Šermování kolem tzv. "fiscal cliff" v USA se stalo výzvou pro mnohé ekonomy, aby se zamysleli nad tím, jak se v USA historicky rozděluje národní bohatství. Viz náš článek Pád dalšího neoliberálního mýtu zkoumající efektivitu daňových úlev nebo zarážející statistiku chudoby v USA (Oficiální nezaměstnanost v USA). Evropa se přidala a sociální trend věrně odráží neoliberální "výdobytky" vzniklé v USA (viz článek Neoliberalismus versus ekonomická racionalita).
Pro ilustraci nerovnováhy uvádíme následující příklad. Po krachu světových financí, které způsobily globální krizi v ekonomice, přiznalo 25 ředitelů hedgeových společností v roce 2010 na odměnách tolik, že by to v USA stačilo na plat 685.000 učitelů, kteří vyučují 13 miliónů dětí. Na výplaty učitelů ovšem federální kasa nemá, protože je chudá. Odpustila totiž oněm ředitelům daně, protože to tak rozhodli voliči svými hlasy pro pravicové republikány.
Ekonomové se ptají, proč chudne stát a normální občané. A odpověď je úplně jednoduchá. Zisky ze zvýšené produktivity práce nejdou normálním Američanům, ale těm, kteří si pro své potřeby ochočili stát. Podívejte se na tento graf.
Růst produktivity je v USA od roku 1947 asi 300 %. Jak vidno, reálné mzdy kopírovaly růst produktivity asi do 70. let, pak se jejich růst zastavil a stouply jen platy ve vyšší sféře. Normální Američané tedy začali chudnout, zatímco zbylé jedno procento enormně bohatlo. Zabralo si pro sebe téměř veškerý zisk z tvorby národního bohatství.
Další obrázek ukazuje enormní růst nerovnováhy mezi platy dělníků a ředitelů společností. Zde vidíte návrat ke kapitalismu 19. století a jasný důkaz rozpadu sociálního státu.
V roce 1970 vydělávalo 100 špičkových ředitelů koncernů (CEO) 45 dolarů na každý dolar normálního dělníka. Poměr 45:1 se změnil na dnešní ratio 1:1723. To znamená děsivou nerovnováhu ve tvorbě a v rozdělování národního bohatství.
Pak je stát chudý jako kostelní myš a musí rušit veškeré služby pro normální občany. Tito zbohatlíci jej vlastní skrze uplacené politické strany. Tak si zákonně rozdělují i vyprodukované bohatství formou snížení daní a jiných fiskálních úlev. Viz českou ukázku Kalouskova tureckého hospodaření v článku Kalouskův závod ke dnu.
Na závěr zásadní otázka. Co uděláte, aby se o tomto typu vykořisťování skrze stát nikdo nedozvěděl? Investujete miliardy do systému ideologie, lobbistických mechanismů a mediálních klamů, které vám zajistí potřebnou moc nad lidskými hlavami. U nás to zatím funguje bezvadně, protože lidé mají strach a nijak se neprojevují. V USA a v západní Evropě se už začíná situace postupně měnit.