Od 9, května 1945 nás média, politici a většina pamětníků přesvědčovala, že jsme byli osvobození Rudou armádou z německé hrůzovlády. České kolaborantské loutky reprezentované Háchou a Moravcem byly symbolem zrady. Čas však oponou trhnul a dnes se dozvídáme to, co již několik let probublává pod povrchem. „Příjezd Rudé armády do Prahy byl stejnou tragédií jako příjezd Wehrmachtu“. Alespoň tak pravil Pavel Šafr. Tuto pravdu rozpoznala rodina Pavla Šafra ovšem již tehdy. Hloupý český lid vítal rudoarmějce s šeříky, zatímco rodina pozdějšího úspěšného mediálního vizionáře byla prozíravější a 9.května 1945 truchlila. (Šafr byl šéfredaktorem Lidových novin, Mladé fronty DNES, ředitelem skupiny Blesk , šéfredaktorem týdeníku Reflex, šéfredaktorem Svobodné fórum, a dnes Forum24).

Jelikož nedisponuji takovými úžasnými vizionářskými schopnostmi jako rodina pana Šafra, ani bulvárně tragikomickými vlohami starosty za ODS pana Novotného, natož udatností našeho pana primátora Hřiba a bourače Koněvova pomníku, starosty Koláře, zkusím se podívat na historické události trochu jinak. Vždy v čase, kdy probíhaly.

16.března 1939

Vstoupili jsme do Protektorátu Čechy a Morava. Budoucnost české národní existence byla v podstatě vyřešena. Slovy prezidenta Emila Háchy byl osud českého národa a státu odevzdán po schválení českou vládou do rukou říšského kancléře a vůdce německého národa Adolfa Hitlera. Háchův rozhlasový projev z 16.3.1939 ZDE či ZDE a ZDE jeho přepis.

Tehdy tedy osud českého národa a státu byl v rukou Adolfa Hitlera. Předcházela tomu ostudná zrada takzvaných spojenců Francie a Anglie v Mnichově, a následovalo vcelku klidné přijetí faktického stavu zdůvodněné vlastním rozpadem Československa vyhlášením profašistického Slovenského státu. Tedy státu vedeného římskokatolickým knězem Jozefem Tisem, členem Hlinkovy slovenské lidové strany. Samotný Hlinka, katolický kněz, se takové slávy autonomního Slovenského štátu nedožil. Štátu, který bojoval na straně mocností Osy „Berlín, Řím, Tokyo“. Štátu, který se aktivně zapojil do konečného řešení židovské otázky.

Zpět k protektorátu

V protektorátu měly brzy skončit české vysoké školy. Studenti skončili buď na popravišti, v koncentračních táborech nebo v Říši v táborech nucených prací. Samozřejmě, pokud někdo objevil německé předky a získal německé občanství, posunul se na občana vyšší kategorie a mohl studovat na německých školách. Pokud ovšem záhy neskončil životní pouť promrzlý u Stalingradu. To ovšem zbytečně předbíhám. Ještě před uzavřením vysokých škol byl zrušen nezávislý tisk, svobodní redaktoři byli často posláni do koncentračních táborů, ovšem pokud měli štěstí. Když štěstí neměli, šli pod německou sekeru. Podobně tomu bylo se Židy. Vyčlenění ze společenského, státního a národního života, cesta do koncentračních táborů, popraviště nebo plynu. Tak se rýsoval a uskutečňoval život pod patronací Říše národa německého. Jakou pomoc jsme mohli čekat od tzv. Spojenců? Polsko mělo mírovou smlouvu s Německem z roku 1934 a hledělo uloupnout kus českého území, které obsadilo ještě dříve než wehrmacht Protektorát. Podobně Maďarsko. A pomoc od Francie, Anglie či Spojených států amerických? Zcela jistě žádnou. Žádná se nekonala a žádná se neplánovala.

1.9.1939

Ten den přepadlo Německo Polsko. Tentýž den, 1. září 1939 v 5:00hod, byl proti Polsku zahájen vojenský útok i ze strany Slovenského štátu.

Polsku se na rozdíl od Československa dostalo spojenecké pomoci. O dva dny později Británie a Francie vyhlásily Německu válku. Zahájily jí grandiózním útokem letectva, které ovšem neshazovalo pumy jak by se nějaký pošetilý válečník domníval, ale letáky. Ty se však ukázaly jako neúčinné a Polsko bylo rychle poraženo. 17.září vstoupil na území Polska Sovětský svaz. Zjevně se tak dělo na základě mírové smlouvy s Německem, tzv. paktu Molotov-Ribbentrop.

A co na to Protektorát? Nic. Ať už by Sovětský svaz přepadl nebo nepřepadl Polsko, pro Čechy to neznamenalo žádnou změnu. Polsko nebylo přemoženo Rudou armádou, ale wehrmachtem, vojskem Říše Adolfa Hitlera. Pomoc spojenců se omezila na podivnou válku (po polsky „dziwna wojna“), válku v sedě (německy Sitzkrieg), falešnou válku (Phoney War) či směšnou válku (francouzsky drôle de guerre). Každopádně takový styl „letákové“ války pro Čechy a Moravu žádný přínos neměl. Situace se tak nějak postupně zhoršovala. Přibývalo poprav, přibývalo kolaborantů. Vedoucí představitelé českých vysokoškoláků byli zatčeni a popraveni, stovky českých studentů byly internovány v koncentračních táborech na německém území. Politické strany zrušeny, založeno Národní souručenství.

10. května – 22. června 1940

Dne 10.5.1940 znamenal konec podivné války. Dne 22.6. 1940 Francie podepsala svojí kapitulaci. Británie se radovala, že zásahem Hitlera evakuovala 330 tisíc vojáků z obklíčeného přístavu Dunkerque. Pod patronát vůdce německé Říše Adfolfa Hitlera nadále spadala prakticky celá Evropa vyjma ostrovní Velké Británie na západě a Sovětského svazu na východě. A jak to vypadalo se svobodou, lidskými právy, českým národem a státem?

Nic moc. Ovšem v rodině pana Šafra se možná slavilo, to samozřejmě nevíme. Jisté je, že někteří „dobří“ Čechové pád Paříže vítali. Pro řadu Čechů bylo takové jednání, jinými nazývané kolaborace, normou slušného života.

22. června 1941 až prosinec 1941

Dne 22.6.1941 začala operace Barbarossa, tedy napadení Sovětského svazu Německem. V prosinci téhož roku svitla většině Čechů v protektorátu naděje na osvobození. Německá armáda byla před Moskvou zastavena a přešla do obrany.

27. května 1942

Toho dne byl proveden atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha. Těžko říci, zda byla tato operace nařízena v Británii jen jako jakýsi pošetilý akt vzdoru, či šlo o záchranu postavení britského agenta, velitele Abwehru Wilhelma Canarise před agilním, fanatickým a (všeho)schopným Heydrichem. Každopádně pro život v protektorátu měla tato vojenská operace vliv zdrcující. Němečtí ochránci zájmů národa českého zlikvidovali Lidice a Ležáky a rozpoutali teror. Židé putovali v lepším případě do Terezína, v horším do Osvětimi. 19.6.1942 byl popraven předseda protektorátní vlády genrál Alois Eliáš.

31.1.1943

Maršál Friedrich Paulus podepsal kapitulaci své armády v prostoru Stalingradu. To už nebyl záblesk naděje, to už bylo světlo, které většina Čechů v Protektorátu vítala i když mainstreamový tisk psal o německé armádě jako o „symbolu obrany celé Evropy a její kultury a civilisace“. Sicherheitsdienst mohla rozhořčeně konstatovat, že "v Písku lze pozorovat velké skupiny Čechů, kteří se smějí a viditelně se spokojeně nahlas baví. V Plzni pro změnu měli cestující na nádraží připíjet na to nejlepší počasí, což měla být narážka na krutou zimu na východě. Víra v konečné vítězství byla u Němců žijících mezi většinovým českým obyvatelstvem silně otřesena vlivem šeptané propagandy. Ohromení z porážky u Stalingradu šlo dokonce tak daleko, že se jim již válka zdála prohraná, což ještě umocňovaly informace o bezvýchodné situaci vojsk Osy v Severní Africe. Tyto postoje měly např. německé obyvatele Nymburka vést k odmítání „německého pozdravu“ na ulici a k používání češtiny v komunikaci s Čechy". Více ZDE.

Zda-li rodiny Šafrů, Hřibů a Kolářů držely naopak tryznu za vojáky Říše, není známo.

1.8.1944

Propuklo Varšavské povstání. Rudá armáda zastavila, ať už z důvodů vojenských nebo politických, svůj postup k Varšavě. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi. Heinrich Himmler nařídil již na počátku povstání zničení města a vyhlazení jeho obyvatelstva a tento rozkaz byl vzorně plněn. Německé jednotky od počátku masově vraždily válečné zajatce i nezúčastněné civilisty. Ušetřeny nezůstaly ani ošetřovatelky či nemluvňata. Povstalci byli nuceni 3.10. podepsat kapitulaci. Následky povstání - 120–225 tisíc obětí z řad civilistů, přes 700 tisíc jich bylo vyhnáno z města a město samo bylo srovnáno se zemí.

30.4.1945

Tento den v Berlíně spáchal sebevraždu Adolf Hitler. A co psal protektorátní tisk? Titulky oznamovaly, že „Vůdce padl“. A dále rozvíjely zkušenost s okupací a samotným vůdcem takto: „Jméno Adolfa Hitlera přejde do historie jako zářivý příklad velikého idealisty, který své myšlence věnoval celý svůj život a nakonec pro ni hrdinně zemřel v boji,“ Psalo České slovo.

Zda-li rodiny Šafrů, Hřibů a Kolářů držely tryznu za ochránce Evropy proti bolševismu, padlého Vůdce, není známo.

5.5.1945

Začalo Pražské povstání. Povstání, kterého by nebylo, nebýt hrdinů bitvy o Moskvu, nebýt hrdinných obránců Leningradu, nebýt obětí u Stalingradu a Kurska. Tehdy to bylo všem jasné. Tehdy nikoho nenapadlo prohlašovat, že nás neosvobodila Rudá armáda, ale že jsme se osvobodili sami za pomoci proněmecké armády generála Vlasova. Bez předchozích událostí nebylo by žádné osvobození, ani 8. ani 9. května. Kdyby dějiny postupovaly podle vůle našich spojenců, Anglie, Francie či Spojených států, nebylo by české státnosti a v brzku ani českého národa v Čechách a na Moravě. Nevidět to může jenom duševní slepec, blbec nebo gauner. Bez Rusů, bez Rudé armády nebylo by Čechů vůbec. Zbyl by tu maximálně Herr Pilz, či Herr Stellmacher.

Tehdy například zakladatele Ligy proti bolševismu Felixe de la Cámaru stihla odplata rozzuřených spoluobčanů a 8. května 1945 byl zaživa upálen. Podobně se vedlo mnoha dalším obdivovatelům boje proti bolševismu a obdivovatelům nové kulturní Evropy pod vedením národa německého. Duchovní pohrobci těchto fašistů a nacionálních socialistů vstávají dnes z popela i u nás v České republice. Jsou to kolaboranti se zlem a zlem také sejdou. Jejich duchovní otcové jim předali nenávist. Tehdy nenávist k Židům a pak k bolševikům. Dnes jde v prvé řadě o nenávist k Rusům a v druhé k bolševikům, které jelikož neexistují, zastoupí zase Rusové. Většinou nejde o nic osobního, jde o obchod a staré známé Drang nach Osten.

Porcovat ruského medvěda se jim zachtělo. Tehdy i dnes. To ovšem nijak jejich vinu nesnižuje. Zaprodali svou duši ďáblu, peklem se jim odmění. Tak už to chodí. Šafr, Hřib, klaun Novotný, Kolář a další hlásají nenávist a připravují válku. Ještě ani nezačala a už zalézají do děr. Předčasně a zbytečně. Svému osudu neujdou.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!