Porovnání nejlepších států z hlediska kvality života přinesl časopis Economist Intelligence. V roce 1988 předehnaly tehdejší západní Německo pouze USA a Francie. O 25 let později spadly vedoucí světové ekonomiky výrazně dolů. Na sestupu jsou velké evropské země, vítězi naopak malí Evropané, kteří se nevzdali své měny. Německo spadlo ze 3. na 16. místo žebříčku. Na tomto propadu se ale nepodílí jen přechod na euro. Také Japonsko a USA jsou dnes zeměmi, které jsou mnohem méně vhodné k dobrému životu.


Kritéria, která byla použita, jsou následující: materiální blahobyt, průměrná délka života, míra nezaměstnanosti, výskyt kriminality, korupce a práva žen. Toto všechno lze realizovat spíš v malých státech, protože vedle Švýcarska si v Evropě stojí dobře i Švédsko, Norsko a Dánsko. Všechny tyto země sice úzce spolupracují s Evropskou unií, ponechaly si však vlastní měnu a přesto nejsou označovány za izolacionisty. V roce 2013 patří mezi špičkové země, kde "bychom se měli narodit", tato trojice: Švýcarsko, Austrálie a Norsko. Ty jsou v čele níže uvedené tabulky, převzaté z deníku Economist. Jsou to země, kde lze vést zdravý, bezpečný a šťastný život. Česká republika je na úrovni Španělska, tj. na 28. místě.


Ve světle těchto faktů a všech důkazů, které ukazují na předčasně zavedené euro jako na jednu ze základních příčin prohlubující se nerovnosti mezi státy Evropy a faktor vyvolávající nenávist mezi jednotlivými národy. Z tohoto pohledu je velmi tristní prohlášení obou kandidátů na prezidenta České republiky, kteří trvají na přijetí eura. U Schwarzenberga se není čemu divit, poněvadž kdyby opravdu tolik stál o úřad prezidenta, nemohl by se tak necitlivě dotknout Benešových dekretů, čímž vrhl býkům do arény rudý šátek. O to větší zděšení vzbuzuje odůvodnění přijetí eura ekonomem Zemanem: na malé měny se spekuluje snadněji než na euro a dolar. Jako by celá ta uměle vyvolaná dluhová krize nebyla ničím jiným než obrovskou spekulací na pád eura. Pánové, kam nás to hodláte vést?