Srpen 14, 2010
Byla doba, kdy kulminoval sociální stát a pokroková kulturní a společenskovědní fronta mudrovala nad nejrůznějšími psychologickými tématy.
Byla rovnováha sil mezi prací a kapitálem, existovaly pracovní příležitosti a do pozadí ustoupila ekonomická témata pro původní levici zcela klíčová.
Už dávno kolem nás není idylka zlaté éry sociálního státu.
Mnoho toho, co bylo samozřejmostí, je v troskách. Kapitál utahuje kohouty, vyjednávací pozice práce jsou čím dál slabší a slabší.
Jen to, že pracující třídy se rozložily v sociální agregát „o sobě“, jen to, že chybí potřebné skupinové a třídní uvědomění, sebevědomí a vůle, brání tomu, aby se rozhořel ostrý třídní boj se vším všudy, s nepokoji na ulicích, s okupačními stávkami s mimoparlamentními politickými srážkami a bouřemi…
Za této situace nás mediální smečka, různí experti a ti, kteří to s námi levičáky vždy mysleli a i nadále myslí tak dobře, přesvědčují, kdy a jak budeme tou správnou levicí. Levicí, kterou lze pustit do salónu a se kterou lze hovořit vážně nad politickými úkoly a tématy naší země nebo dokonce světa. To se ovšem stane tehdy, pokud bude levice vycházet z toho, že neoliberální washingtonský konsensus je ekonomickou pravdou dnešní doby a že naší povinností je věnovat se tématům genderu, sociálně vyloučených, zelené problematice a všem těm důležitým věcem a … a nestrkat nos do otázek ekonomických.
Levičák „patří do salónu“, jen když bude jeho programem postmoderní pelmel a když nechá ekonomická témata na pokoji.
Vždyť zde, v ekonomické problematice bylo přece vše vyřešeno a nastolen ten nejpřirozenější možný systém.
Kapitalismus přece zvítězil a není důvod v oblasti ekonomiky něco měnit.
Toto témata mají na starosti „ti povolanější“, kteří přece dobře vědí, že se na úseku ekonomie nic podstatného už změnit nedá. Že vše podstatné už bylo poznáno a vyústilo v neoliberální koncepci, která pravdivě popisuje ten „nejlepší ze všech špatných světů“. Právě tímto (nebo jiným podobným) slovním spojením, se kterým se vždy doslova mazlí, neoliberál připomíná a ukazuje, že on sám přece vůbec není žádným primitivním, prvoplánovým, hloupým optimistou – že je člověkem, který si moudře uvědomuje rozpory světa, který (následuje povzdech) bohužel není dokonalý…
A pokud je třeba něco jemně doladit, tak toto občas potřebné „jemné ladění“ mají dostat na starost nezávislí experti, kteří zřejmě svou nezávislost sáli už s mateřským mlékem.
A jenom pošetilec a rozvraceč (který potom ovšem do salónu nepatří) toto nechápe …
Copak nejsou důležitější věci?
Například vývoj populace kuňky obecné je povážlivý a hrozivý a žádá tvé plné nasazení, levičáku…
A také čísla na úseku narkomanie ukazují, kde je tvé místo…
V Chrudimi 14. 8. 2010
Převzato z Outsidermedia