je počasí samo.
Naše vlády totiž dávají na jedné straně pár milionů na program Dešťovka, či dokonce pár milliard na rozvoj programů na zadržování vody v krajině, na druhé straně však nechávají rozrůstat výstavbu montoven bez jakýchkoliv požadavků, naopak plní požadavky investorů, staví příjezdové cesty a nevybírají od nich daně.
Nechávají skladovat auta na plochách větších než mizící lesy a nedělají nic proti znečisťování moře, které umírá před našima očima. Dělat i jen trošku je lepší než nedělat nic, dělat to v Evropě je důležité, ale v rozhodující fázi to musí být v celosvětovém měřítku. A to bez míru a spolupráce nejde. Podívejme se na video Alana Savoryho:
Sdílím jeho přesvědčení a je zřejmé proč ho podporuje tak málo lidí. Někdo potřebuje Afriku jako bojiště a těžiště nerostného bohatství, a ne jako kontinent, na němž se prohání stáda dobytka pod vlastnickou kontrolou místních obyvatel. Kadáffi a jeho projekt Umělá řeka byl zastaven jeho vraždou.
My na Západě jsme pod vlajkou pokroku vedeni k válce o zdroje energie. A to i přesto, že vítězům nebudou nic platné. Užitím fosilních energií na potlačení následků ekologické krize bude zaděláno na skutečnou krizi. Ono to takzvané jedno procento, to jsou chytří a šikovní lidé. Místo komunistického “Pravda je poznaná nutnost” razí heslo “Pravda je mnoho peněz v mé kapse”. Bohužel jsou postiženi sebeklamem, že můžou přežít bez nás chudých. A jestli nás zatím nechávají přežít, je to jenom proto, aby jejich bohatství vice vyniklo. Radši nebudu otvírat Pandořinu skříňku se zbrojením, novými inteligentními zbraněmi, které stírají rozdíl mezi sci-fi a realitou, mezi přírodními efekty a smrtícími efekty moderních zbraní.
Podívejme se nakonec na kousek ze seriálu Star Trek. Rychlá a inteligentní odpověď ministra upokojí jednoho obyvatele pozvolně vysychající planety, zatím co Picard vidí jasně nezájem vládních činitelů a nezměnitelný vývoj situace:
Proto nemůžeme nechat vlády jednat za nás. Budoucnost Země, našich dětí a vnuků, lidstva je v našich rukou. Musíme vyžadovat takové změny, které otevřou informační bariéru, takové změny, které zaručí mír a spolupráci.
Související články:
Globální vesnice? Proč ne. Globální megacity? V žádném případě
Voda je život aneb Nemelem nemelem
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 650 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!