Výsledkem poznání je soud, názor, teorie nebo světonázor na svět jednotlivce, nebo celé skupiny lidí. Jak souvisí „dezinformace“, lež, omyl, pravda s poznáním? Kdy je poznání pravdivé a do jaké míry odpovídá skutečnosti? Kolik pravdivého a kolik omylů, nebo lží je předáváno ostatním lidem v komunikaci? Jaké názory a jaké zdroje poučení vyhledávají lidé na základě svých předchozích postojů, vzdělání a životní zkušenosti? Proč si lidé vybírají jedny názory a druhé odmítají vůbec číst, natož to je přijmout? Jaká je úloha zamlčování informací, tj. NEinformování, v “DE(z)informováni“ řečeno v newspeaku (novořeči)? Je rozdíl mezi slovy „deinformování a „DEzinformování“, deinforamce a „DEzinformace“?

Poznání a praktická činnost

Lidé přetváří svět praktickou činností. Zkušenost z předchozí činnosti a poznání přírodních zákonů umožňuje lidem přetvářet přírodu v druhou přírodu, v kulturu. Jako lidé musíme jíst, pít, bydlet, oblékat se, cestovat, učit se apod. Výroba a služby nám zajišťují reprodukci vlastního života stále na vyšší úrovni. Tady je nutno poznamenat, že i když roste produkce výrobků a služeb, jejich spotřeba je rozdělena nerovnoměrně mezi jednotlivé lidi.

Poznání je moc, která umožňuje lidem činit, to je využívat přírodní zákony pro uspokojení vlastních potřeb. Druhou stránkou moci je schopnost vnucovat vůli jedněch lidí jiným lidem. Tak dochází k vytvoření vztahů nadřízenosti a podřízenosti, pána a služebníka. Zorganizování mnoha lidí ve výrobě vyžaduje vytvoření vztahů nadřízenosti a podřízenosti. Mohou však existovat řídící modely, kdy je moc rozdělena rovnoměrně, kde každý pracovník ví, co má dělat, a ví, co je dobře vykonaná práce, vyznačuje se odpovědností a provádí kontrolu vlastní práce. V případě, že výsledek práce nedosáhne kvalitativního standardu, výrobek opraví a upraví i proces. Takzvaní vedoucí pracovníci pak vůči výkonným pracovníkům neuplatňují direktivní řízení, nebo dokonce despocii, ale pouze jim poskytují servis. Navrhují návaznost operací v procesech, vytvářejí podmínky pro fungování procesu, zajišťují zdroje i potřebné informace.

Dnes se však často uplatňuje pojetí vztahů na pracovišti a ve společnosti, kdy jedni vydávají příkazy a druzí je musí splnit. Vedoucí vydává příkazy, kontroluje splnění a rozděluje odměny nebo tresty. Podřízený musí přijmout jak příkazy, tak i sankce. Každý z nich, v závislosti na svém postavení, má jiný příjem ze společně vytvořené hodnoty. Výkonným pracovníkům zůstala moc činit na základě znalostí a dovedností. Vedoucím pracovníkům k moci činit přibyla ještě moc přikazovat a kontrolovat. Moc činit v samotné výrobě pro ně není až tak důležitá. Hlavní je moc vnucovat svoji vůli jiným. Řídící i výkonný pracovník potřebuje k moci činit informaci. Jeden ji vnáší do organizace a plánování a druhý ji vnáší do předmětu činnosti. Když jeden dodá už neplatný technický výkres, protože došlo k jeho změně, dojde k vytvoření vadného výrobku. Chyběla informace. Nikdo ve fabrice neřekne, že byl dělník „DEzinformován“ starým neplatným technickým výkresem.

„DE(z)informace“, lež, omyl, pravda v poznání

Existuje známá bajka o tom, jak tři slepci poznávali slona. Jeden nahmatal sloní tenký a krátký ocásek, druhý dlouhý chobot a třetí silnou nohu. Pak si vyměňovali zkušenosti a nemohli se shodnout na popsání slona. Přitom všichni usilovali o poznání stejné podstaty. Jeden tvrdil, že slon je krátký tenký had. Druhý mu oponoval, že ne, že slon je dlouhý a tlustý had. Třetí se jim vysmál a řekl, „Vy se naprosto mýlíte, jste úplně vedle, protože slon je silný sloup“. Každý měl pravdu a každý se mýlil. Každý svým vnímáním poznal pouze část slona, pouze některý jev (fenomén) slona, kterým se navenek jeví podstata zvířete. Obsah těla slona je bohatý, ale každý ze slepců měl příležitost poznat jenom část obsahu, ne celek. Ostatní části slona mu nebylo umožněno poznat. Neměl o nich informaci, nebyl informován. V newspeaku řečeno byl „dezinformován“. Když pak slepci, každý jeden zvláště, ostatním lidem vykládali o slonovi, nevědomky a v dobré víře jim vykládali lži. Lidé, kteří slona nikdy nepotkali, jim věřili, protože pouze slepci si na slona sáhli. Lidé, kteří slona viděli, se jim smáli a už jim nikdy nic nevěřili. Když vyprávěli o slonovi lidem, kteří slona neviděli, všichni tři najednou a každý řekl svou verzi, pak byli posluchači zmatení a nevěděli, které verzi vyprávění mají věřit.

Je to starý příběh. Dnes by se to nemohlo stát, protože jak Evropská unie, tak i český stát buduje ministerstvo pravdy, které vybere tu správnou verzi popisu slona.

Pravdivost názoru

S pravdivostí, lidově řečeno s pravdou, byl vždy problém. Pravda je míra shody názoru se skutečností. Pravdivost je vlastnost výroku. Má svůj kvantitativní rozměr. Názor je utvářen poznáním. Na slovo míra položme zvláštní důraz. Pojem pravdivosti, lidově pravdy, zahrnuje několik vlastností. Vyjmenuji jenom několik. Pravdivost názoru je protikladní jednotou všeobecně abstraktního a konkrétně jednotlivého. Každý abstrahoval od jiné části slona. Ale jeden abstrahoval vždy jen od jedné věci, ne od výčtu všech. Všichni však odhlíželi od těla i hlavy. Můžeme poznávat konkrétního slona, nebo slony jako takové a nebudeme ani přihlížet k rozdílům mezi slony africkými a slony indickými. Pravdivost má taky stránku subjektivní a objektivní. Skutečnost existuje nezávisle na našem vědomí, ale tuto skutečnost poznává subjekt, který je ovlivněn předchozími zkušenostmi, naučenými myšlenkami, má svůj způsob logického uvažování, na svět nazírá skrze své postoje, případně i předsudky. V poznání skutečnosti nejdříve uvidíme jevy (fenomény), fakta. Můžeme však použít logiku a pronikat hlouběji do podstaty. Přitom s jevy (fakty) musíme nakládat opatrně. Právě tak, jako nás mohou posunout blíže k pravdivosti poznání, tak nás mohou zavést nesprávným směrem. Dále můžeme uvažovat o pravdivosti absolutní, relativní, úplné, částečné. Mnohokrát to, co považujeme za jasnou pravdu, je pouze zdáním a skutečnost je úplně jiná.

Jak nás naše smysly matou a jak nechceme některé názory slyšet

Tyč ponořenou ve vodě vidíme jako zlomenou. Pokud jsme ji předtím neměli v ruce, věříme, že není rovná, že je zlomená. Oči vidí zlomenou tyč a rozum říká, že je rovná. Mozek začne bojovat a musí rozhodnout mezi soudy: a) tyč je zlomená, b) tyč je rovná. Smysly zřetelně vidí a paměť říká něco jiného. Takovýchto optických klamů znají psychologové stovky.

V poznání někdy fakta jsou, a někdy prostě nejsou. Nebo jsou a my je nevidíme. Někdy se nám nehodí je vidět, protože narušují jednoznačnost, bezrozpornost našeho názoru. Když fakta chybějí, nahradíme je minulou smyslovou zkušeností. Pokud chybí vlastní smyslová zkušenost, nahradí ji vzdělání. Což není nic jiného, než názor jiného člověka, jeho smyslová zkušenost, kterou jsme si osvojili. Poznatky ze školy mohou být pravdivé a mohou být zkreslené. Zejména historie se vyučuje podle potřeb současné vládnoucí skupiny. Jednička ve škole je odměnou za naučené texty a neodráží pravdivost poznání. Na svět koukáme skrze naši minulou zkušenost, skrze naše znalosti, naše postoje, které pak ovlivňují interpretaci toho, co vidíme. Informace, která jde proti našemu sebepojetí, která stojí proti našim postojům, která je v rozporu s našimi zájmy, taková informace je našim vědomím odmítnuta. A naopak, pokud informace potvrzuje naše názory a je v souladu s naším pohledem na svět, dokonce opodstatňuje naše zájmy, pak taková informace bude přijata.

Dnes jsme značně ovlivněni názory celebrit. Každodenně nás jejich „moudrá“ slova oslovují z novin, TV, Facebooku, různých webů a přijatých e-mailů. Přece, kdo může mít více pravdy, než devatenáctiletá youtuberka s milionem sledujících. Jsou slavní, jsou sledovaní a tím i hodni následování. Kdo může mít více zkušeností s vedením války, energetickou bezpečností nebo ekologií? Odborník se vzděláním a dlouholetou praxí, nebo třicetiletý aktivistický zpěvák, který vyprodá Lucernu do posledního místa?

Číst tlusté knihy autorů, odborníků je těžké a náročné. Učit se odbornou terminologii, zorientovat se v polemikách lidí je vyčerpávají činnost náročná na čas. A kdo má dnes čas? Konzum zabere hodně časů a shánění peněz na konzum ještě více.

Pokud se k tomu samému problému vyjádří celebrita, je pochopení problému pro laiky snazší. Populární herec, herečka, zpěvák, zpěvačka, známý politik nebo politička většinou není vzdělán v oboru. Nemluví složitým jazykem vědců, mluví běžným jazykem a tento přístup je pro lidi srozumitelný. Lidem jednoduché podání názoru vyhovuje. Srozumitelný a jednoduchý jazyk, povrchní pohled, který se nesnaží uchopit problém komplexně, neusiluje o proniknutí do hloubky, je vítaný. Vyznačuje se však tím, že v názoru chybí podstatné informace. Absence informací pak vytváří půdu pro zjednodušené závěry. Představte si například, že stojíte před vzrostlým stromem se širokým kmenem a oči máte od jeho těla 10 centimetrů. Při této konfiguraci kmene a vašich očí nemůžete vidět, že za stromem stojí les plný dalších stromů. Pro vás bude kmen stromu vším, co můžete vidět. Pokud však odstoupíte dále od kmene, pochopíte, že strom není úplným poznáním, že za kmenem stromu jsou další stromy. Při tomto pohledu vám chybělo hodně jiných informací. Byli jste neinformovaní, „DEzinformovaní“. A teď si představte, že stojíte před kmenem stromu, oči máte vzdáleny pouhých 10 centimetrů a koukáte na nápis obsahující datum 24. 2. 2022 (zahájení speciální vojenské operace).

V takovémto případě je to jasné. Vojska mocnosti vstoupila na cizí území. Při tomto pohledu je oprávněný výrok o agresi. Zkuste však odstoupit od stromu dále, uvidíte další stromy, a tím i celou věc v širších souvislostech. Historický vývoj účastníků boje, historický vývoj bezpečnosti všech krajin a na více kontinentech. Dlouhou historii budování bezpečnostního systému podepsáním Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v roce 1975, Minské dohody atd. Při takovém pohledu už datum 24. 2. 2022 nepodává jednoznačnou výpověď. Tyč ponořená do kapaliny není zlomená. Pouze lom světla při přechodu různými materiály s různou hustotou nás uvádí ve zdání skutečnosti. Datum 24. 2. 2022 u nás taky vytváří zdání. Podstatný obsah je jiný, mnohem bohatší.

Když k tomu přidáme podjatost tvůrců názorů, pak dostaneme sdělení o tom, že se ještě nerozplynul prach padlých dvojčat a už je známý viník, ještě trosky letadla letu MH17 nedopadly na zem a už se přesně vědělo, kdo a čím boeing sestřelil. Absence informací je vakuum, které si vyžaduje doplnit. V dalším článku, kde se budeme zabývat sociologickými aspekty „DEzinforamce“, si ukážeme, jak konkrétní společenské skupiny toto vakuum informací doplňují vlastními informacemi, kterými zdůvodňují své mocenské a ekonomické zájmy.

Jak nám neříkají vše a my neříkáme vše jiným lidem

Předávat můžeme pouze ty informace, které jsme získali a které jsme si osvojili. Pokud informace nemáme a přesto chceme sdělovat, můžeme mlátit stále dokola prázdnou slámu. Mnoho úspěšných politiků mluví půl hodiny na kameru a dokáže nic neříct. Pak je nikdo nemůže konfrontovat s praxí, protože obecné floskule nelze porovnávat s konkrétním problémem skutečného života lidí. Mluvit a nic neříct. To je DEzinformace – neinformace.

Naše neinformovanost je první příčinou, proč neříkáme vše ostatním lidem. Další příčinou je to, že i když jim to říkáme, lidé neslyší, nevnímají to, co se jim snažíme sdělit. Často je to proto, že jim naše informace nic neříká. Nejsou připraveni naši informaci přijmout. Buď je to mimo jejich osobní zájem, nebo je to mimo jejich způsobilost vnímat, na čemž se podílí jejich předchozí zkušenost i vzdělání. Tím nemyslím pouze vzdělání získané ve škole. Problém je v sociální komunikaci, v přenosu mezi těmi, kteří informaci sdělují, a těmi, kteří informaci přijímají. Někdy je problém v obsahu a často je problém ve formě. Například sdělení: „Vem si Janečka s vanou, zajeď na sedlecký provozák, tam najdi Majerčáka a řekni mu, ať se přesune s kubičákem na ples“. Nebo prosba Petra Pavlovi: „Podej mi čápovky“. Naprostá většina lidí tomuto sdělení neporozumí, ale lidé z vlastní organizace přesně vědí, co tato hantýrka znamená a co mají dělat. Pro nás všechny ostatní je to nesrozumitelný shluk slov bez významu. Běžní lidé, kteří musí denně věnovat většinu dne vlastnímu přežití, technickému zdokonalování ve svém oboru a výchově dětí, mají málo času se vzdělávat v sociálních vědách. Pak nemají možnost kriticky prosívat informace, které jim média předhazují, prověřovat každý fakt a skládat mozaiku do uceleného poznání. Věří, respektive věřili, novinářům z tisku, televize a rozhlasu. Dnes hlídací psi demokracie hlídají hlavně svůj prospěch skrze poslušné hájení ekonomických a politických zájmů mocných. Množství významných událostí ze světa naše média lidem neřeknou. V propagaci politických názorů se nedozvíme o programech, plánech a postojích politiků ke konkrétním problémům. Dozvíme se však, jak se dokáže kandidát na prezidenta pohybovat ve vlastní kuchyni.

Většině občanů to postačí. Absence informací jim možná i vyhovuje. Pamatujete na věčného smolaře Uga Fantozziho. V jednom filmu se zodpovědně připravoval na volby. Měl na stole desítky novin, koukal na dvě televizní obrazovky a měl kolem sebe tři rozhlasové přijímače. Stejně se v kandidátech do sněmovny nezorientoval. Nejsme na tom stejně?

Nedostatek informací, NEiformování, v novořeči „DEzinformování“ je možné udělat dvojím způsobem. Za prvé, zatajováním, a za druhé, zahlcením posluchačů, diváků a čtenářů enormním množstvím balastu informací, které nejsou významné pro jejich život. Znát, jak hrál Baník, jaké je pořadí skladeb v hitparádě, vidět vtipná videa na TikToku je pro vlastní potěšení a pro komunikaci s lidmi v okolí důležité. Avšak pro kontrolu výkonu lidí, kterým jsme předali naši životní úroveň, naše životy do jejich správy, to nestačí. Internet, sociální sítě postavily možnosti komunikace na úplně jinou úroveň. Očekávalo se, že rychlá výměna informací velkého počtu lidí přispěje k vzájemnému obohacení se znalostmi. U některých lidí k tomu dochází, u jiných naopak dochází k neinformování, k „DEzinformování“ ve smyslu absence informací. Vakuum informací je možné doplnit výmysly, lží a špatnou interpretací faktů. Tím se dostáváme k problému, proč tomu tak je, a k sociologickému pohledu na informace a „dezinformace“. Ale o tom až v příštím článku.

Proč bylo slovo lež, nahrazeno slovem „dezinformace“ ?
Plán článků
Existence a neexistence informace - (I. Část))
Zatajování informací ve válce - (II. Část)
Poznání a „dezinformace - (III. část)
Komu a čemu slouží pojem „dezinformace - (IV. část)

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!