Odbočení první

"Na Okoř je cesta jako žádná ze sta"
Píseň mého mládí

Do pošmourného únorového rána jsem se probudil s refrénem v hlavě: "Bývala Askalona..." Možná jenom nostalgické připomenutí slov „Když jsem byl mlád“ nebo potřeba přírody uprostřed zimního období ve velkém městě vyvolala sen o této hymně osadníků. Byla česká příroda koncem padesátých let skutečně divočina? Tehdy, v mých deseti letech, Letenská pláň byla pro mne plná neprůhledných zákoutí na kouření a útěků před hlídači staveniště Stalinova pomníku.

Divočinou byly i nedělní výjezdy na lyže nad Špindl (pracovní soboty zmizely mnohem později) na podnikovou chatu ROH mého otce, zpěv „Generál Laudon“ v primitivním náklaďáku s korbou na cestě zpět. Divočina byla v mých třinácti letech třítýdenní sjezd Lužnice na pramici ze Suchdola, na jehož železniční stanici byly tehdy pouze naše lodě. Sjíždět Červenské proudy před napuštěním Orlíku a nechat si vyprávět od otce o Svatojánských proudech. Jet na Sokolovský závod branné zdatnosti v kategorii 13 až 15 let sám, s malorážkou přes rameno a závěrem v kapse. Přechod přes Krkonoše z Harrachova, do kterého přijedete osobákem ve tři ráno.

Že to vlastně ani tenkrát už divoká příroda nebyla, jsem si uvědomil až mnohem později, při průjezdu Krugerova národního parku v Jižní Africe. Tam jsem pocítil stesk po vůni stájí, kvetoucích lip, kokrhání kohouta v dálce. Tedy tu lidskou zabydlenost, specifickou harmonii fauny a flory naší krajiny. Ta v africkém národním parku byla jistě krásná, ale nečitelná a cizí.

Odbočení druhé


"Příroda není místo k návštěvě. Je to domov"
Gary Snyder

Gary Snyder (nar. 8. května 1930) patří do malé ale fascinující skupiny básníků Allena Ginsberga, Jacka Kerouaca, Gregory Corsa a Philipa Whalena. Hnutí, které si vysloužilo název Sanfranciská renesance či beatnická generace, bylo zahájeno čtením poezie v říjnu 1955 v sanfranciské Six Gallery. V eseji publikované v A Controversy of Poets nabídl Snyder své vlastní hodnocení svého umění. Napsal: "Jako básník zastávám ty nejarchaičtější hodnoty na zemi. Vracím se do pozdního paleolitu: Úrodnost půdy, magie zvířat, mocná vize v samotě, děsivé zasvěcení a znovuzrození; láska a extáze tance, společná práce kmene. Snažím se mít na paměti historii i divočinu, aby se mé básně přiblížily skutečné míře věcí a postavily se proti nerovnováze a ignoranci naší doby.“

Rád abych vyzdvihl jeho poznámku na konci jedné z jeho četných přednášek. Říká posluchačům: “Get the grid“. Myslí tím připojení se k elektrické síti, protože jak dodává, když je zataženo, potřebujete generátor, pak druhý generátor, když se první pokazí a třetí jako záložní. Jako jeden z mála opravdu ví, o čem mluví. Dialektika vyznávání paleolitu a propagace moderní energetické sítě vychází z jeho vlastní každodenní praxe.

Odbočení třetí


"Vím, že nic nevím"
Sokrates

Myslel jsem si, že vím o vodě dost, abych mohl leccos komentovat či popularizovat. Nicméně věda je vědou tehdy, když znovu a znovu pokládá otázky a empiricky přezkoumává odpovědi.

Takže když studie R. Zarea a jeho kolegů ze Stanfordské univerzity z roku 2019 ukazovala, že na rozhraní vzduch-voda v mikrokapkách vody se spontánně tvoří peroxid vodíku, vznikla otázka jak se mohly silné vazby O–H rozbít za standardních podmínek bez použití katalyzátoru nebo externího vstupu energie? Skupina vedená Himanshu Mishrou na King Abdullah University of Science and Technology (KAUST) provedla soubor experimentů, a zjistila, že mikrokapky vody nejsou schopny produkovat peroxid vodíku bez příjmu a chemické přeměny ozónu. Prozatím je vysvětlení v tom, že koncentrace přízemního ozónu jsou v Kalifornii tak vysoké, že ovlivňují chemické reakce v laboratořích.

Pro nás je vývoj důkazů zajímavý i proto, že patří do problematiky znečistění vzduchu, tedy životního prostředí jako takového. Ozón je užitečný v ozónové vrstvě, což je obecný termín pro vysokou koncentraci ozónu ve výši přibližně 15–30 km nad zemským povrchem. Pokrývá nebo by měl pokrývat celou planetu a chránit život na Zemi tím, že absorbuje škodlivé ultrafialové-B (UV-B) záření ze slunce. Tady dole u země je pro nás toxický a už relativně nízké množství ozónu způsobuje bolest na hrudi, kašel, dušnost a podráždění krku a poškození plic. Pochopení této reakce a její použití by mělo nesmírný význam na čištění vody, výrobu vodíku apod. V neposlední řadě bychom mohli ozřejmit i souvislosti s plicními onemocněními.

Odbočení čtvrté

"Sověty + elektrifikace = komunismus" (Советы + электрификация = коммунизм)
V. I. Lenin

Leninova rovnice komunismu byla a je vyjádřením toho nejpodstatnějšího, čím naše civilizace žije a co by s ní mohlo nebo mělo zůstat. Prostě místo miniaturních atomových handgranátů atomové elektrárny zásobující ostrovy technologické civilizace. Související problémy s rozvodem elektrické energie jsou řešeny. Samozřejmě v Číně a nikoliv v USA, kde rozpadající se energetické sítě způsobují požáry, úmrtí a zmar. Čína první UHVDC linku (stejnosměrné vedení ultravysokého napětí nad 800 kV) zprovoznila roku 2009, od té doby pilně buduje další. Nešlo přitom pouze o efektivitu přenosu. Čínští představitelé přislíbili obyvatelům znečištěných velkých čínských měst na východě země doslova modré z nebe, tedy přesněji znovu modrou oblohu nad hlavou. Někdo by to nazval politickou propagandou.

Říkejme tomu, jak chcete. V některých společnostech politika znamená službu pro lidi. Podle odhadů Mezinárodní agentury pro energii (IEA) vyjde proces modernizace čínské elektrické sítě během prvních několika dekád 21. století na zhruba čtyři biliony dolarů. Je to spousta peněz, ale směšná částka proti vojenskému rozpočtu USA. A tak od roku 2013 běží v Číně program, který sníží emise několika přístupy najednou, od omezování vjezdu vozidel do měst po omezování podpory a rozvoje uhelných zdrojů. Koncentrace výroby energie do méně obydlených oblastí je samozřejmě ideální řešení. Dovedu si představit, že po několika letech uvidíme využití i všech ostatních pouští jako zdroje energie a můj sen z dětství o zavlažení Sahary se stane skutečností.

Je mi jedno, jestli to budete nazývat čínskou agresí, expanzí nebo jinak, ale je to směr, který může udržet lidskou společnost naživu. Khaki totiž není zelená a lidské schopnosti jsou natolik zajímavé, že stojí za pokus nepohřbít je kompletně i s lidmi. To, že některá uskupení států nebo lidí nejsou schopná překročit svůj kapitalistický stín, je sice smutné, ale snad už se to brzy stane opravdu jen historií.

Jenom doufám, že nová generace žijící již teď ve virtuálním světě neztratí svoji schopnost normální lidské komunikace. Tak jako jsme jako lidstvo naučili otevřít i jiné knihy než bibli a nebo vypnout televizní přijímač, tak i oni, snad jednou najdou sami sebe.

Že to bez pomoci "matky přírody" nebude lehké, o tom není pochyb. Oni sami uvidí, jestli je to možné.

Zdroje:


Související články:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!