Střední Asie: voda, vodní elektrárny a stále napjatější situace
Alexandr Šustov
Září 12, 2012
Patrně hlavním výsledkem návštěvy uzbeckého prezidenta Karimova v Kazachstánu bylo jeho vystoupení proti výstavbě velkých hydroelektráren (HE) na horních tocích řek v sousedních zemích - Kyrgyzii a Tádžikistánu. Kygyzskou vodní elektrárnu budou stavět Rusové. Dohoda má být podepsána ještě letos a má zahrnovat i zajištění vody a elektřiny pro obyvatelstvo Střední Asie.
Rozpory mezi horními (Kyrgyzie, Tádžikistán) a dolními zeměmi (Uzbekistán, Kazachstán, Turkmenie) existují v záležitosti využívání vodních toků už dávno. V horkém a suchém klimatu se řekám Amudarja a Syrdarja často nedostává vody. Obzvláště tíživě to pociťuje Uzbekistán, jehož obyvatelstvo jsou převážně zemědělci, a jejichž hospodářství závisí na možnosti zavlažování. Proto se snaží Uzbekistán zabránit výstavbě Rogunské HE v Tádžikistánu. Dokonce v odvetu znamožnil průjezd nákladních vlaků do Tádžikistánu.
Na návštěvě v Kazachstánu se Karimov projevil neobvykle tvrdě. Prohlásil: "Vodní zdroje se mohou stát problémem, který zhorší vztahy ve středoasijském regionu. Všechno se může vystupňovat až do vyvolání ne toliko náboženských sporů, ale války." Karimov žádá, aby využívání přeshraničních řek Amudarji a Syrdarji bylo regulováno mezinárodními normami, konkretně čtyřmi úmluvami OSN.
Kyrgyzie se chystá stavět jednu z nejvyšších přehradních hrází světa o výšce 275 metrů. Tádžikistán plánuje dokonce nejvyšší přehradní stěnu o výšce 350 metrů. Přehradu bude využívat Rogunská HE. Karimov k tomu řekl, že asi chtějí překonat Guinnessův rekord. Poukazuje na to, že lidé nemohou bez vody žít a že v místě stavby prochází velký tektonický zlom a bývají tam zemětřesení. Z tohoto důvodu žádá před započetím výstavby mezinárodní posouzení.
O válce o vodu z vodních toků zde zatím žádný státník nehovořil. Vyjádřil se k tomu jen hlavní velitel ruských pozemních vojsk generál Čirkin v souvislosti s budoucností ruské vojenské základny v Tádžikistánu. Tádžikistán považuje Čirkinovo vyjádření za politicky nekorektní, neboť Čirkin prozradil určité průtahy při jednání o základně ze strany tádžické vlády.
Uzbecká armáda je jednou z nejsilnějších ve Střední Asii a ani spojené vojenské síly Tádžikistánu a Kyrgyzie jí nemohou konkurovat. Situace je dost složitá. Výsledek jejich vzájemného vojenského konfliktu bez účasti dalších zemí by byl jasný předem. Koncem letošního června pozastavil Taškent své členství v CSTO, zatímco Kyrgyzie a Tádžikistán členy zůstaly. Případný konflikt by se v tomto případě týkal všech členů CSTO, tedy i Ruska a Kazachstánu. Rusko má v Tádžikistánu i Kyrgyzii své vojenské základny a je tedy nebezpečí, že může do případného válečného konfliktu být zataženo i proti své vůli. To, že Uzbekistán pozastavil své členství v CSTO, ukazuje na jeho afinitu k USA. Washington vede s Taškentem jednání o umístění velké vojenské základny s označením Centrum operativního reagování. Prý reakce na zhoršní situace v Afghánistánu. Poradce ministryně zahraničí USA pro Střední Asii Blake tyto plány odmítl, ovšem to, že je uzbečtí diplomaté pustili do Kommersantu znamená, že jsou sondovány reakce Moskvy.
Znepokojení Uzbekistánu z plánované výstavby HE je pochopitelné, vzhledem k závislosti jeho zemědělství na závlahách. Na druhou stranu Tádžikistán ani Kyrgyzie nemají, na rozdíl od Uzbekistánu, vlastní ropu a plyn, které musejí kupovat. Taškent je monopolním dodavatelem a toho je připraven využít k nátlaku na obě země. Obyvatelé dvou "horních" zemí jsou závislí na elektřině a v letních měsících zase chybí voda "dolním" zemím. Výstavba vodní elektrárny by pomohla vyřešit deficit elektřiny a ještě by zbylo na export.
Uzbekistán má výhrady proti výstavbě Kambaratinské GES-1 (HE) v Kyrgyzii a nyní podniká nepřátelské kroky vůči Rusku. Nejprve vystoupil z CSTO a posléze ukončil licenci dceřinné firmě největšího mobilního operátora v zemi MTS a zabavil její majetek. Operátora využívala třetina obyvatel. Přitom demonstrativně aktivoval své styky s USA. V polovině srpna mezi nimi byly uzavřeny dohody na 21 projektů v celkové hodnotě 2,8 miliardy dolarů.
Jediným řešením sporů mezi "horními" a "dolními" zeměmi, jejichž zájmy si navzájem odporují, může být vytvoření širokých regionálních struktur s účastí Ruska.
Převzato z Fondsk.ru
Medveděv ospravedlnil "Pussy Riot" - soukromě
Igor Kulagin
Září 12, 2012
Medveděv učinil ve věci Pussy Riot (PR) řadu neočekávaných prohlášení. Na aktivu Jednotného Ruska v Penze prohlásil, že známá skupina dívek je už dlouho zavřená, což je dostatečný trest za to, co spáchaly. Podle jeho mínění už byly potrestány dost a musí jim to stačit na to, aby se zamyslely nad svým činem. Další pobyt za mřížemi těchto osob se Medveděvovi jeví jako neproduktivní.
Ministerský předseda Ruska a předseda strany Jednotné Rusko jistě vyřkl své soukromé mínění. Možná přitom nechtěl vyjádřit žádný skrytý smysl, ba ani v tom nebyl zlý úmysl. Přesto však mu musí být známo, že jeho slova zanechají stopu a budou přijata jako kritika soudního výroku. Musí mít na mysli, že 1. října dojde k projednávání odvolání delikventek. Předseda vlády připomenul, že neformuloval svůj postoj po vyhlášení rozsudku a vždycky se snaží pečlivě volit slova.
Dříve hovořil jinak a vyzýval k vyčkání na rozsudek. V rozhovoru pro Times prohlásil, že jinde by takový čin byl odsouzen mnohem přísněji. V podmínkách, které panují v některých zemích, by byla věc ukončena značně neblaze pro ty, kteří ji spáchali v chrámu, ať by šlo o jakoukoliv církev.
Je zajímavé, že před několika dny odpovídal ruský prezident na otázky TV Russia Today k případu PR takto zcela konkrétně: "Jestliže je rozsudek opodstatněný, je-li k němu důvod a je adekvátní tomu co bylo spácháno, nebudu nyní nic komentovat. Myslím, že tato děvčata mají advokáty a ti musejí hájit před soudem jejich zájmy. Mohou rozsudek zpochybnit u vyšší instance a žádat jeho přešetření. Avšak je to jejich věcí, je to právní otázka. Nevím, zda se jejich advokáti obraceli na vyšší instanci. Nesleduji to. Pokud to bude přezkoumávat vyšší instance, je oprávněna přijmout jakékoliv rozhodnutí. Chápejte, že se nesnažím dotýkat se tohoto případu. Vím, co se tam děje, ale nevměšuji se do toho."
Putin a Medveděv mají svůj pohled na kauzu PR, a ten je znám: stát je povinen ochraňovat city věřících. Ovšem prezident nepovažuje za možné předkládat svá stanoviska ke spravedlivému rozhodnutí soudu, kdežto předseda vlády soudní rozhodnutí kritizuje. Asi se nejedná o rozkol v tandemu, ani o hru na dobrého a zlého. Od předsedy vlády lze nyní očekávat objasnění, co svým výrokem sledoval.
Pokud soudce ponechá rozsudek platný, bude možno považovat ruskou Themis za zcela absolutně nezávislou, dokonce i na soukromém názoru vysoce postaveného úředníka. Pokud však "doporučení" šéfa vlády Moskevský městský soud vezme v úvahu, vzniknou nakonec problémy.
Problém se objevil už nyní. Medveděv totiž dal nadcházejícímu zasedání soudu politický kontext, z něhož vymanit se bude dost složité.
Převzato z Pravda.ru
Craig Roberts: USA se zmocnily Gorbačova úskokem
Ljubov Ljulko
Září 14, 2012
Exkluzivní rozhovor pro Pravdu, jehož obsahem je zákulisí sovětsko-amerických vztahů v určitém přelomovém období. Podle Robertse nechtěl Reagan pád SSSR, měl jiný cíl.
(Pozn.: Většinou zde neuvádím otázky redaktorky, za důležité považuji odpovědi, z nichž se otázky dají usoudit.)
Reaganomika byla skutečně politikou stimulace hospodářského růstu. Když americké hospodářství trpělo stagflací současně s růstem inflace a nezaměstnanosti, měla sovětská vláda zato, že kapitalismus ve srovnání s komunismem prohrál. Jakmile Reagan napravil chybu, zapochybovala sovětská vláda o tom, že SSSR může v závodech ve zbrojení obstát.
Reagan se rozhodl k jednání se sovětským představitelem. Chtěl ukončit studenou válku, která vysilovala obě strany. Navíc stále existovala hrozba jaderné války, která mohla třeba vinou špatných vyhodnocení také vzniknout. Dobře to věděl i chytrý Gorbačov a s Reaganem souhlasil. Byl to velký úspěch, ale dlouho trvat nemohl. Reaganovi nástupci využili dobré vztahy mezi oběma mocnostmi k dosažení hegemonie nad celým světem.
Na námitku redaktorky, že v Rusku je Reagan pojímán jako ten, který obnovil závody ve zbrojení, který vybudoval kosmický štít a "vyřezal zhoubný nádor komunismu", přičemž nalákal, či si zaplatil Gorbačova na svou stranu, odpovídá Roberts:
Reagan nebyl členem republikánského establishmentu. Ve volbách přesvědčivě zvítězil výzvami jak k demokratickým, tak k republikánským voličům. Měl dva strategické cíle: skončit se stagflací a ukončit studenou válku. Málo jej zajímaly závody ve zbrojení, PRO nebo hvězdné války. Využíval to jen ke strašení SSSR, k tomu, aby dosáhl jednání s Gorbačovem. Na rozdíl od současných republikánů chtěl mír, nikoliv válku.
K námitce redaktorky, že Craigu Robertsovi nemusí být známo všechno, mnohé mohlo být utajováno, řekl:
Vím to přesně. Reagan mě ustanovil členem supertajného prezidentova výboru, který řídil i CIA. Jak CIA, tak vlivný vojenskoprůmyslový komplex snahy Reagana o ukončení studené války odmítaly. Už kdysi Eisenhower upozorňoval na to, že ukončení studené války bude znamenat ztráty pro VP komplex a konec vlády CIA.
CIA ujišťovala, že SSSR závody ve zbrojení vyhraje, protože na rozdíl od USA může kontrolovat své investice a poskytnout dost potřebných peněz. Reaganův tajný výbor nad CIA zvítězil.
K příčinám krachu SSSR:
Roberts byl v roce 1961 členem sovětsko-amerického programu výměny studentů a mohl pozorovat situaci. Ve své knize z roku 1971 píše, že sovětská ekonomika zkrachovala.
SSSR se rozpadl 3 roky po odchodu Reagana z prezidentské funkce. Pro Reaganův tým to bylo neočekávané. Hlavní.cíl jeho politiky bylo ukončení studené války a zabránění jaderné válce. Příznivci Reagana včetně Robertse byli proti rozšiřování NATO k hranicím Ruska.
Rozpad Sovětského svazu ovlivnil nepříznivě i USA: Pád silného soupeře vyvolal v této zemi nebezpečnou ideologii - neokonzervatismus. Američané se prohlásili za nepostradatelný národ a nyní si osobují právo, dokonce svatou povinnost, stát se hegemonem ve světě.
Veškeré nebezpečí pochází od neokonzervativní ideologie. Roberts ji považuje za odrůdu marxismu, kde je namísto proletariátu, jak je tomu u klasiků, stěžejní "demokratický kapitalismus".
Navíc americký pocit nadřazenosti nad druhými národy. Všechno se to podobá jakémusi nacismu Hitlera. Ten totéž nazýval "nadřazenost árijské rasy". Až na název je podstata zcela shodná.
Převzato z Pravda.ru
Zdroj: Outsidermedia