Ve článcích věnovaných ekonomice se jasně rýsuje několik skutečností:

  • ekonomie dluhu ničí sociální stát tím, že nechá z obecního krást jedno procento přes nastrčené partaje a lobbistické skupiny;
  • ti a ty stát vykradou a za na kradené peníze si koupí zbytek státního či veřejno-právního majetku (zdravotnictví, důchody, vodu, infrastrukturu, vzdělání atd.);
  • dluh zásadně ničí střední vrstvu a živnostníky, kteří jsou páteří ekonomiky a garanti normálního fungování státu;
  • rozpad státu připravuje příchod neofašistického oligarchického systému;
  • k tomuto vývoji paradoxně leč logicky pomáhají právě ty instituce jako EU, které by měly bránit demokracii a společné evropské hodnoty.


Stačí se podívat na graf vývoje řeckého hospodářství a hned je jasné, kam Řecko směřuje pod vládou evropské finanční Trojky, která dohlíží na rozprodej státního majetku.


Agoravox


Evropa občanů se začíná pomalu formovat proti oligarchické moci, která se pohodlně zabydlela přímo v Bruselu a jinde. Ale je to dlouhá cesta. Dalším nebezpečím demokracie po Fukušimě a jiných jaderných haváriích (viz naše články) se stává možnost radioaktivního zamoření, které nyní panuje v oblasti kolem Fukušimy.

Francouzi si udělali model zamoření podobného rozsahu. Začali modelovat možné scénáře s ohledem na právě probíhající vývoj v Japonsku a na reakce tamější vlády. Výsledek najdete zde.

Havárie ve Fukušimě (tj. stupeň 7, velká havárie) zamořila oblast 20-30 km, z níž bylo úplné či částečné evakuováno obyvatelstvo, viz tato mapa. Ve Francii by podobná havárie znamenala pojišťovací a jinou škodu ve výši kolem 430 miliard euro. Přitom státní rozpočet je pouhých 400 miliard. Stát by se tedy zhroutil sám od sebe, protože garantuje jaderné škody. Navíc je jasné, že demokracie by šla stranou, protože v případě jakékoliv katastrofy by vznikl výjimečný stav udržovaný armádou a policií. Dopad na zemědělství a na životní prostředí je pouze jedním z řady dalších nebezpečí.

Havárie tedy ve Francii není zaplatitelná a zničila by samotný stát. Navíc zkušenosti z Fukušimy, Černobylu a z jiných míst ukazují, že vláda nechá obyvatelstvo plus mínus na pospas. Jistěže naoko provede potřebné kroky, ale pak se musí v zájmu blahobytu a pořádku rychle zapomenout na všechny oběti. V praxi to způsobí, že na rozsáhlém území vznikne obyvatelstvo druhého až třetího řádu odsouzené k smrti nebo aspoň k bídě. Co to znamená pro demokracii, je celkem jasné. Navíc analytici připomínají, že Francouzi nemají japonskou mentalitu a pravděpodobně by nechtěli umírat se stejným klidem a disciplinovaností jako Japonci.

Závěr analýzy? Atomová energie je nebezpečím pro demokracii.