1) Černý střelec = BOBOŠÍKOVÁ
Osamělá můza,
hrůza,
povadlá a nafouknutá,
rudá linka rtů vždy krutá,
mašle na věnci a říza staré panny,
a ohon nabarvených vlasů kurtizány.
2) Černá věž = DLOUHÝ
Ty kříže očí navyklých pohledu na mučení,
tomu se lidský pláč zprotivil a v jeho duši
místo pro svědomí není.
Tam holá zeď a ďábel sám se po jevišti plíží,
tohle je člověk, co se nikdy na nikoho neohlíží,
ten zapře souseda, matku zastrčí do kulis odtažité péče,
vlastníma rukama ji svleče, dovede do sprchy,
kde kyselina místo vody teče.
A pak si utře koutek úst ubrouskem u Maxima,
pokrčí rameny: “To není moje vina.”
3) Bílý kůň = DIENSTBIER
Ten mladý muž má nastražené uši,
oblek mu dobře padne, kravata mu sluší.
Řečnický pultík pevně svírá,
trochu si hraje na Dienstbiera,
trochu sám sebe paroduje,
otcovy těsné polobotky horko těžko rozšlapuje.
Po čertech dobře rozumí, co se v kuloárech kuje,
když zpátečnický vítr z nových prdelí
v podhradí mocně duje.
4) Černá dáma = FISCHER
Šaty, co smrdí rybinou,
manžel, jenž brousí za jinou,
klotové rukávy horlivého účetního:
“Kam bych se až zaryl,
ty má rodná rýho?”
V řiti, tam je teplo,
jak v světový bance.
Každej flek je dobrej,
když mi z něho kápne
pořádnej kus žvance.
Spokojím se s málem,
co uvízne za nehtama.
Já mám prsty dlouhý.
Kamarád jsem s Rotschildama.
5) Bílý pěšák = FISCHEROVÁ
Ta sladká melodie načpělých věnečků
na památnících padlých.
Absurdní komedie květů pohřebních a zvadlých.
Národní cítění a skřipky ukřivděných reků.
Úslužná pochvala. Fóbie ze špíny a fleků.
Umyj si ruce. Řekla paní učitelka
v dramatickém kroužku.
Zavaž si pionýrský šátek ke krku
a reprezentuj ZoUŠku.
Kdo nezpívá a netleská,
ten pravdu, lásku nezná.
Ten, kdo se v koutě kaboní,
ten musí z kola ven, když vstoupí paní kněžna.
6) Černý král = FRANZ
Za úplňku v novu,
z roztavených kovů,
z rozškvařených dětí,
možná jeden z pěti.
Na koho to padne?
Když král hlupáků se černě pomaluje
a pak tvrdou rukou
holohlavé kamarile vládne.
7) Bilý střelec = OKAMURA
Samuraj v kroji plechovém
na cestě k zemi OZ,
v rýžovém poli bos,
s cedníkem na tyči
chce přelít moře Žluté
do moře Rudého
a mávnout nad ním prutem.
Vyspravit polámané kolo osudu
vietnamskou bambusovou hůlkou
a pak si prohnat paličatou hlavu
olověnou kulkou.
Ta hlava dubová, co na pařezu doposavad hnila,
chrastí v ní mladé žaludy,
však žádnou kloudnou myšlenku
ta hlava nikdy nezplodila.
8) Bílá věž = ROITHOVÁ
Jak je ta řeka mělká
a slova, která plynou z úst
jako když mluví telka.
Soudružka učitelka
a žena za pultem,
původem líná selka.
Teď z Bruselu k nám zbrusu nová měšťka
na pivovarském koni mešká.
Aby rukou děkanskou nám na medaili pokynula.
Do Střední Evropy se jako do Popelčina střevíčku
oteklou nohou vzula.
9) Černý kůň = SCHWARZENBERG
V těch temných kruzích krhavých očí,
v tom hustém roští šplhajícím po úbočích
propadlých roklin tváří,
co studu nepoznaly.
A srdce na oltáři mamonu, touhy rozkazovat.
To jsou ty vášně, mocnější než uhlazená slova.
Ty nevychladnou s ochabnutým údem,
s prostatou, co spolčila se s pudem
lhát, jako když tiskne.
Zatímco kapka moči pomalu stéká
v křeči znásilněné sebelítosti
po stehnech Nadčlověka.
10) Černý pěšák = SOBOTKA
Je libo panáčka a nebo krkovičku?
Majitel bazáru s ojetými auty
si brousí nože na ptáčka
a zapaluje pod peřinou svíčku.
V kufru si cinká zlaťáky,
sekeru zatne do špalku
a na volební obálku
si připne účet za válku.
Pak pravicovou morálku
srazí a vezme na háky,
abychom mohli zítra žvýkat
na strništi bodláky.
11) Bílá královna = ZEMAN
Ta značka kvality se zrezavělým Zetorům
na dvoře Slušovickém rovná.
V tom tučném rybníčku
je na hladině bláto,
ale kapři u dna polykají hovna.
Tam dobrá míra Ferneta
říznutá pravým metanolem
teče proudem z prostřelených sudů.
A rytíř Kolaloky na Klondajku vzývá Woodoo.
Tam se ty proutky svazují
a párátkem do zubů se škrtá rozpočet.
To je ta slavná oposmlouva mluvky,
který mluví jen proto, aby mohl druhé umlčet.