Švýcarská pobočka Amnesty
publikovala článek o fyzickém násilí, které ženy páchají na mužích. Jinde se pláče nad opačnými a jistě i četnějšími případy, ale Švýcaři nechali mluvit čísla. Ve Švýcarsku dávají žaloby na manželské násilí i muži, a to 25 % všech hlášení. A psychologové soudí, že ve skutečnosti je toto číslo mnohem větší, protože většina mužů se stydí tento akt ohlásit. Mýtus dominantního Samce jim brání v tom, aby žaloby podali. Psychologové (viz publikace) v tom mají jasno. Viktimizace mužů je pro ženy mnohem snadnější a mnohem skrytější. Bitý muž si jednak nestěžuje a jednak mu málokdo věří. Citovaný článek ke statistikám uvádí toto.
Protože ohlášené případy jsou 4x méně časté než u žen a protože muži jsou snadno označeni za původce domácího násilí, tisíce mužských obětí domácího násilí jsou zapomenuty. A toto číslo může být ve skutečnosti mnohem vyšší.
Kniha
L’homme battu (Mlácení muži) od Sophie Torrentové podává mnohá svědectví mužů, kteří nedopadli v manželství nejlépe, ba dokonce byli "biti jako psi". Navíc ženy často používají i klasický repertoár verbálního násilí, sexuálního harašení a internetového vydíraní či zastrašování, které bylo dříve vyhrazeno pouze mužům. Muži jsou navíc více zranitelní v tom, že ženy vyhrožují, že jejich slabost prozradí dětem, rodičům, známým a podobně.
Násilí žen vůči mužům potvrzují i mnohé organizace, které pomáhají obětem bez ohledu na jejich pohlaví. Šéfka ženevské organizace Face à Face založené v roce 2001 potvrzuje, že ženy jsou schopny stejné míry násilí jako muži, zvlášť když se opravdu rozzuří. Navíc psychoterapeuti potvrzují, že v případě muže to v průměru trvá 7-10 let, než se o svém traumatu odváží mluvit.