Ochota mít děti se snižuje nejen v postsocialistických zemích zmítaných amatérskou a neodpovědnou hospodářskou politikou, ale i v zemích, vykazujících podstatně vyšší životní úroveň. Dopady politiky a ekonomiky orientované pouze tržně a ziskem za každou cenu na sebe nedají dlouho čekat. Frankfurter Allgemeine Zeitung uveřejnil tento týden výsledky zajímavé studie týkající se ochoty Němců mít děti.
Tato čísla uveřejnil Spolkový institut pro výzkum demografie ve Wiesbadenu ve své studii, ve které se poprvé zabývá také psychologickými aspekty chování žen v Německu.
Nápadným rysem německého přístupu k dětem je, že se zcela odlišují postoje k rodičovství v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. U Němců nepřevládá názor, že děti jsou radostí a štěstím života, což je běžné v jiných zemích. Také společenské uznání hodnoty rodičovství daleko pokulhává za jinými zeměmi. Jen 45 % bezdětných německých žen mezi 18 a 50 lety věku se vyjádřilo, že "by pro ně bylo štěstím a větším uspokojením z života, kdyby měly do 3 let dítě".
Společenské uznání klesá s každým dalším dítětem
Mezi dotazovanými, kteří už mají dítě nebo děti, je pouhých 17 %, kteří by přivítali další dítě. Ve Francii je to ale víc jak 50 % a u bezdětných žen dokonce 75 %. Vědci na základě dat ze studie tedy usoudili, že v Německu je lhostejnost k rození dětí dána mimo jiné i sledováním jiných životních cílů. To je vidět i v politice. V německém Bundestagu je dnes víc jak 50 % jeho členů buď bezdětných nebo jenom s jedním dítětem.
V agrárních společnostech platila mnohočetnost potomstva jako boží přízeň a dar. V Evropě byly děti považovány za bohatství až do poloviny 20. století. Dnes jsou tyto časy pryč. Na otázku, zda by okolí ocenilo, kdyby dotazovaná měla do 3 let dítě, pouze 17 % bezdětných žen odpovědělo, že asi ano. U rodičů, kteří už mají 2 děti, se domnívá většina, že by tím jejich společenská prestiž spíš utrpěla. Ve Francii si naopak lidé myslí, že stoupli v očích lidí na ceně.
Slučitelnost péče o rodinu se zaměstnáním
Studie ukazuje, že překážkou rodičovství je zejména obtížná slučitelnost zaměstnání a péče o děti. Za kulturní ideál "dobré matky", zejména ve starých spolkových zemích, se stále považuje matka, která zůstává s dětmi v domácnosti. Proto se často stává, že se zaměstnané ženy rozhodují proti mateřství. Obávají se totiž, že by tomuto společenskému ideálu nedosály. Celých 63 % dotazovaných ze starých spolkových zemí si myslí, že "malé děti budou pravděpodobně trpět, bude-li matka pracovat". Ve východním Německu sdílí tento názor mnohem méně lidí.
Nejde tedy jenom o nedostatek předškolních zařízení. Autoři studie říkaí, že existuje životní postoj, který vidí v delegování pravomoci pečovat o dítě na někoho jiného velký problém. Ve Francii a Belgii sdílí výše uvedený postoj pouze něco kolem 40 dotazovaných.
Téměř každá třetí vysokoškolačka je bezdětná
Celkem 31,6 % vysokoškolsky vzdělaných žen s datem narození 1965 až 1969 zůstalo bezdětných. V mezinárodním srovnání se jedná o velmi vysoké číslo. A je to stejné jak v západních, tak východních spolkových zemích. Jeden rozdíl tu ale existuje. V západních zemích je sice velký počet bezdětných vysokoškolaček, na druhé straně je zde stabilní počet vdaných žen se dvěma nebo i více dětmi. Na východě je naopak hodně svobodných žen pouze s jedním dítětem.
A jak jsou vítány děti v Německu v mezinárodním porovnání? Německo je opět na chvostu, dotazovaní vidí ideálně 1,7 dítěte na ženu. Tento trend se však začíná projevovat po celé Evropě. Studie předkládá hypotézu, že právě mladí lidé, kteří vyrostli v malých rodinách, netouží po více dětech. Výhled v Německu je do budoucna pesimistický. Navíc jiné německé studie ukazují, že přání mít dítě (nebo děti) vykazuje 2/3 žen, ale pouze 1/3 mladých mužů.
Česká republika vykazuje v současnosti míru porodnosti 1,49 dítěte na ženu. Největším problémem je stále narůstající počet svobodných matek. V první polovině roku 2012 se narodilo nesezdaným matkám s prvním dítětem 54 % dětí a v roce 2012 se narodilo 43 % dětí mimo manželství. Tomuto fenoménu se dále budeme věnovat v příštích vydáních E-republiky. Tento společenský jev, který se může stát pro českou společnost do budoucna osudovým. Viz situaci svobodných černošských matek v USA.