Komu slouží stát? Na tuto otázku je ekonomicky celkem jednoduchá odpověď. Přinejmenším v USA, kde jsou vykázané daně veřejnou záležitostí, zatím co u nás jde asi o největší státní tajemství. Stačí se podívat na snahu ministerstvem a prezidenta, jak utajit platy a hlavně odměny veřejných zaměstnanců.

Americký web Center on Budget and Policy Priorities se systematicky věnuje analýzám ohledně distribuce bohatství a zisku v USA. Nyní zveřejnil zkoumání ohledně 400 nejbohatších amerických domácností, čili onoho slavného jednoho procenta těch nejbohatších. Jak se jim vlastně vede ve srovnání se zbytkem společnosti? Podívejte se na první graf.



V roce 1995 platilo 400 nejbohatších domácností v USA 30 % federálních daní a v roce 2007 už jen 16,6 %. Fiskálně to odpovídá růstu 46 mil. na jednu položku a jen během jednoho roku jde o daňový únik ve výši 18 miliard.

Další zajímavou položkou je růst hrubého zisku před zdaněním, který rovněž eskaloval v posledních letech zázračného kapitalismu. Viz další graf.



Jinak řečeno, hrubý zisk prvních 400 se zvýšil v posledních letech téměř exponenciálně, zatímco zbytek domácností stagnoval nebo šel dolů. A to nemluvíme o zbytku planety. Viz naše minulé články o betlémském osudu středních vrstev nebo o nových zbohatlících.

Další graf je velmi důležitý pro pochopení historických souvislostí. Jak je obecně známo, 30. léta byla dobou hospodářského krize a začínajícího fašismu. Tabulka hospodářských nerovností potvrzuje, že dnešní forma nerovnosti se téměř přesně podobá oněm starým nedobrým časům před Druhou světovou válkou.



Jedno procento amerických domácností mělo v roce 2007 největší podíl na národním bohatství od roku 1928. Jiní na tom byli o něco hůře. Další důležitý graf ukazuje nerovnoměrný růst zisku, a to podle průměrného ročního příjmu domácností. Z grafu jasně vyplývá, že díky nespravedlivé daňové politice ze státu neúměrně profituje jen velmi úzká skupina těch nejbohatších domácností. Pokud se jim dá tak vůbec říkat.



Závěr je celkem jasný. V neoliberální ideologii stát patří těm, kteří si jej koupili jako svůj soukromý a velmi výnosný podnik.