Honduras v říjnu letošního roku ratifikoval mezinárodní smlouvu o úplném zákazu jaderných zbraní (TPNW) a stal se tak padesátým členem Smlouvy. Na textu smlouvy spolupracovalo a text odsouhlasilo 122 států. Smlouva vejde v platnost 22. 1. 2021.

O smlouvě řekli:

Učinili jsme důležitý krok k našemu cíli: světa bez jaderných zbraní!"

(Sebastian Kurz)

Katastrofální důsledky jakéhokoli používání jaderných zbraní

(Generální tajemník OSN António Guterres o světovém hnutí a zejména o těch, co přežili jaderné výbuchy a zkoušky)''

Hlavní ustanovení TPNW


Zákazy (článek 1)

Smluvní státy mají zakázáno používat jaderné zbraně, vyhrožovat jejich použitím, vývojem, výrobou, získáváním, vlastnictvím, hromaděním, převodem, umístěním nebo instalací jaderných zbraní nebo pomáhat při jakýchkoli zakázaných činnostech.

Prohlášení (článek 2)

Stát musí při vstupu do smlouvy prohlásit, zda zrušil předchozí program jaderných zbraní, aktuálně má jaderné zbraně, nebo drží na svém území jaderné zbraně jiné země. Pokud má stát při podpisu smlouvy na svém území jaderné zbraně jiné země, musí je odstranit. Pokud má vlastní jaderné zbraně, musí je eliminovat.

Záruky (článek 3)

Státy, které nemají jaderné zbraně, musí mít minimálně komplexní dohodu o zárukách s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA) „aniž jsou dotčeny“ jakékoli budoucí další dohody, a musí dodržovat své současné dohody.

Přistoupení států s jadernými zbraněmi (článek 4)

Existují dva způsoby, jak stát s jadernými zbraněmi může přistoupit ke smlouvě: Může se připojit ke smlouvě a poté zničit své jaderné zbraně, nebo zničit své jaderné zbraně a poté se připojit ke smlouvě. Státy, které „ničí a připojí se“, musí spolupracovat s „příslušným mezinárodním orgánem“ určeným Smlouvou, aby ověřily demontáž. Státy, které se „připojí a zničí“, musí okamžitě odstranit jaderné zbraně z provozního stavu a do 60 dnů od vstupu do smlouvy předložit časově omezený plán zničení zbraní. Smlouva neurčuje, který „příslušný mezinárodní orgán“ by byl vhodný k ověření nevratného odzbrojení státu s jadernými zbraněmi, který se rozhodne vstoupit do smlouvy, ale smlouva umožňuje určení příslušného orgánu později. Smlouva vyžaduje, aby jakýkoli současný nebo bývalý stát s jadernými zbraněmi, který se snaží připojit k zákazové smlouvě, uzavřel s MAAE dohodu o zárukách, aby ověřil, že jaderné materiály nejsou přesměrovány z mírových na zbraňové účely.

Pozitivní závazky (články 6 a 7)

Smlouva zavazuje státy-smluvní strany, aby poskytly pomoc obětem, sanaci životního prostředí a osobám postiženým používáním a zkoušením jaderných zbraní.

A co my - Češi, Evropané?

Co s tím uděláme v české kotlině, se teprve uvidí. Nejspíš počkáme, až co ostatní a až nám zase někdo předvede nějakého Zifčáka/ Šmída.

Přitom rozumné hlasy hlasy jsou rušeny intenzivním šumem covid-rušiček a různých volebních radovánek. Je to již více než dva roky, co zaznělo:

My, evropští Zelení, žádáme Evropskou službu pro vnější činnost, aby hrála větší roli v diplomatickém úsilí o odzbrojení, zejména v OSN, předložením harmonogramu a iniciativ pro jaderné odzbrojení. EU musí hovořit jedním hlasem na fórech, jako je konference o odzbrojení v Ženevě... Z tohoto pohledu považujeme íránskou jadernou dohodu za pozoruhodný úspěch pro mnohostrannou diplomacii, a zejména pro evropskou diplomacii. My, evropští Zelení, odmítáme omezit globální bezpečnost na vojenské otázky a naléháme na EU, aby vypracovala komplexní strategii pro řešení dalších hlavních příčin nejistoty: hospodářské krize, ozbrojených konfliktů, vývozů zbraní, změny klimatu a nedostatku zdrojů.
Evropský parlament kdysi zaujal jasný postoj k podpoře jednání o smlouvě zakazující jaderné zbraně. V tomto usnesení Evropsky parlament „...Vítá doporučení Valnému shromáždění OSN… svolat konferenci v roce 2017… vyjednat právně závazný nástroj k zákazu jaderných zbraní… Vyzývá členské státy EU, aby podpořily svolání takové konference v roce 2017 a konstruktivně se účastnily jejích jednání… Vyzývá místopředsedkyni Komise Federicu Mogheriniovou a Evropskou službu pro vnější činnost, aby konstruktivně přispěly k jednání na vyjednávací konferenci v roce 2017.


Zdá se, že EK chce jít cestou budování evropské armády a ne zcela pochopila, že původní záměr hnutí je v odzbrojování. Zdá se také, že řada států EU radši postoupí své území armádám cizích mocností bez jakékoliv možnosti tyto oddíly začlenit pod svoje velení, než se pokusit aktivně přispět k procesu odzbrojení a snižování zbrojních rozpočtů.

Vzhledem k tomu, že se v této fázi k TPNW nepřipojily žádné státy vyzbrojené jadernými zbraněmi, státy hostující jaderné zbraně na svém území, nebo státy, které se spoléhají na hrozbu použití jaderných zbraní ve svých vojenských doktrínách, bude nejpodstatnějším zákazem pravděpodobně zákaz pomoci, povzbuzování nebo vyvolávání kterékoli z těchto zakázaných činností. Smlouva stále umožňuje státním stranám být ve vojenských a politických spojenectví se státy, které nejsou smluvními stranami, včetně těch, které porušují závazky smlouvy, ale pro aktivity aliance nemůže existovat významný jaderný rozměr. Státy - strany by měly diskutovat o tom, jak bude tento zákaz pomoci chápán na schůzkách států - stran, přičemž své interpretace by měly vycházet z minulých precedentů v jiných smlouvách o zákazu.

Dopad platnosti TPNW na státy, které nejsou smluvními stranami, není tak přímý jako nové právní závazky pro státy, jež jsou smluvními stranami. Přesto precedens ze Smlouvy o zákazu těžby min z roku 1999 a Úmluvy o kazetové munici z roku 2010 (CCM) ukazuje, že smlouva může ovlivnit také jejich chování. Kroky států a nestátních aktérů po vstupu TPNW v platnost mohou utvářet normu proti jaderným zbraním.

Tyto dřívější dohody spolu s TPNW tvoří trojici smluv o „humanitárním odzbrojení“, které se zaměřují na důsledky zakázané zbraně a mají v úmyslu zakázanou zbraň delegitimizovat. Zkoumání změn chování ve státech, které nejsou smluvními stranami těchto dohod po jejich vstupu v platnost, může být poučné. Je příznačné, že zákaz min a kazetové munice odrazoval od výroby a investic do společností, které vyrábějí zakázané zbraně ve státech, které nejsou smluvními stranami. Například společnosti Textron a Orbital ATK, dvě společnosti vyrábějící kazetovou munici ve Spojených státech, zastavily výrobu po vstupu CCM v platnost, přestože Washington není smluvní stranou tohoto paktu. Egypt, který se ke smlouvě rovněž nepřipojil, ohlásil politiku proti produkci nášlapných min poté, co vstoupila v platnost Smlouva o zákazu min. Americký investiční fond Eventide Asset Management vyloučil po vstupu CCM v platnost ze svých investic společnosti vyrábějící kazetovou munici.

Kde však najít, které banky do čeho a kde investují, je nad síly občana. Znovu a znovu závisí naše informace na někom, kdo obětuje svoji svobodu a svoji práci a potajmu se bude snažit zveřejnit, kdo strká peníze do ohně válek.

Petice

ZDE můžete podepsat petici za to, aby naši volení zástupci přistoupili ke Smlouvě, kterou již podepsalo 122 zemí světa, z nichž ji k dnešnímu dni 50 států ratifikovalo. Smlouva vejde v platnost 22. ledna 2021 a bude právně závazná. A více než to. Její podpis je vyznáním naší snahy udržet svět v míru.

Zdroje:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!