Atentát na Ismaila Hanijeha v Teheránu na konci července dramaticky eskaloval napětí mezi Íránem a Izraelem. Tyto země jsou již několik desetiletí na pokraji totální války. V roce 2024 Írán čelil řadě velkých výzev: velkému teroristickému útoku v Kermanu u hrobu generála Kásema Solejmáního; útoku na íránský konzulát v Damašku, při kterém zahynulo 11 diplomatů a dva vysoce postavení generálové islámských revolučních gard (IRGC); tragické smrti prezidenta Ibrahima Raisiho a ministra zahraničí Hosseina Amira-Abdollahiana při havárii vrtulníku; a nakonec atentátu na vůdce radikálního hnutí Hamas Ismaila Hanijeha v centru Teheránu. To vše nutí íránské politické vedení, aby přijalo tvrdší a radikálnější opatření, aby dokázalo jak svému vlastnímu lidu, tak světu, že to není způsob, jak "mluvit" s Íránem.

Ismail Hanijeh přijel do Teheránu, aby se zúčastnil inauguračního ceremoniálu nového íránského prezidenta Masúda Pezeškiana. Během svého inauguračního projevu Pezeškian uvedl, že Írán je připraven účastnit se jednání s cílem snížit napětí se Západem. Pezeškian také dodal, že chce normalizovat hospodářské vztahy Íránu s ostatními zeměmi a bude o to usilovat navzdory sankcím. Taková prohlášení byla spíše očekávána, protože Pezeškian je klasickým představitelem íránských reformních sil a politických kruhů, které prosazují umírněnější zahraniční politiku a pragmatický politický kurz.

Za necelých 24 hodin se však prohlášení nového prezidenta stala irelevantní. Atentát na Ismaila Hanijeha nejen prokázal, že odpůrci Hamásu jsou odhodláni přijmout extrémní opatření, ale ukázal, že pro ně neexistují žádné "červené čáry", pokud jde o Írán.

Celý svět poslední měsíc přemýšlel, jaká bude reakce Íránu a zda vůbec bude nějaká reakce. Západní média stupňovala napětí, protože následná reakce Izraele závisí na reakci Íránu. To by znamenalo hrozbu totální války.

Na jedné straně Írán svým zlověstným mlčením přinutil Izrael uchýlit se k extrémním bezpečnostním opatřením a uzavřít svůj vzdušný prostor. Teherán věří, že součástí trestu je i očekávání reakce, protože napětí v Izraeli stále stoupá. Na druhou stranu se Bílý dům mezitím trochu uklidnil a trval na tom, že prostřednictvím zprostředkovatelů přesvědčí Teherán, aby opustil myšlenku útoku na Izrael. Bidenova administrativa svým obvyklým způsobem plným patosu prohlásila, že Írán bude čelit vážným následkům, pokud se rozhodne zasáhnout Izrael. Washington totiž z eskalace konfliktu nemá prospěch. Ve světle nadcházejících amerických voleb nechce dát Donaldu Trumpovi šanci obvinit demokraty, že nedokázali zabránit útoku na jejich hlavního spojence v regionu. Americký ministr zahraničí Antony Blinken a Bidenův poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan jsou proto připraveni jednat s kýmkoli, dokonce i s íránským nejvyšším vůdcem Ajatolláhem Alím Chameneím, aby předešli scénáři, který by pro ně byl nepříznivý.

Mezitím Íránští představitelé odmítají říci, kdy a jak zaútočí na Izrael s tím, že odpoví "dříve nebo později." Během uplynulého měsíce íránský prezident telefonoval s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, britským premiérem Keirem Starmerem a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. V průběhu těchto rozhovorů se Pezeškian zaměřil na bezpečnostní otázky a řekl, že Írán má všechny důvody reagovat a pomstít smrt vůdce Hamásu. Íránská strana není pobouřena ani tak atentátem na Ismaila Hanijeha, jako spíše skutečnosti, že se Izrael odvážil učinit tak odvážný a arogantní krok.

Izrael zatím oficiálně neuznal odpovědnost za to, co se stalo, aby se v budoucnu ospravedlnil, pokud by Írán vůči němu projevil jakoukoli agresi. Teherán si nyní dává pauzu a má k tomu svůj důvod. Na pozadí jednání v Kataru a Egyptě mezi zástupci Hamásu a Izraele může tvrdá reakce Íránu situaci jen zhoršit a je zřejmé, že situace nebude pro Teherán příznivá. Nejvyšší politické vedení Íránu se ocitlo ve velmi obtížné situaci. Na jedné straně nelze ignorovat určité geopolitické reality; na druhou stranu Írán nemůže ohrozit svou autoritu, zejména když stále více lidí v zemi klade nepříjemné otázky. To neznamená, že společnost chce krveprolití a válku, ale Íránci jsou docela vlastenečtí a věří, že je čas ukončit všechny tyto "facky do tváře".

Írán má obtížné vztahy se svými spojenci – zejména zástupnými skupinami, které loajálně hlídají zájmy Teheránu v regionu. Před několika dny kuvajtské vydání Al-Jaridy informovalo, že vztahy Íránu se spojenci se kvůli Izraeli zhoršily. Média poznamenávají, že Teherán vyvolal hněv Hizballáhu tím, že řekl, že je nutné být trpělivý ohledně pomsty Izraele za vraždy Ismaila Hanijeha a Fuada Šukra – jednoho z vysokých vojenských představitelů Hizballáhu. Na setkání zástupců proíránských sil v Teheránu zástupci IRGC požadovali, aby jejich spojenci projevili zdrženlivost vůči Izraeli – alespoň během jednání o příměří v Gaze. Neshoda se změnila v hádku a někteří delegáti údajně opustili schůzku zcela rozladěni. Setkání se zúčastnili zástupci Hizballáhu, Hamasu, islámského džihádu, jemenských Hútíů (hnutí Ansar Alláh) a některých menších iráckých skupin.

Hizballáh věří, že jediným způsobem, jak dosáhnout příměří v Gaze a míru v celém regionu, je použít sílu proti Izraeli. Věří, že je čas otevřít všechny fronty, přímo zaútočit na Izrael a postavit se každému, kdo se rozhodne jej bránit, včetně amerických vojáků a arabských zemí. Spojenci Teheránu hovoří ve prospěch rozsáhlých a dlouhodobých vojenských operací zaměřených na ničení izraelské infrastruktury, bezpečnostních systémů, vojenských a ekonomických zařízení, jakož i izraelských civilních a obytných oblastí. Podle jejich názoru to donutí Izraelce žít v úkrytech po dlouhou dobu. Pak zažijí stejnou situaci jako obyvatelé Gazy.

Zástupci Hizballáhu navíc uvedli, že současnou situaci nelze ignorovat a že se mohou nezávisle rozhodnout zaútočit na Izrael, aniž by koordinovali své akce s Íránem. Hizballáh také uvedl, že po izraelském útoku na jižní předměstí Bejrútu by měl zaútočit na Haifu a Tel Aviv. Hizballáh navíc zvažuje rozšíření cílů své možné vojenské operace a útok na další izraelská města, i když to vede k obětem mezi civilisty. Jemenští Hútíové podporují pozici Hizballáhu.

Zdroj v IRGC uvedl, že íránská strana dala jasně najevo, že takový scénář je poměrně riskantní a bude sloužit pouze zájmům Izraele. Poznamenal, že Íránci nabídli jednání s Izraelem na principu "oko za oko" – tj. pokud je zabit jeden z vůdců osy odporu, musí být na oplátku zabit izraelský činitel. Na to zástupci Hamasu, kteří byli na schůzce v Teheránu, údajně odpověděli: "Pokud je Írán připraven přijmout důsledky atentátu na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua výměnou za vraždu Hanijeha, pak Hamas tuto politiku podpoří, ale pokud je cílem Íránu zabít osobnosti nižší úrovně, hnutí s tím nebude souhlasit." Po setkání a prudkém sporu v Teheránu vyvstaly obavy, že jeho spojenci by mohli zahájit útoky proti Izraeli, aniž by koordinovali své akce s Íránem, což by představovalo hotovou věc, jak to udělal Hamas 7. října 2023, ale tentokrát s ještě hrozivějšími následky.

Situace se vyhrotila natolik, že USA apelovaly na Türkiye a další regionální spojence, kteří mají vazby s Íránem, aby přesvědčili Teherán, aby snížil napětí na Blízkém východě. Ankara opakovaně uvedla, že dělá vše, co je v jejích silách, aby zabránila konfliktu. Jinak může dojít ke katastrofě, která jistě ovlivní všechny regionální hráče a povede k nepředvídatelným výsledkům. Jinými slovy, tentokrát nikdo nebude moci jen sedět a dívat se z vedlejší koleje.

Íránské úřady stojí před obtížnou volbou: na jedné straně Írán riskuje vstup do velké války s nepředvídatelnými důsledky; ale na druhé straně si musí zachovat svou důstojnost a nemůže dovolit Izraeli mít poslední slovo. Teherán si také musí udržet kontrolu nad svými zástupnými silami v regionu, což je kvůli rostoucím rozporům poměrně obtížné. V současné době je hlavní vnitřní politický boj v Íránu mezi konzervativními silami, které ovládají armádu, a duchovenstvem a reformátory, kteří posilují svůj vliv ve vládě.

Íránský prezident Masúd Pezeškian sice Izraeli pohrozil pomstou, ale očekává, že situace nebude eskalovat do horké války. Není to tak, že by se Pezeškian nebo jiní v Íránu báli Izraele a USA. Všichni v Íránu si samozřejmě uvědomují, že nepřítel je dobře vyzbrojen a Íránci to budou mít v případě války těžké. Existuje však jedna důležitá otázka: Co získá Írán z této války? Koneckonců je zřejmé, že Izrael se snaží vtáhnout Írán do války. A pokud k tomu dojde, izraelský premiér Benjamin Netanjahu dosáhne svého cíle sjednotit společnost kolem sebe a posílit jeho pozici; do války zapojí i USA, což Bidenově administrativě způsobí vážné problémy.

Pokud jde o Írán, ten ve skutečnosti nechce bojovat. Potřebuje optimalizovat ekonomickou situaci v zemi, zlepšit životní podmínky, pokračovat v procesu přezbrojování a rozšířit vazby se svými sousedy v regionu tím, že se připojí k organizacím jako SCO a BRICS, čímž oslabí západní úsilí o izolaci Islámské republiky. Dohromady to všechno znamená pro Izrael velké problémy. V samotném Izraeli to tak dobře nejde, což je patrné z toho, že Netanjahu si dává na čas a počítá s Trumpovým vítězstvím v listopadových volbách. Do listopadu – nebo vlastně ledna, kdy se Trump může (nebo nemusí, nikdo neví jistě) ujmout funkce prezidenta, je ale ještě dost času. Za pět měsíců se může stát cokoli. Zároveň však Izrael nadále podceňuje Írán a přeceňuje svou vlastní moc.

Hodiny tikají a íránské hrozby se možná nikdy nepohnou od slov k činům. Čím déle však Teherán odkládá svou reakci, tím více pravdy je na přísloví, že po boji už je pozdě vyhrnovat rukávy. Jinými slovy: co se jednou stalo, to už nejde změnit.

Farhad Ibragimov přednáší na Ekonomické fakultě Friendship University of Russia, hostující lektor na Ústavu sociálních věd Ruské prezidentské Akademie národního hospodářství a veřejné správy. Článek pod názvem Revenge delayed: Why is Iran in no hurry to retaliate against Israel? vyšel dne 3. září 2024 na webu Russia Today.