Ústavní soud se dnes zabýval reformními zákony, které předložila vládní koalice. A některá jejich ustanovení zrušil, protože byla v rozporu s naší Ústavou. Pro většinu slušných lidí je asi nejdůležitější tato část jeho rozhodnutí:
„Ústavní soud přisvědčil tvrzení navrhovatelů, že povinnost uchazečů o zaměstnání přijmout nabídku tzv. veřejné služby a vykonávat ji, je v rozporu se zákazem nucené práce podle čl. 9 odst. 1 Listiny, resp. zákazem nucené a povinné práce podle čl. 4 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dospěl k závěru, že veřejná služba je v případě uchazečů o zaměstnání vykonávána nedobrovolně pod pohrůžkou trestu spočívajícího ve vyřazení z evidence a ztrátě zabezpečení v nezaměstnanosti. Rozsah až 20 hodin týdně navíc představuje nepřiměřené břemeno pro uplatňování zákonem vymezených práv, jež jsou uchazečům přiznána jako součást hmotného zajištění. Tato povinnost přitom může s ohledem na její vnější prvky způsobovat u jednotlivých uchazečů ponížení dotýkající se jejich vlastní důstojnosti v rozporu s čl. 1 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 Listiny.
Veřejná služba je nakonec v rozporu i s právem zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny. Za odměnu ve smyslu tohoto článku přitom Ústavní soud neuznal plnění poskytovaná uchazečům o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti, hrazení zdravotního pojištění apod.), jejichž rozsah je stejný bez ohledu na to, zda se uchazeč o zaměstnání povinnosti konat veřejnou službu podrobil, anebo zda k jejímu výkonu ani povolán nebyl.“
Tento verdikt pravděpodobně vyvolá velkou vlnu rozčílených pravicových komentářů. Okruh výtek se dá asi předem docela jednoduše shrnout: „Žádná práce přece není ponižující. Když od státu něco chci, tak nemůžu očekávat, že to bude jen tak zadarmo. Nikdo přece nikoho nenutí. Jedná se o zvůli soudců proti rozhodnutí zvolené většiny. Nezaměstnané je nutno převychovávat, protože přijdou o pracovní návyky. Zase se chrání cikáni a nemakačenkové, to je strašné...“
Když to člověk vezme od posledního "argumentu", který pravděpodobně bude nejčastěji zmiňován (i když nejspíš se to bude týkat hlavně internetových diskusí), jde o klasický chyták: neexistuje-li skutečná námitka, tak se začne hrát na emoce. A jakmile se v naší zemi vytáhne cikánská karta, tak část lidí přestane vnímat racionálně, jen aby nezískali nějakou nálepku pomateného multi-kulti, jenž nechápe, jaké představují ti zlí černí nebezpečí. Je to ale celé nesmysl. Zákon zrušený ÚS se netýkal parazitů, kteří nikdy nechtějí pracovat. Týkal se všech, bez ohledu na barvu pleti, kteří pracovali, a tím pádem měli i nárok na příspěvek v nezaměstnanosti. A ten lidem celý život vegetujícím na sociálních dávkách nepřísluší.
Záležitost převýchovy nezaměstnaného, který po dvou měsících musí dostat do ruky koště, jinak se z něj stane hrozný nemakačenko, zní v pravicových ústech velmi zajímavě. Jde vlastně o koncepci, podle které je člověk naprostý hlupák a proto tu je ten hodný stát, který ho musí již po pár týdnech začít převychovávat. Nevím, zda Drábkové a jiní pravičáci, kteří takto mluví, vycházejí z vlastního charakteru, ale mám takový dojem, že neustálý dozor nad chováním jednotlivce a jeho usměrňování bylo spíše záležitostí států tzv. komunistických než liberálních. Ale možná se vychází z ultrakonzervativního pravicového přístupu teokracií a monarchií, v nichž skupina osvícených lepších lidí vede ty hlupáky do ráje. Nebo na robotu.
Protesty proti zlým soudcům, kteří hází klacky pod nohy dobré vládě, mohou vyvolat nepříjemné mrazení. Zavání totiž touhou po totalitě. Demokracie se opírá o tři pilíře. Moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Ta poslední je v případě Ústavního soudu naší pojistkou například před příchodem nějakého Adolfa Hitlera. Představme si, že by náš parlament schválil zákony, v jejichž důsledku vznikla Třetí říše, a vláda je začala zavádět, protože by zde neexistoval nikdo, kdo by mohl říci ne, to se nesmí dělat, to je v rozporu s nejvyšším zákonem. Opravdu si to všichni ti bojovníci s opravdu falešným strašákem soudcokracie přejí? Jakou by nabídli jinou pojistku proti možné zvůli jednou zvolené, a pak jedním jediným zákonem neodvolatelné parlamentní většiny?
Pokud někdo bude tvrdit, že tyhle "veřejné práce" přece nejsou nucené a že zde existuje svobodná volba, tak jde pravděpodobně o asociálního psychopata anebo malé dítě, které ničemu ještě nerozumí. Lidem se u otrokářství vynalezeného panem Drábkem dával nůž na krk - chcete peníze na pouhé přežití, musíte jít na roboty. Můžete si ale svobodně vybrat, že umřete hlady. Pokud tohle není vydírání a nucení, ale svobodná volba, slova asi začala ztrácet původní význam.
V případě podpory v nezaměstnanosti člověk od státu něco chce. Ale stát by po něm už neměl nic víc vyžadovat. A to z velmi jednoduchého důvodu. Podpora se týká lidí, kteří již dříve pracovali. Tudíž státu odváděli peníze na jeho chod a mimo jiné také na to, aby ti, kteří se dostali do problémů, dostali od něj podporu. Stát nedává peníze, které by se objevily ze vzduchoprázdna. Dává to, co vybere od občanů. Od těch, kteří jednou za čas mohou mít problém se získáním práce. Je to konec konců zásada pojištění, neboli takové malé loterie. Celý život odvádím nějakou určenou částku, kterou možná nikdy neuvidím, ale pokud nastane "pojistná událost," mám okamžitě, bez dalších podmínek, nárok na vyplacení pojistného plnění.
Výroky o neponižující práci jsou další hrou na city. Je to velmi laciný trik, který je ale možné snadno otočit. Pokud žádná práce neponižuje, tak pan Drábek by zajisté s nadšením nastoupil jako masér do nějakého gay clubu. A Petr Nečas by zajisté nepovažoval za nic ponižujícího, kdyby měl v rámci práce vykonávat v tomtéž místě ještě další zajímavé služby pro zákazníky... Samozřejmě je to extrém a demagogie, ale úplně stejná, jako to, co zastánci otročení tvrdí. Člověk žije v daném prostředí, má nějaké sociální vazby, a je naprosto jasné, co například učiteli, jeho rodině a zvláště dětem školou povinným, začne dělat okolí, když ho najednou uvidí v oranžové vestě sbírat nedopalky. Výsměch a ponižování je v rámci lidské psychiky téměř přirozenou, ale samozřejmě smutnou, reakcí. Což je naprosto jasné každému, kdo má alespoň průměrnou inteligenci.
Tentokrát však od pravičáků neuslyšíme výkřiky, že zrušení povinných robot je socialismus. Ono by to bylo úplně nesmyslné. Protože naši pravičáci se v případě Drábkova nápadu bili o nové deformování tržního prostředí. Práce, které měli otroci vykonávat, byly totiž dříve vykonávány soukromými firmami a živnostníky. Například úklid chodníků či sekání trávy se přece nedělaly samy, někdo z toho měl mzdu a jistě i přiměřený zisk. Ten někdo musel dostávat za svou práci alespoň něco na úrovni minimální mzdy, se kterou jsou i spojené odvody na zdravotní a sociální pojištění. A ten někdo samozřejmě nemůže jakkoliv konkurovat otrokovi, u nějž náklady pro obec jsou nula nebo jen pár korun na jednorázové pořízení oranžové vesty, lopaty a koštěte.
Pozn. aut.: Rozhodnutí nebylo jednohlasné, proti byl například soudce Balík, který poté argumentoval například tím, že Roosevelt udělal pracovní tábory pro mladé muže. Jenže pan Balík už neuvedl, že tam lidé (co se přihlásili dobrovolně) dostávali potraviny, ubytování, oblečení, negramotní i vzdělání a všichni navíc plat, ze kterého bylo možno v tehdejších cenách zaplatit nájem bytu a ještě zakoupit sto padesát bochníků chleba...
Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Z domova" najdete zde.