První článek Fakta o Egyptě I (16.8.) byl psaný během velké vlny teroru armády, kterém padlo za oběť kolem 1000 obětí, včetně žen a dětí. Z prvního odstavce pořád platí, že prozatím mlčí uvězněný prezident Mursí a že jeho slova budou rozhodující. Soud sice nařídil jeho propuštění v řádu týdne, ale vojenská junta pod velením generála Abdala Fataha Sísího má vlastní plány. Prozatím propustila z vězení pouze bývalého prezidenta (a vrchního generála) Husního Mubaraka, kterému odpustili obvinění z korupce, aby mohl jít z vězení domů. Teoreticky jej čeká proces za zavraždění stovek demonstrantů během egyptské revoluce (leden-únor 2011), ale to může trvat až do jeho smrti. Mezitím se naplnil další bod, který mluvil o možné smrti zatčených vůdců Bratrstva. Armáda popravila minimálně 35 aktivistů při skutečném nebo zinscenovaném pokusu o útěk z vězení. Stejně tak postupně dochází k masakrům Koptů a k vypalování jejich kostelů. Útok armády na demonstranty k Káhiře vypadal následovně.


Situace postupně spěje k občanské válce nebo trvalému konfliktu, který se bude občanské válce hodně podobat. Podívejme se, čím všechny strany přispěly ke gradaci napětí v zemi.

1. Armáda

Pokusy Mursího uplatit klíčové generály armády funkcemi v krajích a ponecháním všech ekonomických a vojenských výhod nestačily. Armáda nenávidí Muslimské bratrstvo (MB) z historických důvodů. Dejme slovo generálovi Amrovi, který řekl 18. srpna po masakru zpravodaji Le Monde následující slova.

Je nás 90 miliónů Egypťanů a MB nemá víc než 3 milióny členů. Potřebujeme asi 6 měsíců, abychom je všechny zlikvidovali nebo zavřeli. To není žádný problém, už jsme to udělali v roce 1990.

Tento generál byl odpovědný za boj proti teroru a obviňuje MB, že nechalo při červencové amnestii propustit několik tisíc nebezpečných islamistů. Narážka na rok 1990 odkazuje na zlatou dobu armády, která po zavraždění Anvara Sadata (1981) držela v zemi moc a během desetiletí výjimečného stavu popravovala a mučila politické vězně všeho druhu.

Armáda sice není zcela jednotná v tom, jak postupovat, ale její tvrdé jádro má ve věci jasno: buď my nebo oni. Proto armáda podnikla sérii vražedných útoků na demonstranty MB, viz video se snajpery v minulém díle.


Toto video je obzvláště děsivé, protože ukazuje poslední vteřinu života egyptského novináře Ahmed Assema. Zastřelil ho v následující vteřině armádní ostřelovač, kterého vidíte v záběru.

Po třetím (úspěšném) vyvolání nepokojů armáda vyzvala ulici, aby demonstracemi dala přechodné vládě mandát k boji proti "terorismu". Minulý článek končil tím, že pokud Západ bude podporovat tuto linii, pak asi dojde na syrský scénář, tj. v zemi vypukne občanská válka. Rozdíl bude jen v tom, že tentokrát bude Západ podporovat nikoliv externí teroristy a interní sunnitské povstalce jako v Sýrii, ale vládní teroristy ve vojenských uniformách. Výsledek bude ovšem stejný jako v Sýrii: Západ prohraje s poraženou stranou.

2. Muslimské bratrstvo

To jednoznačně selhalo v tom, že podlehlo tlaku radikální části a pustilo se do otevřené konfrontace. MB v roce 2011 a 2012 nikdy nepustilo ženy a děti na pokojné demonstrace, kde šlo o život. Nyní to udělali a výsledek je známý: více mrtvých než za revoluce v roce 2011. Jistěže dosáhli toho, že armáda nemá legitimitu, ale cena za tento krok byla příliš vysoká, totiž rozvrácení státu.

Všichni jsou zvědaví na nového vůdce jménem Mahmúd Ezzat (69). Bývalý generální tajemník MB patří mezi rozvážné taktiky a jeho úkolem je zchladit horké hlavy radikálních islamistů a udržet je pod politickým vedením jako se to daří libanonskému Hizballáhu. Autoritu na to má: od roku 1962 v MB, vzděláním a praxí lékař, má za sebou 10 let egyptských vojenských kriminálů, exil ve Velké Británii a vedl klíčová politická jednání v zemi. Pokud neovládne vojenskou a radikální část MB, zemi čeká období občanské války.

3. Koptové

Tato do sebe uzavřená církev více spoléhá na své dávné reflexy, než na chladné politické uvažování. Bývalý prezident Mursí jim nabídl smír, ale Koptové mu nikdy nedůvěřovali. Útoky salafistů a wahhabistů na jejich kostely a věřící pokračovaly nepřerušeně od roku 2011. Jejich kardinální chybou bylo vyslovení veřejné podpory vraždící armádě. Hlavní představitel koptské církve Tavadros II. se nechal vidět vedle generála Sísího hned po masakru. Společně s armádou považuje MB za teroristy a prohlásil k prvním útokům na kostely toto:

Zapálení kostelů je akt oběti, kterou dáváme na oltář vlasti proto, aby mohla žít.

Ani slovo o vraždění žen a dětí, ani slovo o neblahém spojení s armádou, ani slovo o tom, že MB vyhrálo demokratické volby. Koptové se navázali na ochranu armády a odmítli demokratické výsledky voleb. Budoucnost ukáže, jakou cenu za to zaplatí. A po vlně teroristických útoků lze říci, že už nyní platí za politické spojení s armádou opravdu hodně.

4. Postoj zemí Perského zálivu a Západu

Saúdská Arábie MB proklela jako "teroristy", zatímco jejich dávný přítel Katar zatím s odsouzením váhá. Premiér Edogan za Turecko masakr pochopitelně odsoudil. Západ odsoudil teror a zastavil vojenskou pomoc. USA to sice neudělaly veřejně, ale tajně dodávky zbraní rovněž zastavily, alespoň se to tvrdí. Rusko se zatím nevyjádřilo jasně a v první části analýz jsme psali, že jeho slova budou rozhodující.

Osudnou chybou Západu by bylo, kdyby pokračoval v úvodní politice, tj. v pomoci armádě při jejím boji proti tzv. "teroristům". Klíčové bude stanovisko zemí, které měly a mají léta vliv na egyptskou politiku. Pokud podpoří Mahmúda Ezzata v politickém ovládnutí MB, pak by byla šance, že nedojde k občanské válce. Pokud dojde na slova generála Amra, tak Egypt čeká velké vraždění. Destabilizace Egypta, pokračující válka v Sýrii a začínající teror v Libanonu postupně obkličují Izrael válečným stavem. Jenže tento stát sklízí jen a pouze to, co za posledních 10 let pilně zaséval.