Ann Pettiforová je ředitelkou Politického výzkumu v makroekonomii (PRIME), čestným výzkumným pracovníkem ve Středisku pro výzkum politické ekonomiky na londýnské City University (CITYPERC) a členem Nadace nové ekonomiky tamtéž. Je známá tím, že správně předpověděla globální finanční krizi v několika publikacích, včetně The New Stateman a The Coming First World Debt Crisis z roku 2006.
Ann Pettiforová byla jednou z vůdčích osob v dluhové kampani roku 2000, která dokázala odepsat 100 miliard dolarů, jež dlužilo 35 nejchudšími zeměmi. Je také výkonnou ředitelkou společnosti Advocacy International, která poskytuje poradenství vládám a organizacím v záležitostech týkajících se mezinárodních financí a udržitelného rozvoje. Nedávno vydala knihu Just Money: How Society Can Break the Despotic Power of Finance. V roce 2008 byl první koncept Nové zelené politiky navržen skupinou anglických ekonomů právě v bytě Ann Pettiforové.
Bohužel byl tento koncept ignorován v důsledku finanční krize. O deset let později byly tyto myšlenky oživeny v USA, s vydatnou pomocí Alexandrie Ocasio Cortezové. GND, který má potenciál stát se jednou z největších globálních kampaní naší doby, vyžaduje radikální a naléhavé obrácení současného stavu světové ekonomiky, včetně úplné dekarbonizace a závazku ke spravedlnosti a sociální spravedlnosti. Jak ukazuje Ann Pettiforová, musíme přehodnotit funkci peněz a to, jak peníze fungují v globálním systému. "Musíme přestat myslet na imperativ ekonomického růstu – nic neroste navždy" A ptá se: "Proč zachraňujeme banky ale ne planetu?"
Na to bych mohl odpovědět slovy Jana Kellera: "Kdyby byla ekologie výnosná, byli bychom zelení až za ušima." Protože je jasné, že zachraňovat planetu nebude levné, je zde oprávněná obava, že nebude žádná fronta na místo investora. Ale zachraňovat planetu znamená zachraňovat především sebe a budoucí pokolení.
Jednou z cest zachraňování je cesta fondu Greencoat Capital. Jeden z největších britských fondů pro čistou energii odhalil plány investovat 120 milionů liber do dvojic skleníků s nízkými emisemi uhlíku. Obří skleníky budou vyhřívány pomocí tepla ze zařízení na úpravu vody Anglian Water v Norfolku a Suffolku ve východní Anglii. 7 metrů vysoké skleněné konstrukce umožní, aby plodiny rostly podél vodicích drátů. Namísto použití půdy budou hydroponicky pěstovány z vodních roztoků bohatých na živiny. Emise z přilehlé elektrárny budou přivedeny do skleníků na absorbci CO2. Greencoat Capital odhaduje, že skleníky budou produkovat zeleninu se čtvrtinou uhlíkové stopy běžných skleníků. Mohlo by v oblasti také vytvořit 360 stálých pracovních míst a až 460 v hlavní sezoně.
Máte něco proti? Když se Matt Damond ve filmu Marťan živí na Marsu bramborami pěstovanými z pytlíčků sraček, člověk by mu těžko uvěřil. Projekt ve východní Anglii je však věrohodný a proveditelný. Jak jsem se zmínil ZDE, nový typ úpraven odpadních vod totiž recykluje fosfor a dusík. Pro laiky je to ten první a druhý z hnojiv NPK. Technologie založená na nanočásticích, tedy novinka. Někdo kupodivu použil tuto technologii na něco jiného než pastu na zuby nebo mycí houbičky. A to mluvíme o Anglii a kapitalismu, který jsme prý chtěli v roce 1998. A jestli jsme ho chtěli, kde jsou takové projekty teď?
Teď ještě k té dekarbonizaci a silném odporu proti. Jistě jste slyšeli o vodíkové energetice, zejména když to slovo padlo v EU. Jde o použití vodíku jako paliva. Ano, to je něco, co nejen být může být, ale co již existuje a je jediným skutečně perspektivním zdrojem energie. Tedy podle mne, protože jsem spíš chemik než jaderný fanda. Nové kvantové počítače potvrzují možnost odbourání energetické bariery při elektrolýze vody, ovšem za použití vhodného katalyzátoru. Jistě se najde. Problém nastane tehdy, když zjistíme, že potřebný prvek jsme již prošustrovali na miliontou verzi telefonů, jejichž předchůdci jsou dávno zasypaní v zemích třetího světa. Snad je pořád čas zpomalit rozvoj spotřebního zboží a promyslet jak dál. Je však třeba začít, protože vodíková ekonomie je za rohem. Zatím můžeme recyklovat odpadní vody, podle mne program nejnaléhavější. Jak jsem psal ZDE: “Pokud všechny naše sračky splachujeme pitnou vodou do moře, tak nemáme šanci na přežití. Budeme mít Zemi, na které bude těžko žít a přitom budeme vyrábět nové a nové zbraně, které budou chytřejší a chytřejší."
K tématu:
http://www.primeeconomics.org/
https://progressiveeconomyforum.com/author/ann-pettifor/
Voda je život aneb Něco o křemíku a hroších výkalech
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!