Jan Kavan v rozhovoru s Markem Seddonem způsobem velice delikátním uvádí fakta, která postupně trhají předivo narativu o pouhé izraelské obraně proti demokraticky zvolené vedoucí pozici Hamásu v palestinské vládě. Aby mohl poukázat na páchání zločinů, nedodržování nejen mezinárodních dohod, ale také prostě absenci lidského cítění a chování, považuje Kavan za nutné dokládat svůj židovský původ.

Uvádí: "Dovolte mi jen objasnit, že můj otec pochází z rodiny, kde po několik století byli pouze Židé, jeho matka a většina jejích příbuzných zemřela v Osvětimi. On a jeho bratr, kteří utekli, bojovali v československých armádách na východě i na západě a můj otec na počátku padesátých let byl mimo jiné odsouzen k 25 letům vězení za domnělá obvinění ze sionismu, takže jsem byl většinu svého života přesvědčen, že boj proti antisemitismu je nedílnou součástí boje proti všem formám rasismu."

Proč musí tato fakta uvádět? Proč tento konflikt budí tolik emocí? Proč jsou lidé označováni jako ...isti všeho druhu, když se zmíní o solidaritě s trpícími Palestinci a jsou přitom téměř nuceni soucítit s jinými méně bombardovanými lidskými bytostmi. Můj otec musel za německého protektorátu dokládat náš nežidovský původ a nedělalo to moc problémů, nejméně tři generace před ním byly z českého venkova, s českými jmény a z českých katolických rodin. Jsem proto odsouzen nekritizovat politiku izraelské “pomalé genocidy” Palestinců? Nebo budu čelit nařčení a postih nějakým z nově zavedených pružných paragrafů?

Výraz “pomalá genocida” je mnohými pozorovateli používán pro konflikt v Západní Papui. Pro ty z vás, kteří to nevědí, je Západní Papua domovem jednoho z největších světových dolů na zlato známého jako důl Grasberg, jehož spoluvlastníky jsou americká těžební společnost Freeport McMoRan a indonéská vláda. Freeport McMoRan je kupodivu největším indonéským daňovým poplatníkem - poskytl vládě v letech 1992 až 2004 přímé a nepřímé výhody ve výši 33 miliard dolarů a miliony dal přímo vyšším vojenským a policejním důstojníkům. Skutečným důvodem pro uzákonění toho, co lze popsat pouze jako vojenskou diktaturu, která brutálně vyvražďuje populaci Západní Papuy, bylo zachování tohoto doslovného zlatého dolu, protože práva na důl byla této společnosti poprvé udělena v roce 1967. Nikdo si nemusí dělat starost s obviněním, že je antiindonéský, rasistický nebo bigotní, když kritizuje indonéskou politiku. Zdá se mi, že už jenom jméno Papua je něco jako kdysi pro Brity „země vzdálené, o které víme nic, a nic nechceme vědět…" (parafráze) a rozeznívá naše skryté rasistické podvědomí. V Papui se diktatura uzákonila.

To se však nedá říci o izraelsko-palestinském konfliktu. Jak říká Kavan: "...poslední boj mezi Gazou a Izraelem ve skutečnosti začal, když izraelský soud rozhodl, že ze čtvrti Šejch Džarach ve východním Jeruzalémě bude vystěhováno šestnáct palestinských rodin, lidé očividně protestovali a několik dní poté přišlo asi 70 000 Palestinců do mešity Al Aksá a došlo k ošklivému střetu s izraelskou policií. Stručně řečeno: Hamás, který ovládá Gazu, dal Izraeli jakési ultimátum, které mělo zastavit vystěhovávání, respektovat mír ve východním Jeruzalémě, a pokud tak neučiní, začne na Izrael střílet rakety. Z různých odpovědí se zdá, že izraelská vláda tomu úplně nevěřila. Hamás však splnil svůj slib a vystřelil na Izrael několik raket. Izrael se revanšoval a náhle tu bylo jedenáct dní toho, co jste správně označili za bitvu dvou nesouměřitelných stran.

On totiž ten izraelský soud soudil tam, kde neměl pravomoc. To samozřejmě těm, co byli nebo měli být vystěhováni, bylo jasné, a proto protestovali. Východní Jeruzalém není součást Izraele. Izraelské soudy však pravidelně rozhodují o řadě otázek ve východním Jeruzalémě, včetně vystěhování. A ostatní složky se vymlouvají na to, že pouze plní příkazy soudu.

"Podle mého názoru je to v rozporu s oficiálním statusem východního Jeruzaléma uznaným OSN, je to samozřejmě výsledek války v roce 1967, kdy Izrael obsadil velkou část Západního břehu a Jeruzaléma," říká Kavan jako bývalý prezident Valného shromáždění OSN a bývalý ministr zahraničí ČR. I se svým původem ví, o čem mluví. O střetu jako takovém Kavan říká: “V jistém smyslu je střelba raket na Izrael bez míření, která by mohla zasáhnout civilisty, také válečným zločinem. Nemyslím si však, že je to docela srovnatelné s hroznou destrukcí, kterou Izrael způsobil Gaze. Je to o něco méně než v roce 2014, ale stále je to naprosto devastující, jsou zničeny nemocnice, dodávka vody, poškozena elektrická síť, zničena kanalizace. Infrastruktura je ve skutečnosti tak poškozená, že její zlepšení nebo opravy bude trvat roky. Není to vůbec srovnatelné se škodami způsobenými raketami v Izraeli."

Ta neadekvátní vojenská odpověď se podle mne dá pochopit pouze tehdy, když si znovu přečteme poučkou lovce nacistů Simona Wiesenthala "Sleduj tok peněz". Věřím tomu, že izraelsko-palestinský konflikt sdílí společný základní podtext se situací v Západní Papui. S tím rozdílem, že nejde o zlato, ale o plyn. Britská ropná společnost BG Group roce 2000 objevila odhadem 500 mld. m³ využitelného plynu na nalezišti Gaza Marine. Jak poznamenala Anais Antreasyan v časopise Journal of Palestine Studies z Kalifornské univerzity, pokračující přání Izraele ovládnout Gazu je způsobeno jeho cílem znemožnit „palestinský přístup k plynovým nalezištím Gaza Marine-1 a Gaza Marine-2. (ZDE)

Dalším cílem je nejen „bránit Palestincům ve využívání jejich vlastních zdrojů“, ale „integrovat plynová pole mimo Gazu do sousedních izraelských pobřežních lokalit“. Podle Antreasyana je oddělení Palestinců od jejich půdy a přírodních zdrojů za účelem jejich využití a v důsledku toho blokování palestinského hospodářského rozvoje nedílnou součástí širší strategie. Navzdory všem formálním dohodám Izrael nadále spravuje všechny přírodní zdroje nominálně spadající pod jurisdikci palestinských úřadů, od pozemních a vodních po námořní a uhlovodíkové zdroje. Důvod je jasný, Izrael má stěží dostatek vlastních energetických zdrojů k udržení svého současného vývozu.

Po objevu zemního plynu v Gaze v hodnotě 4 miliard dolarů v roce 2000 došlo také později k dalším významným objevům plynu v Sýrii a Libanonu, tedy u dalších dvou známých oponentů izraelské vlády. Izrael již nějakou dobu projevuje horlivou snahu najít zástěrku a zatím to není těžké.

Je zřejmé, že jediným důvodem, proč Spojené státy zničily Blízký východ, byla ropa a další přírodní zdroje, ale jen velmi málo lidí je schopno najít tytéž problémy v jádru nejvýbušnějšího konfliktu na Středním východě. A to navzdory zprávě OSN a studii americké armády, která byla zadána Obamovou administrativou a která naznačila, že nedávné rozhodnutí pokračovat v prodeji zbraní Izraeli v hodnotě 735 milionů USD je americkou tichou podporou plánu izraelské nadvlády nad energetickými zdroji ve východním Středomoří. Zpráva OSN z roku 2019, která byla donedávna nepublikovaná, ve skutečnosti dospěla k závěru, že „okupace ožebračila palestinský lid, podkopala jeho schopnost přístupu a využití svých zdrojů a odepřela mu právo svobodně se pohybovat v rámci své vlasti.“ Okupace? Och … to je pravda. Izrael je vojenská mocnost okupující palestinská území. Když začneme používat normální řeč, Izrael okupuje a tedy má i jisté povinnosti.

Jan Kavan uvádí: ''"Izrael jako okupační mocnost nemá práva. To, co má, je podle mezinárodního práva
řada povinností. Povinnosti zajistit možnost náboženského vyznání a příslušných praktik, ochranu před násilím, zajištění potravin a lékařských potřeb, usnadnění humanitárních dodávek. Okupační mocnost musí dodržovat zákon, který jasně stanoví, že civilní obyvatelstvo musí být chráněno před násilným přesídlováním podle článku 49 čtvrté Ženevské úmluvy. A přesně to Izrael dělá nejen nyní, ale po celé roky. Vyhledal jsem to teprve minulý rok, asi 12 000 osad bylo vytvořeno v rozporu s Chartou OSN a Římským statutem ICC z roku 1998. Musí tedy být jasné, že rezoluce OSN č. 2334, která jasně stanoví, že přesídlování musí skončit, byla těmito činnostmi porušena, a to zejména ve východním Jeruzalémě. Takže ještě předtím, než začala bitva, o které mluvíme, bylo těmito vystěhováními ve východním Jeruzalémě porušeno mezinárodní právo..."''

Ten, kdo je za kritiku izraelských útoků označován jako antisemita, je obětí zavedeného osočování a ničení kariér a životů, které je nutno připsat k obětem přímých vojenských útoků. Tyto falešné fáborky je třeba strhnout, abychom viděli, jaké šaty král skutečně nosí.

Zdroje:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!